Všechny Bečvy světa (nebo Valašska)

7.6.2014

Když se mě v týdnu dotázal Marek, zdali někam o víkendu nevyjedeme, po krátkém váhání jsem zamailoval odpověď, jak by se mu líbila Bečva. Kupodivu příliš neodporoval (ačkoliv cestou nehrozila žádná zřícenina). Už delší dobu měl lákalo objet si celé horní konce cyklostezky Bečva. Ačkoliv jednu část už vlastně projetou mám (Rožnovskou), vůbec neznám tu část Vsetínskou. Dolní úsek cyklostezky od Hranic do Přerova už znám jako staré boty.

Navíc oba máme celkem resty v okolí Beskyd, takže na dvoudenní výlet nám zčásti doplní představu o kousku Valašského království.

Předpověď počasí slibuje krásně, vlastně až horko (hlavně druhý den). Ráno sraz na nádraží, v Zábřehu přestup na Eurocity a ve Valmezu jsme po půl deváté, tedy celkem brzy.

Původně jsme zde nechtěli trávit půl dne, ale přeci jen jsme se zdrželi. Nejen díky povinné prohlídky zámeckého parku, který skvěle popsal Franta, což je důvod jeho článek ověřit. Hned vedle parku najdeme bohužel opravovaný gotický kostelík, nicméně u něj celkem zajímavou galerii barokních soch. Ta lemuje vlastně celou cestu od centra města k bývalému zámku Kinských (dnes je tu muzeum). Mezi sochami najdeme světce celkem známé (Sv. Josef, Sv. Anna, Sv. Florián, sloup s Pannou Marií, dnes i značně známý sv. Valentýn), ale i řadu mě atheistovi utajených (Sv. Pelhřim – v orig. Pelegrin, či Sv. Libor nebo Sv. Šebestián).

Nedaleko muzea směrem po výpadovce by se měl nacházet židovský hřbitov. Vskutku po poradě s místními jej nacházíme za areálem městského hřbitova, ale daleko větším překvapením je rozsáhlý vojenský hřbitov. Nevoli vzbudil při svém založení, protože velkou část tvoří hroby německých vojáků (jsou zde i nějací sověti). Poměrně překvapivou je ovšem i mohyla u hromadného hřbitova tureckých vojáků. Samotný židovský hřbitov je pak velice skromný, protože sloužil v l. 1870-39 a o zničení velké části náhrobku se paradoxně nepostarali za války Němci (ti ovšem určitě hřbitov neudržovali), ale až Češi v r. 1955.

Pak tedy ještě ke zbývajícím sochám ke břehu Bečvy (Rožnovské) a pak s mírným zpožděním na cyklostezku. Kolemprojíždějící dívenka na inline bruslích nám sice slibovala, že po nějakých 200 m narazíme na občerstvení (chtělo to zahnat žízeň), ale provozovna byla zavřená, tudíž na první úsek vyjíždíme s nadějí, že bude fungovat další po nějakých 5 km. Kdysi jsem do Valašského Meziříčí už dojel z Rožnova, to byla ovšem ještě stará stezka na levém břehu řeky, nyní vyrážíme novějším úsekem po pravém břehu. Brzy narazíme na novou lávku (u koupaliště a tenisu), kde sice nějaké bufety jsou, ale zatím nepřístupné, ale protože je stezka celkem ve stínu, cesta ubíhá příjemně. Za koupalištěm projíždíme po levém břehu, u Veselé přejíždí jednou z mnoha (krásných) lávek na břeh pravý a hned za mostem slíbený stánek. Ve skutečnosti se jedná o dodávku předělanou na prodejnu, podle zarostlých pneumatik a vedle stojícího caravanu se dá předpokládat, že majitel tu zřejmě tráví celé léto. Jsem v kraji pod Radhoštěm, čili v celku logicky nepohrdneme Radegastem v síle 10°.

