Z Lesní čtvrti přes Lazy do centra Zlína

Kam a jak jedeme?

Sobota ráno. Pohled z balkónu mi prozradil, že naše krajské město opět navštívil Děda Mrazík. Bohužel slibované vyjasnění meteorologům opět nevyšlo - je zataženo a pochmurno. Státní Meteorologický ústav už by si konečně měl vyměnit tu rosničku, která je stará, nevyleze na žebřík a tudíž předpovídá jen mizerné počasí ! No nevadí - když už tedy nemůžeme jet někam jinam, tak se alespoň projdeme po Zlíně tam, kde jsme dosud nebyli - našim cílem se tak stává Lesní čtvrt a Lazy na protějším kopci na okraji Zlína ...

Za čím jedeme?

Cesta trolejbusem přes město - ( s jedním přestupem ) - je docela zajímavá. Všechny zastávky MHD jsou totiž vyzdobeny velkými portréty chlupatých obyvatel zvířecího útulku na Vršavě a je k nim připojena výzva : "Odoláš mi ? Přijď a vyvenči mne !"

Vystupujeme na konečné v lesní čtvrti. Kdyby bylo hezké počasí, byl by odsud moc krásný výhled na "zlínská panorámata", neboť tato čtvrt byla vystavěna na svazích slušného kopce a točna se nachází pod komplexem gymnázia až na samém vršíčku pod lesem. V mrazivém vzduchu a po ledovici vystoupáme raději na sněhem pokrytou lesní cestu a jdeme se okolo plechového plotu podívat až na samý konec čtvrti. Mezi stromy vidíme bělostnou budovu, která je zlínskou hvězdárnou, ale kdybychom to nevěděli a na vratech nevisel informační letáček, tak bychom toto nové sídlo zlínských astronomů asi minuli bez povšimnutí - chybí jí typická báň - zlínská hvězdárna má totiž odsunovací plochou střechu ! Leták informuje o tom, kdy je přístupná k veřejnosti a jaké se zde pořádají měsíční akce, ale o tom až jindy ...

Za hvězdárnou spadá prudce svah do údolíčka s pasekou, obkrouženou lesem a nabízí výhled na vršky v okolí města. Na malé planince nad mýtinou je jakési hřišťátko, odkud se ozývá radostný dětský řev. Za doprovodu rodičů si dítka nejspíš hrají na eskymáky a soudě podle jejich nadšení, tak je mamča s taťkou asi poprvé v životě šli vyvenčit do zimní přírody a děcka si ohmatávají doopravdický sníh a led - zatím viděli jen ten animovaný v Době ledové ...

Vracíme se k točně, ještě pohled zespodu na moderní areál velkého a moderního zlínského gymnázia, které má dokonce tělocvičnu s horolezeckou stěnou (!), a pokračujeme pod okrajem lesa Lesní čtvrtí vysoko nad Zlínem směrem k Lazům. Pod námi leží poslední Baťovo "zahradní" sídliště, které bylo dostavěno až ve válečném roce 1941 a pro Zlín tolik typické dělnické domky už nemají jednotnou úpravu - používaly se už prefabrikáty, na realizaci se podílelo hned 5 architektů a navíc doba architektům nepřála ...

Přicházíme na křižovatku na horním konci zcela jiné čtvrti jménem Lazy. Pozor - název není odvozen z anglického slova lazy, které znamená "lenivý" nebo "líný" - to obyvatelé Zlína nikdy nebyli, ale pochází z valaštiny. ( Jako lazy byly označovány svažité paseky na kopcích pod okraji lesů.) Tato čtvrt se liší od ostatních nejen klidem, ale také tím, že tu kolem hlavní avenidy - ulice Slovenská - vyrůstaly už od 20.let vilky a rodinné domky. V 50. letech zde za komunistů vzniklo i sídliště cihlových činžovních domů. Na Lazech bychom našli několik pozoruhodných staveb. Nahoře pod lesem stojí významná Malotova vila od architekta Karfíka. Byla dostavěna r.1943 a její majitel si ji moc dlouho neužil, neboť už o 7 let později mu ji zkonfiskovali "komančové" . Kupodivu se nestala sídlem největšího okresního papaláše, ale začala sloužit jako dětský domov ! Zajímavou stavbou je také evangelický kostel z roku 1937 a nová moderní oční klinika.

