Horažďovice, město nad řekou Otavou.

Kam a jak jedeme?

Předpověď počasí slibovala příjemný sluneční den, přesto se hned od rána díváme do bělostné, husté mlhy. Devátá může rozhodnout a tak čekáme. Změna se potvrzuje a sluníčko pozvolna trhá mlhu na cáry a my spěcháme na sušické nádraží. Volba pro dnešní den vybrala starobylé Horažďovice. Vlak odjíždí na minutu přesně a vydává se údolím Otavy. Sedíme vlevo po směru jízdy a postupně se nám představují kopce Budětické vrchoviny. Pumperk, Svat a nejvyšší hora pohoří, Čepičná. Následuje Chanovec a Líšná s bývalým vápencovým lomem a po chvilce se objevuje Hrad Rabí. Za Žichovicemi jede vlak podél řeky, která je tady již docela slušným tokem. Po několika minutách jízdy se už díváme na Horažďovice.

Sluší se přidat krátký pohled do historie města. První písemná zpráva je z roku 1251. Osada byla založena knězem Gorazdem, který byl žákem sv. Metoděje. Společně s osadou se stavělo i hradiště na nedaleké Práchni. Goražďovice bylo původní jméno osady a k tomu dnešnímu to byl jen krůček. Osada se městem stala v roce 1292, kdy povýšení na město potvrdil král Václav II. Město bylo opevněno hradbami a byla postavena tvrz. Z královského majetku bylo panství vyjmuto a novými pány se stali Bavorové ze Strakonic. Za Bavora III. se město postavilo proti králi Rudolfu Habsburskému, který při obléhání města v roce 1307 zemřel na úplavici. I přes smrt krále město bylo dobyto. V 15. a 16. století je panství v majetku pánů z Hradce a pánů ze Švihova. Po Bílé hoře došlo ke konfiskaci a majiteli se stali Šternberkové. Ti zde byli do roku 1719. Po nich se rychle vystřídalo několik majitelů. V roce 1845 koupil panství Rudolf Kinský ze Vchynic a Tetova. Jeho rod sídlil na zámku až do roku 1945. 6. května 1945 osvobodila město americká armáda pod vedením generála Pattona.

 

Za čím jedeme?

Horažďovické nádraží stojí ve východní části města. Odtud jdeme Tyršovou ulicí ke Strakonické. První zajímavostí je vysoký kříž s lucernou a po levé straně budova Husova sboru. Opodál na Husově náměstí je na velkém kameni tabulka s reliéfem mistra Jana Husa. Na protější straně ulice stojí klášterní kostel postavený v pozdně gotickém slohu v roce 1504. Věž kostela byla postavena ve čtyřicátých letech minulého století. Kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Při kostele jsou budovy bývalého kláštera. Pokračujeme po Strakonické na křižovatku s Plzeňskou ulicí. Několik desítek metrů odtud, je u parkoviště památník k osvobození města Američany. Poblíž je malé prostranství před hřbitovem s hezkou barokní sochou sv. Josefa. Na zdi domku při vstupu na hřbitov je zřejmě znak hrobníků. Ve středu hřbitova je renesanční kostel sv. Jana Křtitele z roku 1598. Odtud opět jdeme po Plzeňské na křižovatku s Mayerovou. Po pravé straně je barokní socha sv. Jana z Nepomuku z počátku 18. století. Plzeňská začíná stoupat, jdeme po ní až za tabuli konec města a nad ní odbočujeme vpravo do ulice Karla Němce. Větší skupina starých lip je již součástí židovského hřbitova. Ten byl založen ve 2. polovině 17. století a má dvě staré a jednu novou část. Od hřbitova je hezký pohled na město. K městu se vracíme Loretskou ulicí.

K náměstí procházíme Červenou bránou. Byla postavena v raně gotickém slohu v polovině 13. století a patří k nejstarším branám v zemi. Od brány, ulicí Monsignora Fořta, vcházíme na náměstí Míru. Na východní straně je budova Radnice a stojí tady mariánský sloup z roku 1723. Jižní a severní část náměstí obklopují většinou patrové domy. V JZ části náměstí je kostel sv. Petra a Pavla. Ten se stavěl současně s městem mezi roky 1260 - 1273. Nádherná stavba s vysokou hranolovou věží, která je dominantou města. Od kostela je hezký pohled na část města kolem mlýnského náhonu. Z náměstí vstupujeme Havlíčkovou ulicí do jižní části města. Je to několik starých, doslova kouzelných uliček. Procházíme do Pracheňské s další zachovalou Prachatickou ( Jižní ) branou. Na ni navazuje ulice Příkopy, ve které stojí kaple sv. Vojtěcha. Na několika místech v této části města lze najít pozůstatky městských hradeb. Jednou z nejhezčích uliček v této části je Příčná, nad ní se nachází branka zvaná Kocour. Odtud se dá projít k masným krámům a kolem kostela se vrátit na náměstí.

Mezi kostelem a zámkem stojí budova děkanství, která byla postavena v barokním slohu v polovině 18. století. Po projití bránou se vchází na zámecké nádvoří. V této době je zámek ještě uzavřen, ale otevřené je informační centrum s galerií. Určitě stojí za návštěvu. Nejhezčím koutkem zámku je malé nádvoří v severní části zámku. Ze dvou stran jsou arkády a pohled ke vstupní bráně je moc pěkný. V zámku je městské muzeum a v další budově městská knihovna. Na nádvoří je socha rytíře a kašna. Při cestě ze zámku na bývalý parkán, je upravený park s barokním glorietem. Zámek byl původně malou tvrzí, následovala gotická přestavba, pokračovalo se renesančními úpravami a něco se přidalo i v barokním slohu. Před vchodem ze severní strany je socha sv. Floriana z 1. poloviny 18. století. Poslední zastávkou je budova Podzámeckého mlýna. Zajímavá stavba s vysokým obloukovým štítem prochází opravou. Zbývá cesta na nádraží. Na komíně bývalého pivovaru stojí čáp a oznamuje okolí, že jaro je na cestě.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Horažďovice jsou městem, kam se rádi vracíme. Klidné městečko, kde se člověk může toulat tichými uličkami a obdivovat jak sakrální tak i světské památky. Navíc lze odtud podnikat výlety do okolí. Nám se tady vždycky líbilo.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hospůdek a restaurací je v městě několik. Lze je doporučit všechny. Dobrá je čínská restaurace Peking a hospoda u Hlaváčků. Obě jsou cenově přijatelné a jídla jsou chutná.

 

Ostatní informace

I když to vypadá, že se chodí jen po městě, pokud projdete celou popsanou trasu, tak je v nohách něco mezi 5 až 6 kilometry. Převýšení je mizivé. Zámek je otevřen až v sezóně a stojí za prohlídku. Je možné nahlédnout přes mříž do kostela sv. Petra a Pavla a klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Hřbitovní kostel je stále uzavřen. Klíč od židovského hřbitova je v informačním centru, ale v současné době jsou spadlá vrata a vstup je volný. Hezké jsou pohledy od města jak na řeku tak i na mlýnský náhon.