Adventní Norimberk

Cestopisy

Odjížděli jsme v 6 hodin. Cesta ubíhala celkem rychle. Kolem 9. hodiny jsme byli v Praze a v 11 na hranicích v Rozvadově. Stále pršelo. Zdravotní zastávky byly asi tři. Kolem 13.hodiny jsme dorazili do Norimberku.Tady už naštěstí nepršelo. Projížděli jsme kolem pozůstatků obrovské tribuny z bývalého nacistického stadionu, kde se konaly nacistické přehlídky a slavnosti. Také jsme v dálce viděli tzv. Koloseum – třetí říše, dnes muzeum. Autobus jsme zaparkovali u městského divadla.Na náměstí jsme si prohlédli bustu R.Wagnera. Vydali jsme se do Starého Města, které je téměř celé obehnané hradbami s četnými bránami. Celé jádro i s kostely bylo za války zničeno spojeneckými nálety – jsou to jen rekonstrukce. Nejprve jsme se vydali k městskému špitálu Svatého ducha - velký hrázděný několikakřídlý dům zrcadlící se nad řekou Pegnitz. Šli jsme se podívat dovnitř na nádvoří – dnes je tam domov důchodců. Potom jsme zamířili ke gotickému kostelu sv.Vavřince (Lorenzkirche) – má 2 velké věže, uvnitř jsou fotografie zachycující stav kostela po náletu v roce 1945. Dále nás průvodce zavedl k ruinám dominikánského kláštera – zůstaly pouze obvodové zdi – dnes toto místo slouží k pořádání kulturních akcí pod širým nebem. Pak už nastal zlatý hřeb programu – adventní Hauptmarkt. Zde jsme měli hodinu rozchod do 15 hodin.Výchozím místem pro nás bylo bronzové sousoší, znázorňující chaos dnešního světa – loď s různými fantastickými postavami. Jen tak letmo jsme prošli stánky – všude se nabízely klasické ručně vyráběné výrobky, po Vietnamcích ani stopy. Stánky byly pěkně ozdobené chvojím a červenými jablky. Všude se prodávaly perníky (Norimberk je neznámější perníkářské město v Německu). Dále se tu to jen hemžilo stánky se „švestkáči“, postavičkami vyrobenými se sušeného ovoce – hlavně švestek a datlí a fíků, panďuláčkové jsou oblečení do oblečků a klobouků. Dále tam nabízeli dřevěné hračky, šátky, svíčky, bylinky, těžítka, krajky, hrací skříňky a pochutiny – záviny, klobásy, preclíky a hlavně svařené víno – glühwein nalévané do hrníčků ve tvaru holínky s vánočním motivem a letopočtem. Po Starém Městě jezdí žlutý poštovní dostavník tažený koňmi – slouží jako autobus pro turisty. Podívali jsme se do gotického kostela Panny Marie(Frauenkirche) z roku 1361. Má jednu věž a velmi bohatý přední štít, na němž je orloj z roku 1509 s Karlem IV. sedícím na trůně a kolem něj v poledne třikrát dokolečka prochází sedm kurfiřtů. Před kostelem byly postavené velké vyřezávané jesličky. Podívali jsme se také do Staré Radnice, kde byla výstava starých vánočních pohlednic, vánočních ozdob z barevného staniolu a také zde byly k vidění kopie říšských korunovačních klenotů (koruna a žezlo). Dominantou tržnice je tzv.Krásná kašnaz roku 1385. Má podobu gotické fiály, v několika řadách nad sebou zde stojí sochy filozofů, panovníků a světců. Kolem kašny je mřížovaný plot, na němž je navléknutý malý kroužek. Kdo podle pověsti otočí kroužkem kolem své osy, tomu se splní přání.To jsem ale nevyzkoušela, neboť na kroužek stála fronta Japonců. Opět společně jsme navštívili kostel sv.Sebalda (Sebalduskirche) – také gotický s dvěmi věžemi. Uvnitř byla na každém pilíři jedna černobílá fotografie zachycující dění kolem kostela za války – např.náměstí s nacistickou přehlídkou a s všude vlajícími prapory s hákovými kříži nebo zvony roztříštěné pádem ze zničené věže či zhroucené zdi kostela. Fotografie byly doprovázené popisky v několika cizích jazycích – i v češtině. Zajímavý byl i bronzový svatostánek s truhlou na ostatky, který stál na šnecích. Ve všech kostelech byly od stropu zavěšené obrovské adventní věnce – velké jak kola od traktoru. Opustili jsme tržiště a zamířili si to úzkými uličkami na císařský hrad. Prošli jsme kolem domku, v němž žil Albrecht Dürer, měl na něm plaketu. Také nás zaujala socha znázorňující jednu německou pohádku o přerostlém králíkovi, který se tak nažral, že rozbil kotec a zamáčkl ostatní králíky. Schody nás zavedly ke komplexu císařského hradu založeného kolem roku 1040. Nejstarší část byla ještě románská. Hrad jsme si prošli jen z venku. Z hradeb byl výhled na město, ale bylo celkem mlhavo, takže toho moc vidět nebylo.Pak už jsme se vydali na zpáteční cestu k autobusu – procházeli jsme kolem muzea hraček – jen jsme tam nakoukli okny. Norimberk jsme opouštěli kolem 17.hodiny. Domů jsme dorazili po 23.hodině.