Cestou z kopce bychom za sluníčka mohli obdivovat super výhledy, dnes je to jen na focení detailů kolem nás. Míjíme zajímavou základní školu, naproti má někdo v předzahrádce maketu vodníka s vodním mlýnem, tento kýč o kus níž vyvažuje krásná japonská minizahrádka. Některé domy mají stěny obrostené psím vínem a dole před hlavní křižovatkou stojí i "normální" vily, známé z jiných měst, ale ve Zlíně je jich bohužel jen jako šafránu ...

Mráz zalézá za nehty čím dál víc... Prsty mi svírá křeč a ony doslova odpadávají od fotoaparátu a do mozku mi proniká tajemný hrozivý hlas, mluvící spisovnou ruštinou : "Je ti teplo, chlapče ?!? "No to teda není, blbečku Mrazíčku !!"

Honem za manželkou, která míří ke Kudlovské přehradě se zamrzlou lodí, sloužící jako atraktivní restaurace a pak scházíme dolů pod výpusť k soše svatého Jana z Nepomuku. Zde můžete přímo v centru města spatřit docela zajímavé kaskády - samozřejmě jsou to lidskými rukami vystavěné jezy - dneska ale s krápníkovou výzdobou ! Při focení zahlédnu koutkem oka jakýsi pohyb. Do tůně pod posledním jezem ústí, napůl ponořená pod vodu,veliká plechová roura a z ní vykoukl a zase se do ní napůl skryl švarný zlínský bezdomovec - divoký kačer !

Zmoženi zimou to bereme zkratkou přes hlavní silnici a průchodem dole na Kvítkovou k hotelu Ondráš. V jeho komplexu se nachází velice útulná a příjemná asijská restaurace. Objednáváme si jídlo a při čekání pozorujeme obsluhující personál. Nechápu, jak někdo může tvrdit, že si jsou všichni asiaté podobní - i když jsou ženy drobné, štíhlé a nevysoké, přesto se jedna chová zakřiknutě a ta druhá je energická málem jako polní maršál ! Ona je tato věc ale kupodivu dvojsečná : v práci máme jednoho vietnamského kolegu, který je kvalifikovaným odborníkem, žije u nás více jak 30 let, vzal si Moravanku a mluví téměř perfektně česky - (až na drobné přebrepty typu :" Dneska ráno je tma jak v pytlík " ...apod), jeho koníčkem je poslech klasické hudby a čtení krásné literatury, kterou čte dokonce i ve francoužštině ... tak tento náš kolega před časem potkal jednu známou, kterou neviděl už více 20 let a samozřejmě ji nepoznal. Když mu to madam vytkla, tak se ohradil slovy: "Nezlobte se paní - ale když vy běloši jste všeci stejní !!"

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo bylo jako obvykle senzační : manželka si pochutnala na vepřovém grilovaném masu s třemi druhy hub a já jsem se konečně rozšoupl a dal si vytouženou pekingskou kachnu. Ne na pomerančích, ale "jen" s oblohou a rýží a to nebylo jídlo, to byla přímo epická báseň !!!

( Jen mne tak při cestě k domovu napadlo, jací jsme my lidé pokrytci - některé druhy zvířat máme tak rádi, že se nám stala domácími mazlíky a jiná zase "milujeme" natolik, že bychom je ze samé lásky nejraději - \ s odpuštěním \ - ZEŽRALI ... a taky tak činíme !!

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Počasí bylo jeden veliký fujtajbl, ale zase si na své přišly naše plíce a mohly se do sytosti nalokat zdravého zlínského smogu ...

Mnou popsanou procházku doporučuju podniknout pouze za příznivého počasí a dobré viditelnosti - tyto čtvrti se totiž rozkládají na jižním okraji města a jedině z této strany se dá bez problémů fotit město s okolím bez protisvětla ...

Ostatní informace

Neplatili jsme - kromě jídla - nic, protože hvězdárna bývá pro veřejnost otevřena jen ve tři všední dny večer a na trolejbus máme kartičky.