Alpy, Vysoké Taury a jiná dobrodružství v mlze i dešti I. (Eisriesenwelt, Bad Hofgastein)

Tento cestopis měl být původně jednodílný a jeho celý název zněl Alpy, Vysoké Taury a jiná dobrodružství v mlze i dešti aneb když se z visutého mostu stane ledová jeskyně. Nakonec mě přepadlo zbytečně moc myšlenek, nějak jsem se rozepsal a ve finále dlouhý text raději „rozčápil“. Jak již titulek napovídá, rakouské Alpy mi prostě nejsou souzeny. Někdy mám takřka tendenci těm, kteří tvrdí, že zde bývá někdy i hezky, nevěřit. Já sám to ještě nezažil, a přesto, že jsem se nacházel pod Dachsteinem i pod Grossglocknerem, nic jsem z nich neviděl. Jen hustou mlhu, a pokud jsem zvednul hlavu pyšně příliš vysoko, napršelo mi silně do oka. V polovině letošního září to bylo stejné. Přitom jsem měl být počasím odměněn coby dobrodinec, protože výlet jsem věnoval manželce k narozeninám. A ani použití logiky mi moc nepomohlo. Spočítal jsem si totiž, že pokud tady už téměř dva týdny v kuse prší, je málo pravděpodobné, že situace bude za další necelé dva týdny stejná. Ani meteorologům jsem nevěřil, tak dlouho dopředu se nemůžou trefit, a v době naší cesty už bude jistě relativně krásně, v horším případě až oblačno. A kupodivu se nemýlili naši znalci počasí, ale já. U nás doma bylo relativně pěkně, v krajích rakouských pak temno, mraky se plazily po zemi a na nedostatek vláhy si rozhodně nikdo stěžovat nemohl. Přesto všechno jsme nakonec byli rádi, že jsme jeli a na spoustě míst se nám i v nepříznivém počasí vysloveně líbilo. Ale začněme postupně a od začátku.

Když jsem obdržel od jedné CK nabídku na dvoudenní výlet do oblasti pohoří Hohe Tauern, řekl jsem si, že musím opět poškádlit paní Fortunu a vyzkoušet si možnost pohledu na krásy alpských panoramat. Programová nabídka v Salcbursku byla pestrá a ve slibované nadmořské výšce 2.246 metrů jsem už také pár desítek let nebyl. Do těchto nadoblačných výšin jsem se nedostal ani tentokrát a celý program dvoudenní akce byl změněn více než rapidně. V každém případě jsem zájezd objednal, zaplatil a ve čtvrtek před odjezdem vyrazil do Liedlu nakoupit něco na cestu. Vybral jsem – mimo jiné - dvě nepromokavé bundy a nový batoh. Bylo mi jasné, že nás takových bylo hodně a se zájmem jsem očekával, kolik lidí přijde k autobusu v „uniformním“ šatu. Těsně po jedné hodině noční jsme vyrazili autem do Litovle a na místo odjezdu dorazili jako první. Ani mě pak nepřekvapilo, že jako druhá dorazila trojčlenná rodina ze Zvole, a její hlava byla oblečena do stejné bundy jako já. Naštěstí nejsem ženská … a víc lidí v lidlovském už nedorazilo. Pět minut před stanoveným termínem odjezdu teprve přijel autobus a pět minut po něm jsme vyjeli.

Nabereme ještě další účastníky zájezdu v Olomouci a Prostějově a přes Mikulov se vydáme směrem na Salcburk. Čím více se vzdalujeme od země moravské, tím je obloha zataženější a hustota na sklo autobusu dopadajících kapek větší. Po nějaké době začne dokonce do našeho DAFu na několika místech zatékat. Martina je jedním z postižených. Je nám také sděleno, že program zájezdu bude upravován podle počasí a že zkusíme improvizovat. V sobotu jsme původně měli navštívit Krimmelské vodopády, ledovec na Kaprunu a horské středisko Zell am See, které je prý dnes již více méně arabským městečkem. V neděli jsme si měli prohlédnout lázeňské město Bad Gastein s možností návštěvy skalních termálních lázní a vyjet lanovkou k visutému mostu na Stubnerkogel (to je těch 2.246 m). Z celého programu platila jen ta nedělní prohlídka Bad Gasteinu a výprava na Krimmelské vodopády, která proběhla ovšem také až v neděli. Proč se zcela zrušila návštěva Zell am See – nebo náhradní slibované Mondsee - jsem nepochopil, ale různých postaviček, zahalených od hlavy až k patě do černého hábitu, jsem i tak potkal dost a dost.

