17.8.–21.8. Třeboňsko 25 Pt. 1

Zájezd na kola, tradiční srpnový termín. Když byl v zimě oznámen termín a hlavně cíl, nebylo třeba příliš váhat s přihláškou, Jižní Čechy to je země zaslíbená, pohostinná a okolí Třeboně pro kola skoro stvořené – skoro vše je rovina. Sice víme, že kopce jsou koření cyklistiky, ale i cyklista z hor si rád dopřeje pár dní v rovinách.

Přeci jen, od nás je to do Třeboně trošku dál, takže do rybníkářské metropole dojíždíme v relativně pokročilejší odpolední době. Po loňském skromném ubytování v automobilním internátu máme letos přeci jen „luxusnější“ nocležiště v internátu zdejší rybářské střední školy, dokonce i se sociálním zařízením ne pokoji. Jsme sice rozházeni různě po patrech, ale „intr“ má i výtah, čili přemísťování zejména vzhůru je občas snadné.

Pro zbytek soboty tedy necháme kola v garáži a do města se vydáme pěšky. Vůbec to nevadí, máme tak více prostoru nakouknout do různých pamětihodností (kterých je v Třeboni víc než dost). Naše ubytovna je sice vzdálenější od centra, čili musíme překonat nějaký kilometr k centru, tak si ale můžeme detailně prohlédnout pomník Třeboňského kapra na okružní křižovatce. Postupujeme tak trošku cik-cak k parku Komenských sadů, který navazuje na sousední zámecký park. Tím pádem jsme i blízko nádvoří v zadních traktech zámku, posledního sídla Rožmberků, kde dožil svá léta legendární Petr Vok. Dál už sídlo přecházelo v nástupnických rodech, posledními majiteli byli Schwarzenberkové z Hlubocké větve, kterým byly jejich majetky vyvlastněny speciálním zákonem.

Nahlédneme do bývalé lékárny, dnes návštěvnického a kulturního centra (výstavy, umělecké předměty, galerie). Poněkud zaplněné je dnes hlavní Masarykovo náměstí. Zaplnění tvoří různé stánky s pochutinami a občerstvením – mají tu Gastrofestival. Ovšem ochutnáme i místní zmrzlinu s kávou v cukrárně, pak si dám nějakou středomořskou specialitu (paelu). Nemůžeme vynechat náhled na další třeboňskou pamětihodnost, rozlohou určitě největší – Svět. Tedy rybník, svého času skoro největší, býval srovnatelný se severně položeným Rožmberkem, ale rozloha byla spíš problematická, takže později byl rybník vystavěný pod vedením Jakuba Krčína rozdělen na dva, tím novým je tak Opatovický rybník. Pod hrází rybníka je méně nápadný pomník Josefa Šusty, který bývá označován za otce „Třeboňského kapra“. O kousek dál už na hrázi je k vidění i samotný Jakub Krčín.

Z centra se k rybníku chodí podle památky sice menší, ale též velmi oblíbené, pivovaru Regent. V areálu je velká zahradní restaurace, poměrně značně obsazená a k nepředpokládanému překvapení zde potkáváme řadu našich spoluzájezdníků. Odpoledne nenápadně začíná šeřit, čili pomalu se vylidňujícím náměstí míříme k Hradecké bráně, dál podél Zlaté stoky a lázeňskému areálu se vracíme k večernímu programu (tedy posezení na lavičkách před naší části internátu).

 

18.8.2024

Snídaně jsou o osmé hodině a nabídka ve školní jídelně je dostatečně pestrá, sýry, salámy, párky, zelenina i ovoce, nějaké mléčné výrobky, takže hlady tu trpět nebudeme. Protože mám celkem sbaleno, vydáváme se do centra pro nějaké ranní foto ještě méně zalidněného centra. V neděli mají otevřeno i v místním papírnictví, hlavně kvůli prodeji suvenýrů. Čímž si splním i nějaké základní povinnosti a zpět k ubytování. Tam už je většina výletníků nachystaná, tím pádem může naše celkem početná skupina vyrazit.

