Loading...
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Do přírody • Na hory
Ač nerad, musím hned na úvod přiznat, že jesenickou stranu Jeseníků při našich nepravidelných výletech dosti – a naprosto nespravedlivě – zanedbáváme. Například k dobytí vrcholu Zlatého chlumu jsme se se známými hotovili již několik let. Poslední letošní červnový den jsem již psychicky neunesl napětí z dlouho se táhnoucího dluhu vůči této oblasti a zavelel jsem k odjezdu. Jeli jsme sami dva a autem, protože to byla v dané chvíli nejpřijatelnější možná varianta Dopravy, jak vysvětlím později. Naším hlavním cílem sice zůstávala krásná vrcholová kamenná rozhledna, hrdě se tyčící od konce 19. století nad nejmladším okresním městem České republiky (Jeseník se stal okresem k 1.1.1996), ale celý výlet měl být zaměřen také na různé skály, skalky a kamínky, takže nikoho jistě nepřekvapí, že jsme na jednoho valašského skálomilce ten den několikrát zavzpomínali.
V dobrém jsme také vzpomínali na majitele jednoho šumperského obchodu s vinařskými produkty. Zoltán od Třeštíků mi totiž rozmluvil můj původní plán odstavit auto v České Vsi a pokračovat dál po modré TZ, takže jsem podle jeho pokynů vyjel jako pán až k turistické chatě a restauraci, nazvané stejně jako nedaleké skalní útvary, tedy Čertovy Kameny. Tady jsme odstavili přibližovadlo na placené parkoviště a vyrazili … na pivo. Přece jenom řidič tvrdý chleba má. Po osvěžení v podniku, jehož historie sahá až do roku 1904, jsme se vydali – již po svých - k samotnému skalisku s vyhlídkovou plošinou, kde jsme si s jinou dvojicí turistů recipročně pořídili vrcholové foto. A potom jsme se dlouze kochali výhledy na českou (tedy spíše sudetskou nebo moravskou) a polskou stranu zeměkoule. Opar sice nedovolil nazvat výhledy ideálními, ale krásně zde bylo i tak.
Jen pro upřesnění doplňuji, že Čertovy kameny neboli Harichstein jsou známá skaliska na úbočí Zlatého chlumu, jejichž vrchol se nachází v nadmořské výšce 690 m. Skály jsou sice součástí CHKO Jeseníky, ale geomorfologicky je řadíme do oblasti Zlatohorské vrchoviny. Jedná se o skupinu výrazných skalních stěn, dosahujících výšky až 40 metrů, při délce přibližně 100 metrů a šířky okolo 25 m. Uvádí se, že Čertovy kameny jsou – i když okolí tvoří převážně ruly - největším pegmatitovým skalním útvarem na severní Moravě a ve Slezsku. Mezi turisty i horolezci oblíbené kamínky ještě doplňují další skály, ležící pod nejvyšším skaliskem s vyhlídkovou plošinou, zpřístupněnou žebříky. Jedná se o Pekelníka a Čertovy plotny.
Poté nás již čeká poměrně příkré stoupání ke Zlatému chlumu. K rozhledně, postavené zásluhou Frývaldovské pobočky turistického spolku, nás dovede modrá TZ. Je to sice jen něco přes kilometr, ale nahoře jsme funěli jako lokomotivy a Martina si s panem majitelem musela hned dát zlatochlumeckého panáčka, zatímco já jen smutně pokukoval a pořizoval fotodokumentaci, jejíž část jsem o pár dní později poslal i panu domácímu. Hlavně jsme ale konečně byli na vrcholu, ve výšce poctivých 875 m.n.m. Nás ale ještě čeká 26 metrů výstupu na kamennou rozhlednu, pocházející z let 1898 až 1899. A z její vyhlídkové plošiny ve výšce 901 nadmořských metrů se můžeme podívat nejen na celé pásmo Hrubého Jeseníku, masiv Kralického Sněžníku nebo Rychlebské hory, ale i na polské Otmuchovské jezero. Vedle rozhledny stojí chata, která byla postavena roku 1902, v roce 1955 vyhořela a obnovena byla až na přelomu 70. a 80. let minulého století. Rozhledna je veřejnosti přístupná (denně) v období květen až září a čase 10.00 - 18.00 hod.