Na levý břeh se stezka vrací poněkud obstarožní lávkou a celkem stále je stíněná porostem, čili se příliš neunavujeme. Navíc jak se zdá, vítr je zhruba jihozápadní, tedy do zad. Vysoký komín signalizuje gumárny Zubří a to už je vlastně předměstí Rožnova. Zde neplánujeme nějakou delší přestávku, nicméně skutečnost, že se u kostela Všech svatých koná slavnost k 250. výročí vysvěcení plán poněkud naruší. Navíc prohlídku kostela máme i s částečně odborným výkladem. Slečna byla snad jen (mile) překvapená, když jsem jí celkem snadno odpověděl, kdo je autorem sochy Cyrila a Metoděje na Radhošti a opodál u Pusteven Radegasta. Po krátkém váhání i který věrozvěst je který (v kostele mají kopii sochy bratrů ze Soluně).

V rámci výročí byla otevřena i nová zahrada u kostela (bývalý hřbitov) s renovovanou Křížovou cestou. Při té se konala ve stanech na zahradě poměrně slušná žranice, kterou jsme ovšem skromně minuli. Smysluplnější je přeci jen návštěva v IC na náměstí (T.G.M.) a krátká diskuse u Skanzenu. Před další cestou se posilníme v hospodě u autokempu (mimo Radegasta i národní polévku – kyselicu).

Za Rožnovem se okolní hory přibližují toku řeky, na severu to jsou vyšší Beskydy, na jižní straně se přibližují svahy Vsetínských vrchů, však u Dolní Bečvy je pěkný výhled na Radhošť se všemi stavbami na vrcholu. Že je okolí Rožnova vyhledávanou destinací dokazuje i golfové hřiště, což je vynález, který u nás v Jeseníkách neexistuje (takoví jsme chudí). U Prostřední Bečvy ukazuju Markovi důležitý orientační bod – což je motorest Zavadilka. Kdo to v Beskydech zná, ví že je tu odbočka na Pustevny (ty jsem si vyjel asi před 6 léty). Ale to se vlastně již blížíme do Horní Bečvy. Nakoukneme do místního moderního kostela a pod přehradou jsme vlastně na konci Rožnovksé Bečvy. Přesněji řečeno na konci (nebo začátku) této větve cyklostezky. Samotná Rožnovská Bečva má pramen na severním úbočí Vysoké (1024 m), takto nejvyšší hory Vsetínských vrchů. Vlastně díky nim se můžou tyto vrch nazývat horami.

V letních měsících je hlavním lákadlem Horní Bečvy zdejší přehrada (sice malá, ale moc hezká). A protože jsem se tu koupal téměř při každém průjezdu, nemohli jsme vodní nádrž vynechat i dnes. Mám pocit, že to bylo letos prvně (venku). Ještě se posilníme (hotel Cherry s lidovými cenami) a pak nás čeká horská část našeho výletu. Konkrétně výjezd na Bumbálku.

Poměrně zajímavé na výjezdu je fakt, že k překonání cca 300 m v podstatě nepotřebuje žádnou serpentinu, jedná se o dlouhou silnici šikmo stoupající svahem Vysoké a Čartáku, bohužel celou ukrytou v lese, tudíž až na malé výjimky bez nějakého rozhledu. Až na hraničním přechodu s horskou loukou na hranici Čech a Slovenska jsou nějaké výhledy. Samozřejmě jsme nemohli odolat a řádně oslavit vstup na území spřátelené republiky (národním nápojem tj. Borovičkou ale s českým Kozlem a – za české peníze).

Pobyt na území cizího státu však byl velice krátký, nedaleko Bubmbálky se totiž v Makovském průsmyku (u sochy partyzána) vracíme do Česka, do údolí té druhé, vlastně větší a hlavnější Bečvy Vsetínské. Po několika serpentinách míjíme bombastický resort Valachy již za šera dorazíme k začátku cyklostezky Vsetínské (osada Babská) a protože tma už je na spadnutí, stavíme v Leskové. Sice nenacházíme přímo otevřenou hospodu, ale pohostinství nám nabídne na chvíli penzion Školka. Je tu značně veselo, někdo tu slaví 40. narozeniny. Pozval si na to rockovou kapelu, která k našemu velkému údivu (ač značně mladí kluci) hrají převážně repertoár z doby, kdy jsme ani my nebyli na světě, maximálně v povijanu. Tedy Bill Halley, Chuck Berry, samozřejmě Elvis, Everly Brothers. Songy od Beatles patřily k těm novějším. Příjemná ukolébavka pře bivakem.

