Z Petrovic na Loupežnický vrch
Po vzoru Napoleona zavítejme dnes do Petrovic a okolí. Ano, Petrovice se chlubí skutečností, že je 19. 8. 1813 poctil návštěvou tento francouzský diktátor. Na naši návštěvu sice kronikáři nebudou vzpomínat s takovým nadšením, ale naše zážitky jistě nebudou o to menší. Petrovice nalezneme, když v Jablonném v Podještědí odbočíme z hlavního tahu Děčín - Liberec směrem k německým hranicím. Zaparkujeme a objevíme rozcestník, od něhož se do terénu vydáme po červené turistické značce. Prvním cílem se nám stane Loupežnický vrch s nadmořskou výškou 529 metrů, na němž podle některých pramenů stával středověký hrad ... hrádek ... hrádeček. Ne, je to opravdu jen vršík, nemusíme mít strach z nějakého extrémního sportovního výkonu. Informace o hradu původně pocházejí až ze 16. století, což už je relativně pozdě na získání jasné představy o jeho historii. Dokonce se ani neví, jaké nesl jméno. V mapách jsou zbytky sutě označené jako Větrov (Winterštejn) či Karlsfried. Po červené postupujme ještě kilometr a následně přesedlejme na modrou, která nám představí Lužické hory tak, jak je většinou neznáme. Opustíme totiž prostředí vulkanických hornin tvořících HORY a ocitneme se mezi pískovcovými bloky pocházejícími ze stejného období jako třeba Labské pískovce či Prachovské skály. U útvaru zvaného Podkova opět změňme barvu značení, tentokrát na zelenou, a zamiřme k Popově skále, která se nám po vyjití na mítinu poprvé představí v plné kráse. Pokud vystoupáme až na vrchol a je kvalitní viditelnost, máme šanci nahlédnout do lesů sousedního Německa a do hnědouhelných dolů v Polsku. Hlavně však máme jako na dlani Hrádek nad Nisou se zámkem Grabštejnem a celý Ještědský hřbet zakončený samotným Ještědem. Nechceme-li zpět k autu stejnou cestou, navrhuji následující variantu. Po zelené sejít do Dolního sedla s další Vyhlídkou na Hrádek. Odtud Krásným dolem dojít až k rozcestníku, zase změnit barvu na zelenou, která nás protáhne pískovcovými soutěskami až k osadě Polesí. Zde naše turistická promiskuita dosáhne vrcholu a my naposledy obměníme barvu trasy - do Petrovic se vrátíme po modré, po cestě zvané Hadovka, která se jen tak vlní po vrstevnici Liščí hory mezi bunkry z třicátých let. (auto, pěšky - 16 km) .