Zámek a muzeum v Horažďovicích.

Kam a jak jedeme?

Horažďovice byly původně trhovou osadou, která vznikla pod hradem Prácheň. Byla založena Bavorem I. ze Strakonic někdy kolem roku 1260. Ten také nechal ve 2. polovině 13. století postavit kamennou tvrz. V roce 1292 byly Horažďovice králem Václavem II. povýšeny na město. Po roce 1434 byly majetkem Menharta z Hradce, ale jen do roku 1458, kdy se stává novým majitelem Racek Kosovský, který nechal provést přestavbu tvrze na gotický hrad. Od roku 1621 jsou dalšími majiteli Švihovští z Rýznberka. Za jejich vlády je hrad přestaven na renesanční zámek. Poslední výraznou změnu zámku provedli Šternberkové, kdy mezi roky 1681 až 1692 nechali zámek projít barokní přestavbou. Posledním rodem na zámku byli Kinští ze Vchynic a Tetova a to od roku 1834 až do roku 1945. Poté byl zámek zestátněn a následně zpřístupněn veřejnosti. V současnosti lze, kromě prohlídky zámku, navštívit několik zajímavých výstav.

 

Za čím jedeme?

Naše první kroky po příjezdu do města vedou na zámek. Pokladna je umístěna v městském informačním centru. Do prohlídky s průvodcem zbývá dosti času a tak si jdeme prohlédnout Prácheňské marionety. Jsou umístěny za sklem v místnosti vedle divadelního sálu. Loutky jsou zavěšeny na kolotoči a na návštěvníka i promluví. Najdou se tady návrhy na loutky a další věci kolem loutek. V další místnosti je umístěn tkalcovský stav a věci související se tkaním. Následuje prohlídka s průvodkyní. Po schodišti procházíme do Velkého sálu. Sál je celý vyzdoben malbami, převážně s válečnou tématikou, Největší plochu zaujímá výjev bitvy u Vyšehradu namalovaný v roce 1690. Většina dalších maleb na stěnách je datována kolem roku 1740. Ze sálu se projde arkádovou chodbou do kaple a několika dalších místností. Tady prohlídka s průvodcem končí a pokračujeme sami do sálu s fotografiemi Carola Nováka ( 1875 – 1950 ). Výstava nese název od secese po modernu. Jedna místnost je věnována ševcům z města a jeho okolí. Následný výstup na zámeckou věž nás odměňuje vyhlídkou na město. Vracíme se k pokladně a jdeme se podívat na minerály ze zdejšího kraje a z Alp. Je to taková kamenná pohádka v barvách, která je třešničkou na dortu. Záměr, prohlédnout si zámek zvenčí, nám překazil hodně silný liják, který nás poslal na oběd.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Probíháme deštěm do restaurace U Hlaváčků, která je nedaleko zámku. Bylo tady plno, ale dvě místa se ještě našla. Obsluha byla k našemu překvapení rychlá. Vaří tady dobře, umí to i s pivem a cenově to bylo také dobré. Pokud by se někdo chtěl ubytovat ve městě, je tady několik možností.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Horažďovický zámek nepatří k těm známým ale o to více návštěvníky překvapí. Velký sál je něco, co se jen tak nevidí. Marionety potěší nejen dětské návštěvníky. Nahlédnutí do minulého a předminulého století není také na škodu. Když se k tomu přidá nádhera minerálů, tak na konci musí vyjít jednička. Nám se tady moc líbilo.

 

Ostatní informace

Zámek a muzeum jsou o prázdninách přístupné od devíti hodin. Mile překvapí i výše vstupného, naše seniorské bylo 50,- Kč. Prohlídka zámku s průvodcem je kolem jedné hodiny a část bez průvodce není časově omezena. V informačním centru je možné něco zakoupit a něco si jen vzít. Osobně mě překvapil časopis Obzor, který vydává zdejší muzeum. Je zdarma a má velmi dobrou úroveň. I mnohá větší města nic podobného nemají. Horažďovice jsou velmi dobře dostupné veřejnou dopravou a to i o víkendech. Parkovat je možné nedaleko zámku. Bohužel déšť nám toho moc nedovolil, tak snad někdy příště to bude lepší.