Zimní Králíky s bonusy

Kam a jak jedeme?

„Téma hodiny: Králíky. Cíl: Nakrmit je“. Na tuto slavnou učební osnovu hodiny přírodopisu z legendární povídky pánů Š+G jsem si opakovaně vzpomněl, když jsme se na Valentýna autem blížili k čtyřtisícovému městečku, ležícímu na státní hranici česko-polské i zemské „čáře“ česko-moravské. Krásné zimní počasí k nedělnímu výletu vyzývalo přímo neodolatelně, i když někteří měli (v tomto případě by se mělo správně napsat některé měly) neodbytný pocit, že se rtuť teploměru zahrabala pod nulovou hodnotu až zbytečně moc hluboko a že by se dal výlet na mrazivý – i když čerstvý – vzduch kvalitně nahradit např. ležingem a četbou.

Článek, který se měl původně jmenovat „Když v zimě dostanete chuť na Králíky“, mohl bát stejně dobře tipem na výlet i cestopisem. V každém případě popisuje příjemnou půldenní akci, která nás zavedla do nejvýchodnějšího města Čech i okolní čarokrásné zimní přírody protkané korálky neobvyklých památek (a která se dá pojmout i jako celodenní výlet pro ty náročnější a zdatnější). Těm vojenským jsme se tentokrát ovšem zcela vyhnuli … a nezlomil nás ani fakt, že taková dělostřelecká tvrz Hůrka zaujala i Adolfa Hitlera. 

Za čím jedeme?

Po dojezdu do Králík jsme zaparkovali v místech, kde se to o víkendu smí, a poté se hned vydali k nejvýznamnější barokní památce regionu. Společnost nám dělala žlutá TZ a chvíli i zelená Hraběcí NS. Stoupali jsme – občas docela prudce - dlouhou památnou alejí s osmi šestibokými kaplemi křížové cesty. Naším cílem bylo dosáhnout vrcholu, který bývá nazýván Kopeček, Mariánský kopec i Hora Matky Boží. Právě zde totiž stojí stejnojmenný hedečský klášter s trojlodní bazilikou Nanebevzetí Panny Marie.

Jedná se o zajímavý barokní komplex s čtyřkřídlým ambitem z přelomu 17. a 18. století, dnes už ovšem v podobě pozdějších stavebních úprav a rozšíření. Klášter přežil „rušivou činnost“ císaře Josefa II., ale nástup komunistické totality již nikoliv. V 50. letech minulého století se zde řádoví bratři bleskurychle přesunuli z kláštera do internačního lágru … a nemuseli ani nikam cestovat. V současné době se pak jedná o poutní místo. 

Od kláštera pokračujeme dál po žluté TZ, a to k vrcholu Val. Zde se tyčí 34,5 metru vysoká ocelová konstrukce stejnojmenné rozhledny, na jejíž vyhlídkovou plošinu ve výšce 22 m se však v zimních měsících vystoupat nedá. Musíme se tedy spokojit s výhledy na pohoří Králické Sněžníku i Hrubého Jeseníku jen z pevné a zmrzlé země a nepomůže nám ani skutečnost že někteří z nás využívají služeb Vodafonu, kterému rozhledna patří.

U rozhledny se nacházíme v nadmořské výšce 788 m a tuto hodnotu již nepřekročíme. Silnice je pokrytá stejně vysokou vrstvou sněhu jako běžecké stopy, ale počasí je prostě luxusní. Jenom nesmí zafoukat, protože to pak bolí i focení …

Následuje návrat zpět, krátká zacházka směrem k Vyhlídce rytíře Franty (vzhledem k nutnosti prošlapávat cestu ve sněhu jen asi do půlky vzdálenosti), návštěva klášterního kostela s povinnou zastávkou u kaple Dušiček s oblíbenými kostlivci a sestup dolů do městečka.

Většinu již popsaného času se nám nabízí krásné výhledy, kterým dominuje malosněžnický hřbet s Klepáčem a nevzhledná „oblačná“ novostavba mezi Dolní Moravou a Slamníkem.

Nás však čeká zdejší Velké náměstí s podloubím, muzejní budovou, kamennou kašnou se sochou přadleny a obrovskými hromadami sněhu. Zdržíme se zde však jen krátce a po chvíli zamíříme do nedaleké Dolní Lipky, kde jsem hodlal navštívit jednu poetickou záležitost, která mi byla až do nedávna utajena.

Tou záležitostí je starý německý hřbitov z roku 1894, jehož cihelnou ohradní zeď od roku 2014 zdobí křížová cesta z keramických kachlů. Velmi romantické místo vyzývající k pokoře a zamyšlení, což tentokrát ještě podtrhne zářivě bílý sníh na dětském náhrobku. A navíc se jedná i o místo nabízející zajímavé výhledy na Klepáč …    

Ještě předtím jsme zaparkovali u kostelíku Panny Marie Královny míru, označovaném někdy také jako kaple sv. Anny. V tomto případě před sebou máme unikát, spojující ve své podobě sakrální stavbu s obytným domem. Tato část Dolní Lipky nás navíc skutečně vrátí v čase, takže je krásnou tečkou za dalším zimním výletem.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzdálenost mezi Šumperkem a Dolní Lipkou je necelých 40 km, takže jsme to zvládli bez ubytování i stravování. Moc rádi bychom sice služeb některé z restaurací v Králíkách i tak využili, ale to nám opět neumožnili zločinci typu notorického návštěvníka půlnočních hospodských dýchánků i fotbalových zápasů, tedy plukovníka Prymuly.     

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Nádherné zimní počasí nám ještě více zpříjemnilo pobyt v místech, která máme dlouhodobě rádi, i zviditelnilo krásná horská panoramata. A zejména starý německý hřbitov v Dolní Lipce byl bonusem vysoce nadstandardním, stejně jako oblíbený závěrečný pohled na Šumperk pod Pradědem z Bluďáku …

Nelíbilo: Nekonečný nouzový stav, už dávno přinášející mnohem více zla než užitku.

Ostatní informace

Kromě nákladů na dopravu jsme nikde neutráceli. A ani jsme nemohli, protože i veškeré muzejní a galerijní prostory jsou dnes považovány za největší „semeniště hříchu a virů“, takže je všude zavřeno (neplatí pro možnost nákupu zbraní a květů pro pozůstalé, což lze chápat i jako výzvu). Negativní myšlenky jsme však raději hodili za hlavu a výlet si náležitě užili. A i těch cca 8 km ujitých ve sněhu a mrazu nakonec docela stačilo. Navíc ten kousek z Králík k hedečskému klášteru dělí 215 výškových metrů.