Zřícenina hradu Obřany a Hostýnské vrchy

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody

Chvalčovské kaskády na Bystřičce

U pramene

Informační tabule

Zřícenina hradu Obřany

skály na hřebenu

pod hradem

výhledy od rožnovačky

Klapinov

horské louky

zde stávala Portášská jedle

U pramene Táborského a Ondrušky

renesančně-barokní zámek Kelč

Kelčský posel míru

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (31 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Jedeme do Hostýnských vrchů, do oblasti nedaleko města Bystřice pod Hostýnem. Jako dopravní prostředek tentokrát volíme, z důvodů časových i ekonomických, automobil.

Za čím jedeme?

Naším cílem byla zejména zřícenina hradu Obřany, založeného ve 14. století Pány z Kunštátu. Hrad byl postaven údajně "bez stavebního povolení", takže se ho pak raději vzdali ve prospěch mocipána nejvyššího. Obýván byl - pokud vůbec - snad jen necelých 100 let a zpustošili ho vlastně už husité. Nachází se na vrcholu hřebenu v nadmořské výšce 704 m. Všechno ostatní bylo bráno jako procházka k dosažení cíle nebo nadstandard.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Osmitisícové město Bystřice pod Hostýnem nabízí několik míst k občerstvení. Cestou se nám nabízely nedaleké Dřevohostice, pokud bychom si pěší část výletu prodloužili, je možné se najíst a napít přímo pod poutní bazilikou na vrcholu kopce sv. Hostýn.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tuto část pojmu spíše jako cestopis, z kterého vyplynou veškeré informace.

Vzhledem k tomu, že o volejbalisty plánovaném cyklovýletu na tradiční putování Litovelským Pomoravím jsem se dozvěděl pozdě, vyrazili jsme s přáteli v druhé letošní květnové sváteční úterý vozmo do Hostýnských vrchů. K jistému zklamání 1/4 výpravy jsme se rozhodli spíše pro pohyb v terénu a po nohou. Nakonec se, víceméně, jednalo pouze o Krátkou příjemnou procházku.

První Krátkou zastávku jsme cestou dali v Dřevohosticích, kde se nachází renesanční zvonice z roku 1581. Poté už jsme zamířili do Hostýnských vrchů. Auto se zaparkovalo nedaleko za Bystřicí pod Hostýnem v nadmořské výšce 408 m. Pak jsme se vydali kolem řeky Bystřičky a po necelém kilometru se cesta začala mírně zvedat. Trošku namáhavější úsek představovalo až závěrečné stoupání ke zřícenině hradu Obřany, jednalo se však pouze o necelých 700 m. Tím jsme se ocitli na vrcholu hřebenu ve výšce 704 m.n.m. Hrad Obřany byl vždy úzkou protáhlou stavbou, která kopírovala hřeben kopce, a jejíž pozůstatky vypadaly na fotkách na internetu tak nějak větší. Zachovala se vlastně jen severní stěna hradu s jedním oknem, jednou střílnou (možná) a částí základny kruhového bergfritu na západní straně hradu. Výhledy, až na jeden, jsou už také kompletně zarostlé stromovím, a tak se může turista pokochat alespoň skalkami v okolí a nějakou tou květenou.

Předchozí slova vyzněla vůči Obřanům možná až hanlivě, a to bych nerad; bylo tam pěkně a každá viděná zřícenina je vždy důležitá …

Pak už se ona nespokojená 1/4 výpravy vydala raději směrem do údolí (později se dotyčný přiznal, že za posledních 6 let ušel pěšky dohromady asi 0,12 km; což si přiznejme, není mnoho), my ostatní jsme ještě vyrazili alespoň k rozcestníku v místě zvaném Klapinov. Jedná se o horskou louku, po které kdysi kráčeli portáši, místní to strážci hranic před pašeráky (tedy vlastně celní policie). Celou dobu jsme se v podstatě pohybovali po Hostýnské běžkařské magistrále. Všude nová odpočivadla, tabule naučné stezky a, přes absolutní absenci odpadkových košů, i nezvykle čisto. Chtěl jsem ještě pokračovat po vrstevnici dál k nedalekým skalám, kterým se vtipně říká Skalný a kde stával dříve i malý hrad. Bohužel další čtvrtina výpravy projevila obavy o život již vzdálivší se brblající čtvrtiny, a tak jsme šli raději pomalu zpět. Z dálky jsme o chvíli později viděli jakousi zmiji, vyhřívající se na kamení. Ale byl to jen optický klam (zrak prostě slábne), zblízka jsme zjistili, že je to statný dospělý hrošík, a na dřevě. A pak už jen společně, opět kolem pramene pánů Táborského a Ondrušky, zpět k autu.

Cestou domů jsem naplánoval ještě jednu zastávku, a to v městečku Kelč. Nachází se zde zámek (původně vodní tvrz), jehož renesanční podobu nenarušily ani barokní úpravy. Doufal jsem, že tuto stavbu, dnes obývanou učňovskou mládeží, navštívíme díky tomu, že se budou někteří vracet na intr. Bohužel se nezadařilo. Tak jsme alespoň nakoukli přes dřevěné plaňky do kostela (zcela nezajímavý) a prohlédli si hrůzostrašného posla míru na zdejším náměstí.

Průjezd Přerovem i Olomoucí cestou k domovu byl, kupodivu, plynulý, a tak jsme ještě za světla v klidu podebatovali v oblíbené šumperské občerstvovně. A nedaleko Uničova jsem cestou pojedl i dlouho plánovaného mečouna...