8.6.2014

Ranní rosa i poměrné chladno přeci jen dokazují, že jsme spali ještě na horách (poměrně dlouho), vstáváme těsně před sedmou. Naštěstí když jsme bez stanu, jde to tak nějak rychleji. Po krátké prohlídce dojezdu skiareálu Razula (s nevídanými letními atrakcemi) na další cestu. Na okraji samotných Velkých Karlovic nás zaujme kaplička (zasvěcená 1000. výročí příchodů věrozvěstů), podle všeho stará jako my a lichokopytníci s jezdci i bez jezdců. Centrum obce je ovšem povinnou zastávkou, podle parkujících aut i občanů v okolí se dá usoudit, že ve zdejším dřevěném kostele vrcholí mše, když tedy počkáme, podaří se nám nahlédnout do výjimečné stavby. Dřevěný kostel z poloviny 18. století je podle údajů postaven zcela bez hřebíků, možné to je, ovšem různá kování minimálně na dveřích nebo oknech použití kovu dokazuje. To ale nesnižuje kvalitu stavby na půdorysu řeckého kříže.

Pod kostelem je k vidění malé muzeum (také v dřevěnicích), tady nám ale musí stačit návštěva IC a nějaké pohledy. Hned naproti je restaurační zařízení a ještě než opustíme Karlovice, navštívíme židovský hřbitov (u cesty na Soláň).

V Karolince cyklostezku nesledujeme, protože bychom jinak minuli Valašské národní divadlo v centru města a moderní kostel P. Marie Karmelské. Zde mě ovšem potkala určitá nehoda, kterou jsem zjistil o několik kilometrů dále. Za koupalištěm Na Stanoch, už u Nového Hrozenkova se mi zdá zadní kapsa nějaká prázdná. Peněženka fuč, tak přemýšlím, kde se to mohlo stát. Vychází mi ta Karolinka. Marek pojede napřed, já se zkusím vrátit. Věděl jsem, kde by to mohlo být, ale nic – všude vysoká tráva. Tak o 300,- chudší se vracím. Marek na mě čeká u Huslenek – ve stánku s Černou horou. Tak mě musí založit, naštěstí je jinak u stánku veselo, takže nepříjemná událost se dá oželet. Navíc mám nějaké zbytky eura, tak je s výčepním vyčenžuju, ať je něco do zásoby.

Brzy se dostaví velmi početná výprava, šampaňské, to se u cyklistů tak často nevidí (kromě stupňů vítězů).

Na úporné Markovo žadonění musíme dojet k okraji obce Hovězí, nutně potřebuje foto u dopravní značky, značící počátek osídleného území. V sluncem rozpáleném Vsetíně se moc nezdržíme, delší zastávku máme až u benzinky na okraji Bystřičky. Valašské Meziříčí jsme navštívili včera, takže kolem masokombinátu Krásno, tady už to znám z loňska. Krátká zastávka v Hustopečích. Písková jezera, Skalička, Ústí, Teplice nad Bečvou. Závěr jsme trošku pohonili, nebylo jisté, jaký stihneme vlak. Naštěstí jak zjišťujeme, tak dnes je pokladní schopná rezervovat přepravu kol i ve vlaku Eurocity, který nám pojede asi za půl hodiny, čili do Zábřeha jediná zastávka v Olomouci, něco přes hodinu jízdy, bohužel v Zábřeze bez okamžitého přípoje, čili to musíme přečkat v hospodě u splavu.

Jsou však dlouhé dny, takže jsme doma ještě za světla (spíše šera).

A malý dovětek. Ve čtvrtek telefonát. IC Karolínka, jak sekali trávu, tak peněženku našli. Měl jsem tam nějaké vizitky, drobné, kartu pojištěnce, kartu do foťáku a zablokovanou bankovní kartu. Vše v pořádku došlo...