Zámek Horažďovice

Tipy na výlet

Brána horažďovického zámku jako kdyby Vás uváděla do jiného času

Pohled na kostel sv. Kříže dokumentuje propracovanost jednotlivých detailů

Zámek dobře zapadá do atmosféry starobylého městečka

Nádvoří horažďovického zámku

Zámek je doslova propojen s historickým jádrem ¨Horažďovic

Zámecké nádvoří i přes svou striktní pravoúhlost působí vzdušným dojmem

Barokní podoba zdejšího panského sídla

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Doprava do Horažďovic je poměrně jednoduchá. Je jedno zda použijete kolo, motorku, vlastní automobil, autobus či vlak. V prvních třech případech jste pánem vlastního času, ale i Doprava autobusem a vlakem je poměrně jednoduchá. Pro spojení z Prahy je výhodné použít přímé autobusové spoje do Sušice, které v Horažďovicích zastavují (většinou u nádraží), nebo poněkud zdlouhavější spojení přes Beroun, Zdice, Jince, Strakonice a Horažďovice předměstí. Tady je nutno přestoupit na lokálku ve směru Sušice a Klatovy a vystoupit v první zastávce Horažďovice. Zámek najdete přímo ve středu městečka, takž s oprientací, myslím, tu žádné problémy nebudou.

Za čím jedeme?

Zámek Horažďovice

Romantické údolí řeky Otavy mezi Horažďovicemi a Sušicí, nás dokáže vždy naladit do dobré nálady, když tudy projíždíme cestou na milovanou Šumavu. Už tady člověk zapomíná na všechny stresy a starosti, kterými nás hektický rytmus moderní doby častuje.

Zastavme se tedy na místě, kde zlatonosná i jinak pozoruhodná Otava zvolňuje a malebnými zátočinami se proplétá pod siluetami Hradu Rabí, zříceniny Prácheň,…… My však dnes zastavujeme ještě o kousek dále. Tentokrát nás hostí Horažďovice. Pomineme však tentokrát tichou krásu městečka a zamíříme na zdejší renesanční, divokým rejem stavebních slohů však nakonec barokně upravený zámek.

Na začátku cesty do historie zdejšího zámku stojí, stejně tak jako u řady zdejších panských sídel malá, ale významná vodní tvrz stojící zde od 13. století. Dodnes se prý dochovalo sklepení a základy okrouhlé věže, což však jako prostí a poslušní turisté nemůžeme potvrdit, neboť oboje je nepřístupné veřejnosti. Ale pokračujme dále. Bavoři z nedalekých Strakonic se rozhodující měrou zasloužili v roce 1292 o povýšení Horažďovic na město. No a protože město bylo tehdy přeci jen něco „onačejšího“, vyrostl na ostrohu nad řekou gotický hrad, který zároveň převzal úlohu nedalekého hradu Prácheň. Jeho stavitelé zde pobývali až do začátku 15. století, kdy začal tradiční kolotoč změn vlastníků. Tu se dařilo pánům z Hradce, jindy zase bratrům Janovi a Radkovi z Kocova. Tak trochu jako spekulace vypadala koupě zdejšího hradu Janem z Vamberka v roce 1483, neboť již za necelý rok putovala celá nemovitost do držení Půty Švihovského z Rýzmberka. Pak se kolotoč obchodních transakcí na chvíli zastavil, na což tak trochu paradoxně doplatil Ferdinand Karel z Rýzmberka, když v roce 1619 vojáci císařského generála Buquoye Horažďovice vypálili. Ale jak se říká, všechno zlé, je pro něco dobré. Na místě hradu vyrostl renesanční zámek, postupně dále upravovaný rodem Šternberků, kteří sem v letech 1681 – 1692 povolali architekta Salominiho, aby provedl další, tentokrát barokní stavební úpravy. Počátkem 18. století pak zámek Horažďovice přešel do rukou rodu Mansfeldů a roku 1834 se zámeckými pány stali hrabata Kinských . Dnes je zámek ve vlastnictví města, které v jeho velké části provozuje městské muzeum.

Barokní panské sídlo v dnešní podobě se pyšní čtyřmi křídly, které mezi sebou svírají pravoúhlé nádvoří. Není mnoho zámků, kde by jste mohli vstupovat do renesančního dvora barokně upravenou branou a zároveň ve zdejší kapli sv. Kříže obdivovat dochovanou spodní část gotické věže. A je tu toho k vidění ještě víc. Třeba dochovaný donjon ze 13. století, malý dvůr s renesančními arkádami či na severozápadním okraji zámecké zahrady šestiboký gloriet z konce 17. století. Zámecké interiéry - to je především velký sál od již zmiňovaného Salominiho se zrcadlovým stropem a freskami, tématicky se většinou pojící k bitvě na Vyšehradě. Bohatá výzdoba je však i k vidění v malém sále, zámecké kapli s barokním oltářem, zámeckém pokoji s ukázkou interiéru z 18. století, modrém salonku či lovecké chodbě. Kromě hmotných památek minulosti nabízí prostory horažďovického zámku i trochu těch duchovních hodnot. Zatímco hlavní muzejní expozice nabízí setkání s dějinami Horažďovicka, městskými památkami, sbírkami národopisnými, archeologickými, mineralogickými i sbírkami zbraní, korouhví a cechovních truhlic, tak třeba v zámecké věži na Vás čekají výtvarné výstavy. A pro ty, kteří touží po něčem unikátním, mají Horažďovice také něco připraveno. Mimojiné středoevropský unikát v podobě dřevěného náhrobku, nebo materiály o proslulých otavských perlorodkách.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

S jídlem v Horažďovicích žádný problém není. Restaurace tu jsou s docela slušnou nabídkou a protože jsme v Jižních Čechách, tak i s rozumnými cenami, dobrou kvalitou a většinou i milou obsluhou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Kromě zámku Vás docela určitě osloví romantická atmosféra Pootaví. Nejenže se tu dá celé dny bloudit po hradech, jejich zříceninách nebo nádherných vyhlídkách, ale už samotná procházka podél šumící Otavy dokáže Vaši mysl naplnit klidem a pohodou a Vaše tělo nabít novou energií.