Za sochařem Jiřím Antonínem Heinzem do Olomouce

Kam a jak jedeme?

Jedeme do Olomouce, v našem případě rychlíkem z Brna (nazpátek bohužel tradičně pořádně nacpaným!) a čeká nás tentokrát jen procházka po městě, případně jeho bezprostředním okolí, kam pomůže i městská hromadná Doprava...

Za čím jedeme?

V současné době mají milovníci barokního sochařství jedinečnou příležitost prohlédnout si v Olomouci celou řadu prací významného sochaře a řezbáře Jiřího Antonína Heinze (1698-1759).

Tento osobitý a originální umělec se narodil ve Svitavách, vyučil se v dílně olomouckého Jana Sturmera (1675-1729), ale zřejmě také proslulého Matyáše Bernarda Brauna (1684-1738).

V průběhu svého plodného života pak působil postupně ve třech významných moravských městech – Uničově, Olomouci a Znojmě.

Olomoucké Arcidiecézní muzeum hostí od 29. září až do 19. února příštího roku pozoruhodnou výstavu dřevořezeb a fotografií venkovních kamenných skulptur J. A. Heinze – a pravidelný návštěvník muzea navíc ví, že ve středu a v neděli je vstup volný…

Ve městě a jeho bezprostředním okolí si však můžeme po výstavě prohlédnout ještě řadu dalších umělcových prací, počínaje hned před muzeem stojícím krásným sousoším sv. Jana Nepomuckého s andílky z roku 1724, které je Heinzovi někdy připisováno.

V kostele sv. Mořice pak Heinz vytvořil ve 30. letech 18. století sochu sv. Jana Sarkandera, která se nyní nachází na zmíněné výstavě, a sochu sv. Jana Nepomuckého na jednom z bočních chrámových oltářů.

Heinzovi se připisuje ale také sochařská výzdoba atiky bývalé premonstrátské kanonie na Hradisku, tedy nadživotní skulptury sv. Norberta, 4 vladařů a puttů z let 1728-1731.

V bývalém hradiském klášteře nalezneme pak hned v přízemí u vrátnice - v nikách vestibulu prelatury - ještě jeho mohutné alegorie čtyř ročních období z roku 1731.

Pro Svatý Kopeček přetesal sochař roku 1731 na vstupním průčelí chrámu Navštívení Panny Marie nadživotní skulptury Panny Marie Svatokopecké a sv. Štěpána od Františka Zürna z roku 1680.

A dodal také neobyčejně působivé sousoší Oplakávání Krista, umístěné na vrcholu svatých schodů v přilehlé rezidenci, nyní ovšem jako přímo ústřední dílo zapůjčené opět na výstavě…

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytování nebylo potřeba, ale dobrým kafíčkem nepohrdneme nikdy, tentokrát nás čekalo až na sídlišti Nové Sady, kam jsme se vydali ještě za dalšími sochami, pěkná Cukrárna Kaplička se ukrývá mezi paneláky, ale stojí za to ji navštívit

Ale i v samotném centru města je samozřejmě nabídka široká, často chodíme např. do Cukrárny Madlen na Dolním náměstí; škoda třeba někdejšího mlíčňáku naproti nádraží, ale naopak na Masarykově tř. v poslední době vzniklo několik moderních kaváren..

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Samozřejmě veškeré olomoucké památky nikdy nezklamou, tentokrát hlavně výstava! Ochutnávka včetně fotografií je na stránkách muzea

Ostatní informace

Vstupné ostatní dny do Muzea umění činí 50 Kč - dohromady za obě budovy, tedy opravdu spoustu podívané

Zakoupit si zde můžete samozřejmě i výstavní katalog od Heleny Zápalkové...