Zámek Hořovice

Kam a jak jedeme?

K hořovickému zámku se dostanete pochopitelně nejednodušeji pochopitelně autem. Orientace není složitá. Z dálnice D5 vás vyvede směrovka na Hořovice. V městě Vás k zámku dovede směrová tabule. Do Hořovic se můžete dopravit pochopitelně i autobusem nebo vlakem

Za čím jedeme?

Je u nás řada památek, které mají co nabídnout a také každoročně přilákají davy návštěvníků. Jsou tu však i takové, které mají také co nabídnout, ale třeba zásluhou své polohy, se tak velké popularitě netěší. Do takové kategorie spadá i zámek Hořovice, neznamená to však, že by neměl co nabídnout..

Když jsme sem v podmračeném únorovém odpoledni přijeli, působil zámek opuštěným dojmem. Jen v několika oknech se dalo zahlédnout světlo. Jako kdyby se toto panské sídlo probouzelo z dlouhého, těžkého snu. Však také historie tohoto místa je také dlouhá. Vše začíná polovinou 12. století, kdy zde v rámci kolonizační vlny vyrostl panský dvorec, ovšem písemné prameny zmiňují Hořovice teprve ve století třináctém a to ve spojitosti s rodem Žerotínů, tedy s rodem, který se zasloužil i vznik města Hořovic v polovině 14. století. Toto století je vůbec charakterizováno určitým zmatkem a z toho vyplývajícími nejasnostmi ohledně majitelů zdejšího panství. V době husitských válek vyrostl na místě původní tvrze hrad vlastněný rodem Hullerů z Hořovic, což mimo jiné dokazuje i záznam o devítidenním obléhání zdejšího hradu sirotky, kteří jej nakonec obsadili, když se tehdejší hradní pán nakonec přidal na stranu kališníků. Významně se do historie hradu zapsali pánové z Říčan, nejvíce pak Mikuláš Litvín, jenž nechal pozdně gotický hrad přebudovat na renesanční zámek, který ve svých zdech po určitou dobu skrýval i velkou sbírku humanistických knih vybudovanou Václav Litvínem. Tato velmi ceněná kolekce však byla, po prodeji panství do rukou rodu Hesenských v roce 1852, rozprodána. Mezitím v Hořovicích působil rod Martiniců, jenž zámek velmi levně získal jako konfiskát v roce 1622. Za všechny zmiňme alespoň Jaroslav Bořitu z Martinic, známého jeho nepopulární rolí při pražské defenestraci. Po smrti posledního Martinice Bernarda Ignáce se na Hořovicích usazují pánové z Vrbna a Bruntálu. S nástupem Jana Františka se tu začíná opět stavět. Starý zámek už nestačil požadavkům panstva a tak o pár desítek metrů dále vyrostlo nové sídlo, v němž zmiňovaný rod vydržel až do roku 1852, kdy z Hesenska přichází kurfiřt Friedrich Wilhelm i s jeho budoucí manželkou Gertrudou, kvůli níž vlastně Friedrich zdejší zámek zakoupil. Gertruda byla ženou neurozenou, ovšem zakoupením zámku i části panství se stala Gertrudou z Hořovic a tudíž i ženou urozenou.

Potomci kurfiřta vlastnili Hořovice prakticky až do roku 1945. Ke konci 2. světové války tu však sídlila už jen část rodiny. Právoplatný majitel Jindřich ze Schaumburgu totiž uř v roce 1938 narukoval do wehrmachtu, roku 1942 padl v Tunisku do amerického zajetí a na své sídlo se již nikdy nevrátil. Jeho syna Leopolda ke konci války uvěznilo gestapo a internovalo ho na Kladně. Z vazby se dostal v posledních týdnech 2. světové války, které s matkou strávil v Hořovicích. Brzy však oba odcestovali do Vídně a na zámek se také již nikdy nevrátili.

Hořovice byly na základě dekretu číslo 7 prezidenta ČSR Edvarda Beneše 30. června 1945 zestátněny a dány pod správu národního správce. Zámecký objekt necelý měsíc sloužil jako nemocnice, poté zde pobýval oddíl rudé armády a následně byl celý objekt předán městu Hořovice. Následná inventarizace už nemohla rozkrýt, kolik skvostů si jako válečnou kořist odvezla ruská armáda. Inventurní soupis v té době zaznamenal pouhých 2241 inventárních předmětů. Zbytek zmizel. Do zámeckých prostor se nastěhoval poštovní úřad, později také Musejní spolek pro úřady státní správy i Okresní rolnická škola. Přesto tu od roku fungoval Prohlídkový okruh, jenž byl však pro havarijní stav objektu v roce 1975 uzavřen.

Znovuvzkříšení se hořovický zámek dočkal v roce 1985, kdy byly v jeho interiérech instalovány výstavy hraček a drobných plastik ze středočeských zámků, později i výstava historických hodin. Teprve v následujících letech se začaly návštěvníkům otevírat další zámecké prostory. Díky tomu se dnes můžete seznámit s barokním interiérem zámeckého vestibulu, jemuž dominuje freska Jana Ferdinanda Schorra nebo s rozměrnými plátny na zámeckých chodbách. Působení šesti generací rodu Vrbnů na Hořovicích připomíná přijímací salón, zatímco Velká jídelna připomíná atmosféru zámku v době hesenského kurfiřta Friedricha Wilhelma. Vraťme se však ještě k rodu Vrbnů. Jeho příslušník Rudolf je patrně nejzajímavější osobností zde působící. Tento všestranně vzdělaný šlechtic se mimo jiné zasloužil o rozkvět hraběcích slévaren v nedalekém Komárově a má proto na zámku místnost, připomínající jeho osobu. Po architektonické stránce je zajímavý Hlavní sál, přebudovaný v 19. století z původní barokní kaple, později vyzdobený v novoklasicistním stylu. Najdete tu ale i Červený salónek, připomínající portréty zavěšenými na jeho stěnách éru rodu Schaumburgů, nebo salónek Hudební. Ten pro změnu připomene hraběte Rubena z Vrbna – obdivovatele umění a hudebního mecenáše.

Končí naše malá procházka po zámku Hořovice. Ukázala nám sice jen zlomek z těch 160 místností, kterými zámek disponuje. Třeba na ně zbyde čas někdy příště. Zámek Vám sice své brány v dubnu a říjnu otevře pouze o víkendech, od května do září sem však můžete zavítat každý den kromě pondělí.

Tip Turistika.cz - www.zamek-horovice.cz

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo jsme nepotřebovali, neboť jsme na hořovický zámek dorazili až pozdě odpoledne, nicméně ve městě se určitě příležitost k dobrému obědu ujrčitě najde.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Zámek sám o sobě má své kouzlo. Ale snad nejvíce nás potěšil fakt, že se na zámku stále pracuje a je tedy naděje, že se brzy rozzáří do ještě větší krásy.

Ostatní informace

Ceny za prohlídku závisí na typu prohlídky, kterou si vyberete. Cena za první či druhý prohlídkový okruh činí 110,- Kč, resp. 90,- Kč, kombinace obou okruhů je možná za 150,- Kč. Návštěva sbírek hraček nebo hracích strojků Vás vyjde na 60,- Kč, resp. 40,- Kč.