Míříme přímo zkratkou podél hradby a lázní k Hradecké bráně, kde odbočíme k východu po výpadovce do místní části Na Kopečku. Tu provází cyklotrasa Okolo Třeboně, částečně i s cyklostezkou. Na Kopečku následuje odbočka více k severu a spolu s trasou nás vede i modrá TZ. Mezi menšími rybníky dojíždíme k Nové Hlíně. Cesta je spíše kamenitá až šotolinová, ale povrch je naštěstí suchý bez stopy po deštích. V Nové Hlíně nás vítá lákavě vyhlížející tabulka, která nás zve k návštěvě zahradního bufetu Dostavník. Již po prvních objednávkách je jasné, že dnešní (vlastně ani ostatní) dny nebudou o honění kilometrů, ale spíš o té letní pohodě. Děvčata si dopřejí nějaké kávičky, zmrzlinu nebo zákusek, hoši spíše ten výrobek z pivovaru z Kamenice (nad Lípou).

Z Nové Hlíny naše cesta objíždí rybník Vítek, což je vlastně původně část Rožmberka. Původně byl rybník Rožmberk větší než současný, což vedlo k různým problémům s těsnosti hrází, takže došlo k oddělení části mohutné vodní masy. Otočili jsme se takřka k východu, což narušil jen kratší úsek po cyklostezce ke Staré Hlíně, podjezdu hlavní silnice č. 34 (E551). Tady se projedeme po velkém obloukovém mostu (přes malý zbytek Lužnice). Dál pak kolem velkým rybníků s poetickými názvy: Starý vdovec, Nový vdovec, Vyšehrad, Stolec, přejíždíme krásný Stříbřecký most (tam teče Nová řeka). A kousek za mostem hospoda U Emy Destinové. Slavná pěvkyně tu prý chodívala rybařit. Nemůžeme vynechat další zastávku i s menším obědem (čočková nebo kulajda). A další jízda bude právě k sídlu pěvkyně. Ta si za vydělaný peníz pořídila zámeček ve Stráži nad Nežárkou. O životě umělkyně si ale musíme tentokrát informace odpustit, je už zavřeno. Naštěstí je ale otevřeno a takřka prázdno v blízkém malém pivovaru, kde je v nabídce kromě sestavy chmelových produktů i něco k zakousnutí teplé i studené formy.

Dál se držíme řeky Nežárky po trase pojmenované po slavné pěvkyni, z části spolu s pěší červenou, která nás vede až k Jemčině, plotu za kterým se ukrývá nepřístupný zámek, v budoucnu snad hotel. Držíme se směru jihozápad k Novosedlům nad Nežárku a rozcestí severně od Staré Hlíny. Už dříve jsem zjistil, že jsem nechal u Dostavníku batoh (moc mi cestou nechyběl), ale měl jsem telefonem domluveno, že mi to obsluhující schová. Tak se odpojím od výpravy a přes Starou Hlínu po cyklostezce mířím k ranní zastávce. Mám tak možno si projet i pře druhý kamenný most u Nové Hlíny. Batoh je na místě, tak stejně se vracím, že opři trošku štěstí výpravu dostihnu. Mezi tím se poněkud zatáhla obloha a přišly i nějaké kapky. Zrychlují po hrázi Rožmberka, když dostanu telefon, že výprava je v restauraci Ponorka. No měl jsem si to ověřit v mapě. Počítal jsem, že už jsou v Třeboni. Ponorka je ale v osadě Lužnice, kde jsme paradoxně byli s kamarády před dvěma léty.

Abych byl v Třeboni rychleji, zvolil jsem poněkud terénní trasu po červené TZ, podél Zlaté stoky. Vlastně až tam jsem zjistil omyl, takže jsem si objevil jinou rybářskou hospůdku, zajel k Schwarzenberské hrobce, než dojela celá výprava. Paradoxně se na večer kolem Třeboně opět honila mračna, ale nakonec z nich nic nevypadlo (až v noci).


Pt. 2