Přidat Liberec mezi oblíbené
Chaty a chalupy
Mapa Liberce
Pohádkový Oybin.
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Hranice s Německem přejíždíme u Varnsdorfu, následuje několik odbočení Doprava a po okreskách míříme k údolí Zlatého potoka. Tím pokračujeme společně s úzkokolejnou železnicí do lázeňského městečka Kurort Oybin. Jsme v oblasti Lužických hor, které za hraniční čárou mají jméno Žitavské hory. Okolí městečka je obklopené skalnatými hřebeny, mezi kterými vyniká skála Oybin ( 515 m.n.m.) v podobě obrovského patrového bochníku chleba. Domy městečka se šplhají po svazích okolních kopců až k pásu lesů. V dolní části města je velká část vyhrazena několika parkovištím. Domy, jak je v Německu zvykem, se topí v záplavě květů a jistě nepřekvapí množství obchůdků, kaváren, restaurací a hotelů. Naše první kroky vedou do informačního centra a poté jdeme získané poznatky srovnávat se skutečností.
Všechno to tu začalo již ve 13. století, ale až Jindřich z Lipé mezi roky 1311 až 1316 nechává hrad dobře opevnit. V tomto období byly zesíleny a nově postaveny mohutné hradby a hrad se zařadil mezi významná sídla říše. Významným obdobím v dějinách hradu je doba vlády císaře Karla IV. Ten nechal postavit v roce 1364 císařský palác a v roce 1369 daroval hrad řádu Celestýnů a následně pražská stavební huť začíná se stavbou klášterního kostela. Ten byl dokončen až po smrti císaře, v roce 1384. Řád Celestýnů měl klášter v držení až do doby reformace církve. První polovina 16. století přináší zrušení kláštera. V roce 1577 je hrad zapálen bleskem a v roce 1681 se zřítila část skalní stěny. Objekt je ponechán pozvolné zkáze, která se tak trochu podobá pohádce o Šípkové Růžence. Na rozdíl od pohádky probouzejí hrad k dalšímu vzestupu romantičtí malíři. Prvenství patří dvornímu malíři Frederica Augusta III. J. A. Thielemu, který v první polovině 18. století vytvořil několik obrazů Oybinské ruiny. Ta je námětem i pro další malíře a místo se opět dostává na výsluní. V roce 1829 je od sutě vyklizen klášterní kostel a zájem o skvost gotické architektury rychle roste. A to přetrvává i do současnosti, která navíc přidává různé zajímavé projekty.
Za čím jedeme?
Procházku středem městečka máme za sebou a stoupáme po pískovcových schodech vzhůru. Ještě před vstupem do hradu je barokní kostel z roku 1734. Má kouzelný vnitřek a má i své jméno „ Svatební kostelík“. O něco výše začíná předhradí Rytířským mostem z 19. století. Následuje první hradní brána, která byla původním vchodem do hradu. Druhá brána dostala současnou podobu v 19. a 20. století. Krátká zastávka u hradní pokladny a kolem malé cisterny na vodu stoupáme po jezdeckých schodech ke třetí bráně, za kterou je hradní nádvoří. Z hradu toho zbylo poměrně dost. Za půlkruhovou baštou je nejstarší část hradu ze 13. století „ obytná věž“. Je tady umístěna expozice k historii hradu. V této části je i Císařský palác. K vidění jsou též sklepení a novější budova márnice.
Následuje klášterní kostel, místo, kde se tají dech. I když klenba je zřícená, o to více vynikají gotická okna čnící k obloze. Jižní stěna je ze dvou třetin vytesaná ve skále a zdi jsou vysoké kolem 25 metrů. Kostelní věž slouží jako rozhledna a výhled z ní je skutečně nádherný. Hluboko v údolí se rozkládá městečko obklopené hřbety hor, těm vévodí na jihu Hvozd s rozhlednou. Na kostel navazuje tak zvaný spodní kostel sv. Václava. Má valenou klenbu a ve skále vytesané církevní výjevy. Okno do knihovny je oblíbeným motivem malířů a fotografů již od období romantismu. Prostor byl v minulosti skutečně knihovnou. Bývalá křížová chodba se nyní nazývá galerií. Jednalo se původně o kuchyni a zásobárnu. Nedaleko klášterního areálu je horský hřbitov, který stále slouží svému účelu. Stezka nás vede na jižní vrchol ( 508 m.n.m.) s obranou věží. Odtud se vracíme k mostu a jdeme k severnímu vrcholu ( 515 m.n.m.). V tomto prostoru je nejstarší opevnění hradu, opodál stojící Camera obscura z roku 1852. Kolem velké cisterny na vodu stezka pokračuje kolem vrcholu. Výhledy do údolí se střídají se skalními obry. Po skalách rostou borovice a pod nimi koberce vřesů a trav. Průrvou mezi skalami procházíme na severní okraj skály a znovu se otevírají výhledy do údolí. Z vyhlídky u kříže je nejhezčí pohled na městečko. Stezka končí u jižní stěny kostela a poté se stejnou cestou vracíme na parkoviště.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
K občerstvení si vybíráme menší hospůdku v městečku. Jinak jsme se stravovali a byli ubytování na hradě Tojštejně. Můžeme jen doporučit.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Popsat slovy nádheru městečka, hradu, kostela a okolí je úkol skoro nadlidský. Oybin je mimořádné místo a pro jeho návštěvu je dobré vyčlenit celý den. Bylo to krásné a bylo toho dost, jak by řekl básník.
Ostatní informace
Na hradě se během roku pořádají různé akce jako Oybinské rytířské hry, historický průvod mnichů, slavnosti hradu a kláštera a jistě i další. Když se to všechno dá dohromady, tak je na konci výletu v nohách kolem 5 kilometrů. Pro pohodlnější se nabízí vyjet z městečka pod hrad vláčkem. Nepamatuji si již výši vstupného, ale otevírací dobu a vstupné je možné nalézt na internetu. A to je o tomto hezkém místě vše.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Pohádkový Oybin.
