Třeboň, jižní Čechy a Vysočina

Tak jsme zase po nějaké době vyjeli za poznáním krás vzdálenějších lokalit naší rodné vlasti. Spolu s chotí a přáteli jsem vyrazil na dvoudenní výlet směrem jihozápadním. Program velmi zajímavý, ceny mírné, hřích tuto možnost odmítnout. Radost nám mírně kalila jen předpověď počasí, protože - až nepříjemně nedlouho - před naším odjezdem (pátek 14.5.2010 v 6,00 ráno) meteorologové přislíbili, že v místě našeho pobytu můžeme očekávat jen nízké teploty, trvalý déšť a lokální povodně. Lepší počasí jsme si snad na tento výlet ani nemohli přát...

Takže oblečení a boty raději dvojmo, zvýšit zásoby slivovice (on to autobus uveze, že ano) a potom již kupředu (zpátky ni krok). Za deště se scházíme u Handballu a po více než 5 hodinách jízdy v dešti dorážíme do Českých Velenic, kde nás čeká exkurze do místních ŽOS. Původně jsem chtěl vzít Martinu do Gmündu (je to pěšmo jen 2,5 km), ale počasí, pozdní příjezd a slíbený oběd mé rozhodnutí naleptal. Batožinu s foťákem a mobilem jsem tedy nechal v autobuse (strašná chyba!) a vyrazil s výpravou. Proto jsem si následně nemohl pořídit fotky salónního vozu prezidenta TGM z r. 1930 a funkčního historického bucharu z r. 1846 (kdo mě zná, ví, že jsem nevěděl, jestli mám dříve slzet nebo si sprostě nadávat). Exkurze byla celkem zajímavá a přítomní zaměstnanci Škodovky (dříve ŽOS Šumperk) začínali silně milovat svého zaměstnavatele. V těch Velenicích se opravdu kdysi dávno zastavil čas a na první pohled byl např. jasný rozdíl rozsahu kontrol v oblasti ochrany životního prostředí v Čechách a na Moravě. V Šumperku by tato firma díky neustálým pokutám už zřejmě dávno neexistovala.

Poté již pokračujeme k hlavnímu cíli pátečního programu, tedy do Třeboně. Déšť ustává, ale stále jsme ve skluzu, takže volíme zkrácený program. Zvenku nakoukneme na Schwarzenberskou hrobku i rybníky Oborník a Svět a pak už „vplujeme" do víru života v historickém centru města. Již doma jsem jako hlavní atrakci zvolil návštěvu bývalého augustiniánského kláštera s kostelem Panny Marie Královny a sv. Jiljí. Spousta gotiky, nádherná křížová chodba s freskami z poloviny 14. století, chybí jen skvostné dílo Mistra Třeboňského oltáře (ten je v NG v Praze). Prohlídku jsem objednával telefonem dopředu, zúčastnili se 3/4 naší miniskupiny (tedy skupiny A), a všichni tři jsme byli více než plně spokojeni. Proto jsme také kostel mírně zasponzorovali a přes silné protesty průvodce (prý jsme se zúčastnili jen části prohlídky a peněz tam i tak odevzdali více než dost) také 20,- Kč vstupného za každého řádně zaplatili. Mrzel nás jen tehdejší zákaz fotografování, který se nám podařilo porušit jen velmi vzácně.

Následuje chvilka na náměstí a poklus k pivovaru Regent, který upoutá již svým neogotickým slohem. Placená prohlídka byla super, aj dáreček na závěr jsme obdrželi (3 třetinky pivečka, vč. tolik vychvalované "šestnáctky"). Tu výbornou šestnáctku jsme naštěstí stihli alespoň jednu vypít (bohužel s Martinou napůl) už před exkurzí, protože pak už nebyla ani v podnikové prodejně ani v pivovarské hospodě. Což byla, pochopitelně, škoda, protože stála fakt za to.

Noc jsme trávili v Suchdole nad Lužnicí. Hospoda v kempu byla slušná (jen tu desítku Gambrinus jsem nechápal a marně se dožadoval Regenta), obsluha stíhala vysoce nadstandardně a závěrečná se tu moc neřešila. Proto jsme také ochutnali větší část jídelního i nápojového lístku a hrdin(k)ou večera se stala má drahá polovička, která získala medaili za statečnost, neb v množství snězených poživatin překonala bez problému i 2x těžšího pana Jiřího (a nechali jsme jí proto zahrát písničku ...).

V sobotu po snídani odjíždíme, jen mírně unaveni, do Temelína, přesněji řečeno k Temelínu. V Březí u Týna nad Vltavou (asi 100 m od JETE) se totiž nachází zámeček Vysoký Hrádek z počátku 19. století. Kolem park s rybníčky a uvnitř předváděcí centrum JETE. Absolvovali jsme prohlídku včetně 3D projekce, zavzpomínali na kamarády, kteří zde kdysi snad i chvílemi pracovali, a já si ještě zaběhl k chladícím věžím. Strašní obři, ale katedrála v Kölnu, kterou jsem ovšem v té době ještě na vlastní oko neviděl, je ještě o 17 m vyšší...

Následuje cesta zpět přes Vysočinu. Během ní se zastavujeme na prohlídku hradu Kámen, kde za 50,- Kč (+ 30 za focení) shlédneme všechny 3 přístupné expozice, tedy starý palác, bydlení a motocykly (mimochodem; dnes by to bylo 90,- Kč za vstupné + fotografování zdarma). Prohlídka snad nikoho nezklamala, i když nejvíce asi zaujala závěrečná sbírka motocyklů. A pak už jsme definitivně nabrali směr domů.

Cestou si chceme dát někde jídlo. V prvním motorestu nečekali tolik lidí a navíc nemají brambory. Ve druhém (motel) nám předloží možnost 3 druhů jídel po 15 porcích, ale nabídka typu řízek za 120,- Kč a k tomu brambory za doplatek dalších 35,- Kč opravdu nikoho neupoutala. Takže stavíme až v Havlíčkově Brodě, a to je fajn. Už jen proto, že pobyt v hospodě zkrátím na nutné minimum (konkrétně tedy delší pobyt na WC a rychlé naházení jídla do útrob) a vyrážím fotit. Jedná se totiž o – až překvapivě moc - hezké město, jehož hlavní část, tedy Havlíčkovo náměstí, je bohužel právě v rekonstrukci. Takže bagry, Tatry, dokonce i pár pracujících. Kašna Tritónů někde v depozitáři, ale v každém případě bych se tam ještě někdy rád zajel v klidu podívat.

A pak už nás čekal skutečně jen dojezd domů a následná - vynuceně velmi krátká - tiskovka na Koupáku. Hrál tam totiž - z pro nás nepochopitelných důvodů - pro pár lidí Zbořec, takže na kvalitní hokej - bohužel jen v podání Švýcarů - jsem se pak podíval až doma.

Závěrečná poznámka: Sluníčko, jak je i z fotek zřejmé, jsme tedy sice za ty dva dny ani nezahlédli (asi tři modré flíčky na obloze sice ano, ale to se až tak moc počítat nedá), ale většinu zájezdu jsme, zaplaťpánbůh, alespoň absolvovali téměř suchou nohou.

(psáno v květnu 2010)