Jako náhradní program pro sobotní dopoledne je určena obří ledová jeskyně, zvaná Eisriesenwelt. „Naše“ cestovka sem již několikrát plánovala zájezd, který se však nikdy neobsadil, a tak chtěla alespoň vyzkoušet, do čeho by šla. Nevím, jestli bych jeskyni bral jako hlavní lákadlo programu, ale jako „střídající náhradník“ byla skvělá. V kombinaci autobus – pěšky – lanovka – pěšky jsme se dostali do nadoblačných výšin (ten den by ovšem toto označení splňovala i nížina) a následně také jeskyni – svým vstupem připomínající kolegyni „na Stříbrném jezeře“ – navštívili. Ne každý den člověk navštíví nejdelší ledovou jeskyni světa (viz. https://www.turistika.cz/mista/obri-ledova-jeskyne-u-werfenu-eisriesenwelt-bei-werfen). Navíc cesta připomíná cestopisy z jiných pohoří jiných kontinentů … prostě zážitek. Prohlídka super, hlavně díky naší hanácko-rakouské průvodkyni Ivetě, která nám vše tlumočí. Jen je třeba počítat s chladem, nedostatkem světla a jistou fyzickou námahou, zejména při zdolávání mnoha schodů mezi 1.640 a 1.775 m.n.m. Celkové hodnocení: určitě více než přijatelný začátek za téměř nepřijatelného počasí. Těch výhledů je ale opravdu škoda.

Potom se přesouváme do lázeňského městečka Bad Hofgastein. Tady se nám už změna programu líbí méně. Původně jsme měli být 2 hodiny v lázních jiných, zde se už jedná o pobyt čtyřhodinový a dražší. A protože jsou před námi zanedlouho lázně maďarské, vydáme se raději s deštníkem na obhlídku samotného městečka. Času jsme měli zbytečně moc, ale téměř sedmitisícový Bad Hofgastein (samotná centrální část je ovšem pouze asi třetinová) za procházku určitě stojí. Hlavně když je hezky. Zajímavá je zejména hlavní dominanta města, kterou je kostel Panny Marie. Koneckonců se jedná v základě o gotickou stavbu z přelomu 15. a 16. století. Kostel stojí na místě svého předchůdce z 11. století a naposledy byl restaurován v roce 1979. Na první pohled upoutá jeho – do nenes se tyčící a roku 1602 zvýšená – věž, na ten druhý pak krásné renesanční náhrobky, umístěné zejména v jeho exteriérové části. Zdrželi jsme se déle než jsem čekal. K tomu je nutno přidat farní dvůr, pěkný hřbitov, evangelický kostel nebo malebná náměstí s různými fontánkami a vývěry minerálních pramenů. Škoda jen nemožnosti obdivovat krásná okolní panoramata a ani teplota i na deštník stále bubnující voda nepatřily mezi zážitky, o které by člověk vysloveně stál. V souvislosti s velikostí obce je zvláštní, že česká mutace wikipedie ji označuje jako městys a přitom není o moc menší než některá rakouská okresní města.

Po čtyřech hodinách lázeňského pobytu odjíždíme na ubytování. do čtyřapůltisícového městečka Bruck an der Großglocknerstraße. Podalpský penzion, pan hoteliér původem z Olomouce, obsluha česká, Plzeň za trojku a velmi dobrá večeře - to byla fakta, která rozhodně potěšila (při večeři jsme zjistili, že ve výpravě máme i vegetariány – hned nám bylo jasné, které dvě dámy to jsou – a mnohé evidentně vyděsil fakt, že někdo takový skutečně existuje). Minusem byly hodně malé pokojíky a společné sociálky s dalším pokojem, ale nebyly to věci, které by někomu vysloveně vadily. A protože na pokoji byly televize vybaveny stejným počtem českých a rakouských programů, podívali jsme se z postele i na část filmu Probudím se včera. Pak už jen šláftruňk na dobrou noc a doufat, že ráno bude opravdu lépe, jak nám slibovala paní průvodkyně.