Zaniklá obec Štolnava aneb znovu na Pramenech

Kam a jak jedeme?

Cílem tohoto výletu je zaniklá sudetská vesnička, která se nacházela na vrcholu mezi Kopřivnou, Rejcharticemi a Horním Bohdíkovem (pro ty, co potřebují jako vodítko trošku větší obce, uvádím zjednodušenou verzi: Štolnavu byste našli v kopcích mezi Šumperkem, Hanušovicemi a Velkými Losinami). Původně se jednalo o hornickou osadu, založenou někdy okolo roku 1570, která zanikla vysídlením německého obyvatelstva po II. světové válce a následnou úplnou fyzickou likvidací v roce 1965. A hned na úvod musím napsat, že se jedná o krásný výlet, vhodný zejména pro slunečné podzimní dny. Výhledy jsou v této době jasnější a ostřejší a navíc se toto místo může pochlubit skutečným geniem loci. Výhodou je, že místo je dobře dosažitelné z několika stran, a to jak pro pěší turisty, tak pro ty, kteří raději šlapou do pedálů svých bicyklů. Musíte však vystoupat do nadmořské výšky přes 700 metrů. Tento cíl je dostupný i pro ty motorizované, ale já jsem se sem vydal – jako většinou – na kole. Cestou jsem využil běžných silnic, úseků značených TZ pro pěší i těch pro cyklisty

Vyjedu tedy ze Šumperka, projedu Čarovným lesem a po příjezdu na Tulinku se vydám po modré TZ, která mě lesem pod Městskými skálami dovede až do Rejchartic. Obcí projedu po asfaltové silnici, po které část trasy vede žlutá TZ. Po výjezdu na Rejchartické sedlo, se vydám Doprava. Moje cesta vede po nekvalitní asfaltce a modré TZ a mým vodítkem jsou dvě velké větrné elektrárny, které od loňského roku – alespoň pro mnohé – hyzdí krajinu nad Kopřivnou. Řekněme tedy raději, že se staly novým krajinotvorným prvkem této oblasti. Cestou se s chutí pokochám několika výhledy k pohořím Kralického Sněžníku, Hrubému Jeseníku i k Hynčicím nad Moravou.

Za čím jedeme?

Hlavní cíl výletu, tedy obec Štolnava, byla založena ve II. polovině 16. století a ještě na počátku minulého století zde žily téměř dvě stovky obyvatel. Obec tehdy měla 34 domů, školu, hřbitov a kapli. V současné době zde najdeme dvě chalupy a následníka tzv. Staré rychty. A k tomu několik sakrálních – převážně drobných – památek. Pozůstatky starého německého hřbitova s jedním obnoveným křížem, polorozbořená zděná boží muka, malou kapličku a kříž z roku 1907 před několika měsíci doplnily obnovené základy někdejší kaple sv. Jana a Pavla. Původně se jednalo o zděnou klasicistní kapli z II. poloviny 19. století. Její definitivní konec přinesl rok 1965 a vojáci 60. tankové divize ze Šumperka. Tuto rekonstrukci (byly vyzděny základy kaple, vydlážděna celá její plocha, postavena oltářní menza, dřevěný kříž a informační tabule) jsem v dokončeném stavu ještě neviděl a musím konstatovat, že zde vzniklo místo opravdu velmi pěkné i důstojné a rozhodně stojí za zdržení. A je jedno, jestli zde chcete meditovat, přemýšlet o osudu lidí z poválečného pohraničí nebo se jen kochat nádherou okolní KRAJINY. Když zde v červnu letošního roku probíhala - za účasti několika původních obyvatel Stollenhau - Pouť lidí dobré vůle s bohoslužbou, jistě nezůstalo mnohé oko suché.

Nějakou chvíli jsem se zdržel a kolem rozcestníku Prameny se ještě vydal k malé kapličce, velmi vkusně umístěné mezi dva stromy. Pak už jen poslední pohledy z nadoblačných výšin (tedy asi těch 700 m) a znovu zpět do údolí. Od Pramenů pořád po modré TZ, nejprve přes louku a potom opět po lesní asfaltce. Konečně mě čeká odměna za vynaložené úsilí a užiju si sjezdu. Pravda, v lese už v tomto ročním období žádné velké teplo nebylo. Chvílemi fotím a uvažoval jsem také o kontrole výskytu hub mezi stromy. Velmi rychle jsem si to ale rozmyslel, protože zvuk, který oznamoval, že pán lesa má zrovna své dny (dokonce měsíc), se ozval až nepříjemně blízko. O to rychleji jsem pak pokračoval v cestě. U rozcestníku Nad Ludvíkovem se k modré TZ přidá cyklotrasa č. 6197, po které dojedu až ke známému hotelu Diana, opět provozovanému nad Velkými Losinami, a později také k velkolosinským lázním a zámku. Plánovaně jsem si ještě nafotil pár velkolosinských objektů a scenerií a - již tradičně - přes Petrov nad Desnou a Vikýřovice dojel domů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ve Štolnavě si nic nekoupíte a celou cestu jsem zvládl jako zcela beznákladovou, tedy i bez piva, tatranky a nějaké přesnídávkové polévky. Poslední osvěžovnu cestou potkáte v Rejcharticích (bylo ale ještě zavřeno), tu další až ve Velkých Losinách.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jednalo se o výlet, který mi udělal opravdu radost a mohu ho každému vřele doporučit. Díky tomu, že jsem si v práci vybral náhradní volno, vyrážel jsem již před polednem. Počasí bylo – když ne nádherné, tak alespoň – plně uspokojující a kromě pár aut mezi Rejcharticemi a Rejchartickým sedlem jsem nepotkal až do Velkých Losin ani živáčka. Ujel jsem v oddechovém tempu 32 kilometrů a z těch pár václavek, které jsem nacpal do taštičky pod štanglí, doma vyrobil falešnou dršťkovku. No a následující den brzy ráno, když jsem si psal základní kostru tohoto příspěvku, už po oknech stékaly kapky vody a na plastové parapety bubnoval déšť.

Ostatní informace

V této části přidám pár návodných informací, jak tohoto krásného a pozoruhodného místa můžete dosáhnout (uvádím pouze oficiální komunikace a turisticky značené trasy)

1) Autem nebo na motocyklu – z Hynčic n.M. (nad Hanušovicemi), Kopřivné (mezi Hanušovicemi a Šumperkem) nebo Rejchartic (nad Šumperkem a Rapotínem)

2) Na kole - kromě možností pro motorizované se nabízí i značené cesty pro pěší a kombinace obou možností

3) Pěšky – po modré TZ z Kopřivné (Hanušovic) nebo Velkých Losin; po žluté TZ z Potůčníku u Hanušovic (na ni se můžete napojit z Hanušovic a Hynčic – resp. Horního Bohdíkova - po červené TZ) nebo Rejchartic