Zámek a zámecký park Loučná nad Desnou

Kam a jak jedeme?

Loučná nad Desnou je dlouhodobě známým turistickým centrem, ležícím na horním toku řeky Desné v podhůří Jeseníků. Obec, ve které žije asi patnáct stovek obyvatel, je součástí šumperského okresu a poprvé je písemně zmiňována v roce 1494. Její historie je spojována zejména se dvěma slavnými rody. Tím prvním jsou Žerotínové, kteří zde vybudovali hlavní památku Loučné - dříve Vízmberka - tedy zámek. Tím druhým železárensko-železniční podnikatelé Kleinové, kteří zámek později také užívali (proč ne, když někteří z nich byli povýšeni do šlechtického stavu) a kteří v obci mají jednu ze svých rodinných hrobek.

Loučná nad Desnou je pro každého dobře dosažitelným místem. Nejen autem (silnice č. 44, spojující okresní města Šumperk a Jeseník) a pěšky (obcí prochází červená TZ, která ji spojuje s dalšími městy okresu Šumperk, tedy Hanušovicemi, Štíty a Zábřehem), ale nedaleko zámeckého areálu se nachází také zastávky autobusu a železnice Desná. Návštěva Loučné nad Desnou je jistě příjemnou záležitostí pro všechny věkové kategorie a lze ji spojit s výletem do Jeseníků. Já osobně jsem se vydal ještě do Koutů nad Desnou a Maršíkova.

Za čím jedeme?

Naším cílem je zámecký areál. Samotný zámek je sice dlouhodobě uzavřen a rekonstruován, ale procházka po zámeckém parku, který jej obklopuje, je záležitostí nejen veskrze příjemnou, ale i poučnou. A určitě se tady zdržíte. Vždyť se jedná o přírodně krajinářský park sbírkového charakteru, který patří svým architektonickým řešením a botanickou hodnotou k těm nejkvalitnějším v Olomouckém kraji. Kromě zámecké budovy, která pochází z roku 1608, zde najdete i další Kulturní památky. Jedná se např. o litinové plastiky sv. Alžběty a sv. Floriána, pocházející z II. poloviny 19. století, nebo o ohradní zeď s litinovou vstupní bránou, která je jen o pár let starší. Již dříve zrekonstruovaná zámecká kaple pochází z roku 1744 a slouží v současnosti jako farní kostel.

Zámek v roce 1608 založil Jan mladší z Žerotína a jeho synové jako pozdně renesanční šlechtické sídlo. Mezi majiteli zámku byl později i velehradský klášter, díky němuž byla také k východnímu křídlu přistavěna rozsáhlá zámecká kaple sv. Cyrila a Metoděje s Raabovými malbami. A později také hrabě Mitrovský z Nemyšle, který dal provést rozsáhlé úpravy zámeckého parku. Po něm přichází na řadu již zmínění Kleinové. Ti zde také shromáždili rozsáhlou sbírku obrazů, které si dnes můžete proběhnout v obrazárně zámku ve Velkých Losinách.

Současný park byl původně barokní okrasnou zahradou, vybudovanou Přemkem III. z Žerotína ve třetí čtvrtině 17. století. Nejpozději v roce 1682 zde byla nejen květinová zahrada, ale i ovocný sad a „sekce“ zeleninová. Po Mitrovského rekonstrukci byl považován za jeden z nejkrásnějších zámeckých parků na celé severní Moravě. Postupně se zde objevila nejen grotta s vodopádem, rybník se sochou Neptuna a pustevna, ale i socha sv. Huberta. Součástí parku se stala také oranžerie. Celý areál znovu zpustl po II. světové válce a nástup vlády jedné strany dílo zkázy dokonal. V parku se nachází – mimo jiné – i památný strom nebo další, v pravdě monumentální, stromy různého typu. Jednotlivé dřeviny jsou dnes označeny vícejazyčnými tabulkami. Celý park je dvojúrovňový, má výměru 12,26 hektaru a některé stromy v jeho horní části si pamatují nejen bratry Kleiny, ale také hraběte Mitrovského. Rybník se nachází v horní i dolní části zámeckého parku.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k tomu, že jsem návštěvu zámeckého areálu v Loučné nad Desnou pojal jen jako krátký cyklistický výlet, návštěvu restauračních zařízení jsem tentokrát vynechal. V těsné blízkosti zámku však najdete restauraci Na Staré poště, kde kromě výborných jídel vaří i skvělé pivo, nebo Rybářskou baštu s dětským hřištěm a možností si ulovit oběd u rybníka Kocián. V obci se ovšem různých dalších občerstvovacích i ubytovacích zařízení nachází dost a dost.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Za minulého režimu byla v zámku umístěna dívčí polepšovna, takže si jistě dovedete představit, jak zámek v té době vypadal. Po revoluci se pro něj hledalo využití, ale období, kdy zde byl paintball, zámku také nepřidalo. Potěší tedy fakt, že zámek povstal jako bájný pták Fénix a je naděje, že se stane důstojnou dominantou obce, byť hotelového typu. Stejně tak se z ošklivého káčátka (i když úplně hrozně snad nevypadal nikdy) v krásnou labuť změnil zámecký park. Ten je dnes opravdu na hodně Vysoké úrovni. Mně osobně se moc nelíbí fakt, že zámek dostal barokní fasádu. Červená psaníčková sgrafita pozdní renesance byla totiž v některých částech zámku vždy celkem jasně viditelná.

Ostatní informace

Návštěva zámku není ještě v současnosti možná, ale krásný rozsáhlý park je přístupný celoročně a bezplatně. V jeho horní části dnes naleznete množství zajímavých dřevin, rybník s Neptunovou sochou a „vyhlídkovou plošinou“, sochu sv. Huberta, zahradní domek, oranžerii a samotnou zámeckou budovu s kaplí. Do zámku lze vstoupit shora (od silnice) třemi vstupy (ten severní „stráží“ postavy sv. Alžběty a sv. Floriána), park je přístupný i od řeky, protékající pod zámkem. V dolním parku se pak nachází rybník a kamenná grotta s horní terasou. Ta se rychle stala hlavní atrakcí parku.