Kost, hrad a něco z okolí.

Tipy na výlet • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody

Kost, pohled z údolí Plakánku • Fotografie (37) • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (37 fotografií)

Kost, pohled od jihovýchodu

Kost, pohled z návrší nad Bílým rybníkem

Vstoupit do fotogalerie (37 fotografií)

Kam a jak jedeme?

V Českém ráji je tak velké množství různých pozoruhodností, že člověk neví, kam se podívat dříve. Jednou z nich, která patří mezi ty nejhezčí, je jistě Hrad Kost. Je duben a navíc všední den, což v Česku znamená, že se dovnitř hradu asi nepodíváme. Na druhé straně, modré nebe je příslibem výjimečné procházky v okolí hradu. A to rozhodlo a tak jedeme po silnici od Jičína do Sobotky a odtud pokračujeme po okresce, směrem na severozápad. Po několika minutách jízdy se pod námi objevil jeden z nejzachovalejších českých hradů, Kost. Najít parkoviště je dílem chvilky a tak zbývá ještě se ohlédnout do minulosti. Pískovcová skála v údolí říčky Klenice byla pro stavbu hradu vybrána někdy ve 2. polovině 14. století. Hrad tehdy nechali postavit Vartemberkové. Poté se v držení hradu vystřídalo několik významných českých, šlechtických rodů. Černým rokem se pro hrad stal rok 1658, kdy měl být na příkaz císaře zbořen. I když tomuto osudu unikl, během třicetileté války vyhořel a nastalo pozvolné chátrání. Důkladné rekonstrukce se dočkal až po druhé světové válce. V současnosti je hrad majetkem rodu Kinských.

Za čím jedeme?

Náš výlet začíná na parkovišti pod západní stranou hradu. Jdeme od hradu do údolí Plakánek. Příroda si tady začarovala a řeka Klenice a její přítoky tu vytvořily široké údolí, zasazené mezi skalní stěny. Cesta střídá obě strany údolí a v několika místech je dosti bahnitá. Není divu, traktory tudy tahají poražené stromy z nedávné větrné kalamity. Záměr projít celé údolí končí v místech, kde se řeka stáčí k jihozápadu. Bahniště je přes celé údolí a zdá se, že je nekonečné. Vracíme se zpátky k parkovišti a rozhodujeme se podívat na hrad z různých stran. Výhled na hrad z údolí Plakánku prý je tím nejhezčím, ale i ten přímo od jihu má něco do sebe. Hledáme místo, z něhož mají být vidět hned čtyři hrany Bílé věže, ale bez kladného výsledku. A tak jdeme po silnici od Sobotky na nedaleké návrší. Procházíme kolem barokní sochy sv. Anny a malé zvoničky a dostáváme se nad hrad. Ten máme odtud jako na dlani a je zde hezký výhled do údolí na hladinu Bílého rybníka. Sluníčko začíná hřát, obloha je modrá jako na jihu a tak fotografujeme z různých míst, co se dá.

Vracíme se do údolí a jdeme po hrázi Bílého rybníka k východu. Je tu několik pěkných chaloupek a o něco dále se díváme na hrad přes vodu. Zajímavý pohled a bude hodně obtížné zvolit ten nejhezčí. Vracíme se ke hradu a z hráze rybníka je zase všechno jinak. Odtud vyniká jeho mohutnost a velikost. Hradní brána je dle předpokladu zavřená, při cestě k ní je socha sv. Jana z Nepomuku. Procházíme otevřeným nádvořím a bránou nad parkoviště. Výhled na hrad ze severu jsme nenašli, ale ten ze břehu Černého rybníka od severozápadu je až překvapivý. Bylo by zajímavé, kolik lidí by hrad z tohoto místa na fotografii poznalo. Kolem sochy sv. Václava na vysokém sloupu přecházíme pod západní stranu hradu a naše krátká vycházka je u konce.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Předpokládali jsme, že mimo sezónu se tady nenajíme, to se také v plné míře potvrdilo a tak musela stačit svačina z batohu. Ale na čerstvém vzduchu chutná o něco více. Během pobytu v Českém ráji jsme bydleli a stravovali se v hotelu Filip v Rybníčku, nedaleko Jičína a k naší plné spokojenosti.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Rádi obcházíme, pokud to je možné, stavební památky ze všech stran. Má to něco do sebe a je to v podstatě i hodně zajímavé. Otevírají se pohledy, na které člověk moc často nenarazí. O Kosti to platí dvojnásobně. Je to taková kamenná pohádka o krásném hradu. Moc se nám tento výlet líbil.

Ostatní informace

Ušli jsme asi 3 kilometry s malým převýšením, spíše taková pohodová procházka. Ještě něco k údolí Plakánku. Dnes je to přírodní rezervace na 90, 8 ha a byla vyhlášená v roce 1990. Zajímavé je, jak údolí přišlo ke svému názvu. Údajně pochází ze 17. století, kdy tady rodina Plakánků pálila dřevěné uhlí a podle stále uslzených očí uhlířů bylo jméno údolí na světě. Ještě z dětství se mně vybavila věta, kterou měl při neúspěšném obléhání pronést bratr Žižka, že „ hrad je tvrdý jako kost a kost patří psu“. Ve skutečnosti Žižka hrad nikdy neobléhal. A co se mapy KČT týče, tak má č. 19 Český ráj.

Tip: Virtuální prohlídka Hradu Kost na webu HKregion.cz >> zobrazit virtuální prohlídku

Poslední aktualizace: 27.2.2020

Kost, hrad a něco z okolí. na mapě