Z Lipové přes Medvědí kámen do lázní Jeseník

Kam a jak jedeme?

   Prodloužený víkend začíná nádherným pátkem, který musím bohužel kvůli horečce a silnému nachlazení prožít v posteli. Moje valašská umanutost mi ale velí : zítra jedeme na výlet do Jeseníků i kdybych přitom měl " rýt rypákem zeměgulu !" Večerní předpověď počasí nám na náladě moc nepřidá - z Rakouska a Německa se k nám řítí zase jakási zvlněná fronta - ale co už s tím naděláme...

   Ráno nasedáme do zlínského expresu, který se skládá ze tří vagonů, z nichž jeden je 1. třída a ve zbylých je většina míst reservé - no výborně - takže nakonec skončíme v kupé pro vozíčkaře. Přisedají k nám dvě veselé tetiny s kufry - jedou do Prahy a odtud letí s klubem důchodců na nádherný ostrov Sardínie. Nezbývá nám, než jim to jen tiše závidět - (až my budeme s Janou v důchodě, tak budeme také podnikat "spanilé jízdy" a okruhy, ale tak asi po zlínských popelnicích, protože tento prohnilý stát nebude mít na naše důchody peníze ). V Olomouci přestupujeme na spěšný vlak do Jeseníku, než nám to jede, tak kávička z automatu. Oproti "expresu" mají vagony spěšného vlaku velmi příjemný interiér a i když tu nejsou kupé, je tu útulno a topí se tu !

   Při cestě napříč Hanou do Zábřehu vidíme clonu mraků, které už od jihu útočí na moravské území - no nazdar ! Kopírujeme tok Moravy proti jejímu proudu - všude okolo na listích stromů vidět už docela rozvinutý podzimek a když přijíždíme do Rudy, slunce se schovává za mraky. Máme namířeno do Branné a chceme si projít zbylou část naučné stezky a poznat Ostružnou, ale venku je tak zataženo, že tu nemá smysl vystupovat ! Pokračujeme přes Ramzovou, na chviličku zahlédneme obrys krásných Obřích skal, vrchol Šeráku se ztrácí v mracích a sjíždíme místy, připomínající rakouský Seemering, do Lipové. Tady - na odvrácené straně Jeseníků dosud září sluníčko a já dostávám nápad : utíkám za průvodčím pro informaci o spoji do Javorníku. ( Kolega Aleš nedávno na těchto stránkách moc krásně popsal krásy Račího údolí, které bychom také rádi navštívili.) Pan průvodčí mi ochotně vyjede i zpáteční spoj a protože se blížíme k lázním Lipová, poradí, že tu máme přestoupit na lokálku.

   Jen co se tak stane a vláček motoráček projede tunelem a začne stoupat k zastávce Lipová Jeskyně Na Pomezí, tak si za pomoci brýlí rychle přeletím čas na zpátečních spojích a k Janině údivu velím vystoupit z vlaku ! V sobotu je zde totiž velmi špatné spojení zpět - neměli bychom ani 4 hodiny na to, abychom si prošli jak Račí údolí s hradem Rychleby a o prohlídce zámku v Javorníku bychom si mohli leda tak nechat zdát ! ( On sice existuje spoj pozdě odpoledne, ale vracet se do Zlína přes Ostravu a dojet domů někdy po půlnoci se nám rozhodně nechce ! ) Janě vysvětlím, že půjdeme na Medvědí kámen - ( naštěstí má sebou turistické hole ) a pak do lázní Jeseník, což je také jeden z našich dlouhodobě plánovaných výletů a Janička naštěstí není proti. Pak vytáhnu podrobnou mapu Jeseníky sever, kam se naštěstí oblast, kudy dnes budeme putovat, ještě vlezla a vyrážíme...

 

Za čím jedeme?

   Od zastávky busu kousíček po žluté a pak už po lázenském okruhu stoupáme šotolinou zpevněnou lesní cestou po svahu Strážného až k Arnoštovu krmelci. Při pohledech zpět máme omezený výhled na v mracích tonoucí severní vrcholy Hrubého Jeseníku a na lomy zjizvený hřeben v okolí skalnatého Smrčníku. Ta modrobílá ohromná budova v popředí, která by vypadala velmi dobře na městské periférii a která slouží ke zpracování vytěženého kamene, tak ta tady do krásných hor opravdu nezapadá ...