Po zaplacení 25,- Kč za osobu (zlevněné vstupné je za 15 nebo 10) můžeme tedy nahoru. Údaje o počtu schodů na rozhledně nenajdete. Pokud jsem ale počítal správně, tak jich je celkem 146; z toho 2 kamenné, 34 kovových a zbylé jsou dřevěné. Ale, prosím, bez záruky. Po patřičném výhledovém pokochání a zakoupení několika pohledů a suvenýrů „přestoupíme“ na červenou TZ a vyrazíme směr Rejvíz. Kvůli zaparkovanému vozidlu jsou však naším cílem pouze Chlapecké skály. Tento pozoruhodný skalní blok, nazývaný také Chlapecké kameny najdeme v nadmořské výšce 880 metrů. Solitérní skalisko je vysoké něco přes 10 metrů a udává se, že bylo budované devonskými kvarcity. Chvíli poskotačíme kolem, pořídíme fotodokumentaci a vydáme se zpět k rozhledně.
Tady se opět chvíli zdržíme, pohrajeme si s pár čtyřnožci a vydáme se dolů k Čertovým kamenům. Obloha totiž pomalu, ale jistě, temní a občas zazní i nějaké to dunění. To nám ovšem nebrání v krátké návštěvě Pekelníka a pohledu k vrcholu Čerťáků z opačné strany. Do restaurace ale nakonec dorazíme suchou nohou a konečně máme možnost vyzkoušet zdejší pověstnou kuchyni. Naprostou spokojenost z výletu pak nepokazil ani deštík, který nás na zpáteční cestě domů provázel.
Volba byla předem jasná. V restauraci Čertovy kameny vaří skvěle a navíc je pan majitel velmi komunikativní člověk. Domácí bramboračka s houbami byla fantastická (stála 30,- nebo 35,- Kč a stejně mě ale trošku mrzelo, že její předchůdkyně dršťkového typu po týdnu došla) a kynuté borůvkové knedlíky byly nepsanou povinností (dva velcí "blbouni" přišli každého na 50,- Kč). K tomu pivo (neřidiči) nebo kofola (my, obětaví).
Výlet to byl skvělý, ale přesto všechno musím upozornit na jednu nepříjemnost, kterou jsme nemohli ovlivnit a která by mohla někomu vadit podstatně více. Nelíbila se nám neuvěřitelná nekoordinovanost činnosti různých státních institucí, která způsobila téměř dokonalé odříznutí jesenického okresu od zbytku světa. Posuďte sami. Železnice neexistuje. Indiáni vytrhali koleje a trať se elektrifikuje. Silnice přes Červenohorské sedlo je uzavřena a na šumperské straně se rekonstruuje. No a silnice přes sedlo Ramzovské je cestou jedinou. Zoufalý úředník, nešťastný z toho, že by něco mohlo fungovat, zařídil alespoň to, že v Jindřichově a Nových Losinách se provádí výkopové práce na obecní kanalizaci a silnice je tedy průjezdná obtížně a se stáním na semaforech. Velmi často mi tak v hlavě naskočil název jedné slavné knihy F.M. Dostojevského.
Vynechám-li nutné výdaje na pohonné hmoty, amortizaci vozidla a zahnání pocitu hladu s žízní (nepovinné nákupy suvenýrů a lihovin vypouštím úplně), tak stačí 25 korun, oprávňujících k výstupu na vrchol rozhledny Zlatý chlum. Z toho vyplývá, že pokud s sebou nemáte "zátěž" v podobě malých dětí, jedná se o výlet vysloveně nízkonákladový.
A jen pro časové upřesnění akce uvádím, že první fotografii jsem u skaliska Čertovy kameny pořídil v 9,34 hod. (celoročně mám na foťáku nastaven běžný SEČ) a poslední knedlíková fotka vznikla o nějakých 100 metrů vedle a v 14,44 hod. No a předtím i potom jsme ještě museli ujet nějakých 53 km.