Z Dlouhé Loučky přes vodopády do Rýmařova

Když jsem si přečetl název říčky „Huntava“, trochu jsem se pousmál. Jestlipak nemá název podle toho, že své okolí úplně zhuntovala? Ale minimálně v jednom místě údolí, kterým protéká ho zhuntovala nádherně. A to v místech, kde vytváří Rešovské vodopády.

Dostat se do těchto míst o víkendu z Prahy, a nebýt majitelem gumokolního dopravního prostředku je trochu SCI-FI. Železniční tratě z Olomouce, jak na Šumperk, tak na Krnov, tuto oblast objíždějí, nejblíže se lze z krnovské trati přiblížit do Rýmařova, ale spojení z Prahy v 5.17 končí v oněch místech až kolem poledne a to s dvěma hodinovými přestupy. Spojení z Olomouce na Uničov je lepší, ale i tak nádraží, ať už v Dlouhé Loučce nebo Libině jsou ještě dost daleko od popisovaných míst. IDOS mi však vyhodil ještě jednu možnost, výše zmíněný spoj z Prahy, kde je asi 7mi minutový přestup směr Uničov a další přestup ve Šternberku na autobus do Jeseníku. Ten Vás zaveze také do Dlouhé Loučky, ale na její východní okraj, tedy blíže k horám, což Vám ušetří několik kilometrů chůze od vlaku.

Před 9 hodinou tedy vystupuji v Dlouhé Loučce a kopíruji trasu autobusu směr Rýmařov. Vycházím po hlavní silnici, dost frekventované kolem místního konzumu, dále míjím čerpací stanici. Po dalších několika metrech zelená značka, které mě provází ze vsi, odbočuje vlevo na polní cestu a kopíruje tok potoka. Můžete jít ale klidně i po hlavní silnici, protože značka se na ni asi po 1,5 km u polorozbořené bývalé továrny vrací, asi 150m ji používá, aby ji opět opustila tentokrát vpravo. Ještě si matně pamatuji její cestu, když jsme ji použili před několika lety při cestě na Sovinec.

Já ale pokračuji po hlavní silnici, až k soutoku Huntavy a Oslavy. Je tu též točna autobusu, ale jelikož není pracovní den, po tomto dopravním prostředku tu není ani památky. Zelená mě navede vlevo po místní asfaltové silničce. Tato cesta je mírně stoupající, vede údolím potoka kolem osamělých chalup a chat. Po zhruba 4 km asfaltka končí kruhovou točnou (patrně obratiště lesní techniky) a dále jdu do kopce už nezpevněnou lesní cestu. Přicházím na rozcestí z červenou, a přemýšlím, co dál, abych si prošel vodopády a taky zakoupil TZ. Rešov je vpravo, vodopády vlevo, ale je tu nějaká prapodivná šipka na občerstvení. Tak to zkouším. Po 0,5 km cesty z kopce přicházím k Fialovu mlýnu (rozcestí) a po dalším 0,5 km pak k samotným vodopádům. Určitě doporučuji pevnou obuv, protože sem tam se jde po dřevěných schodech a žebřících a sem tam po kluzkých kamenech. Zachycuji okamžiky padající vody a pomalu stoupám vzhůru. Na rozcestí Nad vodopády si uvědomuji, že tady už asi občerstvení ani známku nedostanu, a rozhoduji se vrátit zpět a jít do Rešova.

Vracím se nad Fialův mlýn a odbočuji po červené vlevo. Značka začíná strmě stoupat vzhůru. Dokonce v jednom místě varuje cyklisty před sjezdem, neboť je tu rovněž značená cyklotrasa. Funím jako kůň a v jednom místě zrazuji starší pár vykračující si v sandálech, od pokračování v chůzi k vodopádům. Konečně přicházím do Rešova. Nejprve mě upoutá odbočka k penzionu, ale toho si nevšímám a pokračuji rovně, na silnici k penzionu. Značku zde mají, ulevit si tu je taky možno, akorát turistické razítko jim někdo ukradl, tak se spokojím s firemním. A vychutnávám si tu úlevu u sklenice pravé, vychlazené točené černé limonády, kterou miluju a nic neřeším (neříkám název, aby to nebyla reklama, stejně si myslím, že to poznáte).

Z Rešova ale naopak řeším, kudy dál. Značky vedou buď zpět k Loučce, nebo dolů do údolí vodopádů a já potřebuji směr Horní Město nebo Skály. Nakonec volím silničku a asi jsem i udělal dobře, protože zatímco kolem vodopádů se jde lesem, ze silnice jsou Výhledy na okolní obce, i nedaleký masív Hrubého Jeseníku. Silnička se kroutí mezi pastvinami, a nakonec se stáčí vlevo, k prvním chalupám obce Skály. Tady taky se napojuji na zelenou, která mě zavede až do Rýmařova. Napojuji se na hlavní silnici, míjím dům Okál v podobě prodejny potravin (taky tyto domy se tu za onoho času v nedalekém Rýmařově vyráběly) a silnicí pokračuji ven z obce. Ještě mě čeká jedna prudší pravotočivá zatáčka a pak jedna levotočivá a míjím tabuli s označením rozvodí Odra, Morava, tedy Baltské a Černé moře. Z mírného kopce mě silnice neomylně přivádí na kraj Rýmařova, dále kolem nemocnice stále po zelené se dostávám až na místní náměstí. Tady kvituji sobotní a nedělní otevírací dobu v místním infocentru, razítko a známka je samozřejmostí. Samou radostí zde zapomínám můj černý vandrbuch, což zjišťuji až po dalším kilometru na místním nádraží. Jelikož mám ještě čas, vracím se zpět, paní mi už ve dveřích oznamuje „Vy jste tu nechal bloček“. Tak všechno dobře dopadlo, jen dodám, že cesta z náměstí k nádraží vede přes autobusák, právě mě míjel autobus Ostrava – Praha, a dále vpravo po hlavní silnici asi 200 metrů a vlevo ke koncovému nádraží místní dráhy. Nutno říct, že budova by potřebovala notně opravit. Koná se tu výluka, tak holt nebudu moci vychutnávat krajinu z lokálky, ale z autobusu. Přes Valšov a Olomouc se dostávám zpět do Prahy.

Cesta je v podobě, jak jsem ji popsal vhodná pro středně pokročilé turisty, v oblasti Rešovských vodopádů je potřeba dobrá obuv a taky trochu kondice, jsou zde prudká převýšení. Nezbývá mi než popřát vám hezké počasí.