    Potkáváme houbaře s plným košíkem hřibů - "tady se na ně musí chodit s kosou !!" Po krátkém odpočinku a minisvačince ustává stoupání a po modré značce obcházíme po vrstevnici v délce 1.5 km údolí, kde nad námi pramení Vidnávka a na pasece s výhledem nás čeká rozcestník. Zelená značka, která se sem připlazila zespodu od jeskyní, nás spolu s modrou vedou docela drastickým a 1 km dlouhým stoupáním nahoru k Medvědímu kameni do výše 907 m. Jen možná 100 metrů pod ním přicházíme na paseku s velmi hezkým skaliskem a výhledem na Jeseníky a Rychlebky. Na vlastní skálu je nejhezčí pohled zespodu, musí se ale opatrně kousek sestoupit po strmé pasece.

   Vlastní Medvědí kámen je soustava dvou větších rulových útesů, spadajících prudce ze svahu a množství skalek a balvanů v jejich bezprostředním okolí. Jak napovídá německý nápis s letopočtem, býval Bernstein oblíbeným výletním místem už za časů sudetských Němců. Podle starých pohlednic ale tehdy nebyl vrchol skal zarostlý náletovými dřevinami jako je tomu dnes. I tak se ale nabízí ze skalnatého vrcholu ojedinělý výhled na hlavní pásmo Rychlebských hor a část Žulovska a na už zmíněný, z něj vybíhající hřeben se Smrčníkem a lomy a na část Hrubého Jeseníku, jehož vrcholky jsou dnes okupovány mraky zvlněné fronty od jihu ...

   V docela mrazivém vichru jen s fotoaparátem prozkoumávám zdejší skalní zátiší, zestupuju až pod vysokou stěnu jedné rulové hradby a při výstupu zpět obdivuju detailní provrásnění ruly na stěnách některých skal. Převlékám se do suchého trička, nahazuju mikinu a rychle unikáme z dosahu vichru dál do lesa. Asi po půl km přicházíme po rovině na lesní křižovatku a křižovatku tur.cest a lázeňských okruhů. O kousek dál se od nás odpojuje modrá a my po zelené a značeném okruhu "Živé vody" zestupujeme zalesněnými svahy Studničního vrchu okolo mnoha upravených pramenů a pomníků až do lázní Jeseník. Od Medvědího kamene jsou vzdáleny zhruba 4.5 km. Cesta vede lesem, který je pokryt mnoha kameny a balvany a nenabízí žádný větší výhled na okolní krajinu. Ten a částečný jen z jedné paseky ... Zato tu ale rostou hříbečky - sice jsem našel jen 3, ale jsou větší a na dobrou polévku to bude stačit. Čím více se blížíme k lázním, přibývá upravených pramenů a turistů, u Jitřního pramene pak i dřevěné sochy. Pak už lesoparkem nad lázněmi - vlevo na strmém travnatém svahu členité sochařské dílo s názvem "Cesta života" s krásnou bránou na nejvyšším místě. Dnes nám ale počasí na výhledy nepřeje a tak sestupujeme ke konečné zastávce busu - na kratičkou prohlídku lázní máme sotva 50 minut. Tady máme konečně trochu štěstí - z mraků se vyloupne sluníčko a svítí a svítí, abychom si dobře vyfotili alespoň Priesnitzovo sanatorium a lázeňské budovy v bezprostředním okolí. V části lázní nyní probíhá velkolepá rekonstrukce a stavba je obehnána plotem - takže celková prohlídka až příště ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

   V restauraci si stačíme dát akorát kávu, kterou si vypijeme na venkovní terase a nesmí se zde kouřit, jen na vyhrazených prostorech ! Pak už na bus k nádraží v Jeseníku a odjezd rychlíkem k domovu.

   ( Jídlo, svačinu a pití jsme tentokráte měli v batůžcích sebou, přesto jsme se ale na zpáteční cestě stavili v Otrokovicích "U mašinky" na večeři a Jana si tentokráte vyjímečně pochutnala na selské pečeni se zelím a knedlou a já si dal Znojemskou s rýží ...)

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

   Byli jsme velmi nespokojeni s počasím - ale to asi dneska každý, kdo si vybral Jeseníky - my měli v Rychlebkách aspoň polozataženo. Jaképak stěžování, to máme za to, že jsme letos v Jeseníkách ještě nebyli ... Ale ruku na srdce, tady je krásně i když se počasí nevydaří ...

Ostatní informace

   V rychlíku seděly porůznu okolo nás skupinky dětí a kolektivně si plácaly do dlaní a místo "Paci paci pacičky" nahlas deklamovaly vtipné básničky, jedna začínala slovy : " V našem městě, už prý zas, narodil se Fantomas..."

    Velkým překvapením pro mne byla stanice Bílý potok pod Ramzovou. Viděl jsem před časem film Alois Nebel, ale žil jsem v domnění, že je to jen filmová  fikce ...

   ( Jedna káva v restauraci v lázních Jeseník stála 30 kč - asi lázeňská a vysokohorská přirážka ).

Video vzniklo díky projektu Jesenickénávraty.cz.