Loading...
So 28.7.2012
Na posledních koločundrech jsme se moc nepohybovali v blízkém zahraničí, proto jsme letos zvolili místa, kam jsme se už nějakou dobu chtěli podívat, nicméně nějak k tomu nezbyl čas. V sobotu ráno sraz na nádraží a rychlíky na Olomouc a přestup na Břeclav. Jak teď mají v těch vozech kupé na kola, tak je to nějak jednodušší. Jak zjišťujeme, v Břeclavi je momentálně zavřená hospoda u nádraží, kde jsme několikrát vyčkávali odjezd, takže příjezde zde neoslavíme. Nevadí, výpadovka je kolem kolejí, tak se nám to hodí. Podle zelené značky nacházíme malou asfaltku, která nás vede k prvnímu cíli, což je zámeček a archeologická lokalita Pohansko. Liechtenštejnský zámeček ve stylu antické stavby je pokryt sem tam zajímavými i choulostivými výjevy a na louce v okolí najdeme nějaké vykopávky či rekonstrukci slovanské polozemnice. Celkem zajímavá je i naučná stezka po doupných stromech, která nevím proč pojmenovává jednotlivé stromy po Tolkienových postavách (i když Morgoth, čili Melkor se celkem vyvedl).
Po pardubické desítce pokračujeme na Lanžhot a Kúty, bohužel se zdržíme prohlídkou kostela a hledáním nádraží čili o 5 minut nám ujel vlak, kterým jsem se chtěli přiblížit Bratislavě (prostě jsem si spletl 12 s 22). O to víc času máme ve zdejší nádražce s poznáním nových slovenských poměrů (kromě eura je to stejné). O necelé dvě hodiny později tedy nasedáme směr Devínská Nová Ves. Pak už to jde všechno podle plánu, cyklostezkou podle Moravy a brzy je před námi Devín. Mohutná zřícenina nad soutokem Dunaje a Moravy. Je sice mohutně vylitá betonem, ale asi by jinak pod náporem turistů dodělala úplně. Takže se do toho davu rovně vmísíme, pohyb na hradu je volný, v krytých místnostech jsou nejvzácnější vykopávky či malá expozice. Bohužel nejvyšší část hradu je momentálně zavřená, i tak je toho k vidění víc než dost. Ještě malé občerstvení v podhradí (na terase hraje dvojice muzikantů různé songy, nevím proč ale v pozdním odpoledni už vaří i Kalinku, Kaťušu a jiné sovětské songy – ty normálně zpíváme v závěru večírku...).
Pak průjezd do Bratislavy k mostu SNP, kde asi skákal JS, v Petržalce na večeři (litovelskou) a již soumrakem do Rakouska. Žene se bouřka, není moc času na zázraky, tak stavíme stan na cestě ke kukuřici.
Ne 29.7.2012
Noční déšť byl nakonec největší sprška, která nás letos potkala (jak se později ukázalo). Ráno je naštěstí slunečno, stan rychle schne. V 7.40 můžeme vyrazit. První zastávku činíme v obci Wolfsthal-Berg, pranýř ze 17. století a zdá se, že zdejší kostel sv. Jakuba býval opevněným typem kostela, ač neplánovaně, přikvačí kostelník a zve nás dovnitř. Zde nacházíme poměrně zajímavou dispozici s dvěma poměrně velkými křižujícími se loděmi i s malou kupolí. Interiér silně barokní. Dál směřujeme na Hainburg nad Dunajem. Už zdálky je patrná mohutná pevnost nad městem. Hrady (zříceniny) jsou tu poměrně zachovalejší, Turci ohrožovali Vídeň ještě koncem 17. století, to zas nebí tak dávno. Město by určitě stálo za delší prohlídku (téměř kompletní hradby, 4 brány a pak ten hrad), máme však dnes jiný cíl a ten už není tak daleko. Již po pár kilometrech za Hainburgem najdeme směrovky a tabule. Cíl je Petronell – Carnuntum, vykopávky římského města na pravém břehu Dunaje. Není to sice žádné Forum Romanum, ale město, vlastně aglomerace byla asi dosti velká, udává se přes 20.000 obyvatel (někde dokonce 50.000, nakonec bylo to hlavní město Panonie), což už na domu kolem r. 300 n.l. Bylo slušné. Ostatně právě sem nechal císař Dioklecián svolat schůzku svých rozhádaných spoluvladařů, aby zde sjednali vzájemný mír, či uznání svého vlivu (asi tehdejší oposmlouvu). První památka na kterou narazíme je amfiteátr u vojenského tábora u lázní Bad Deutsch-Altenburg, vstupné 10Eur, ale platí ještě na další části komplexu – takže to vůbec není tak drahé. Hlavní atrakcí je pak muzeum v Petronellu s rekonstrukcí římské vily a hospodářských budov a dalšími vykopávky. K tomu třešnička – zbytky triumfálního oblouku Heidentor a druhého amfiteátru (v civilním městě), volně přístupné v krajině. Tak máme co dělat stihnout otevřené muzeum v Deutsch-Altenburgu , kam se ostatně musíme vrátit k mostu přes Dunaj. Expozice ne zvlášť obrovská, ale výborná. A to nám ještě zůstal kupon do Hainburgu (platí do listopadu), ale tam už asi nepojedeme. Na benzínové pumpě doplňujeme síly (v neděli jsou rakouské supermarkety zavřené). A pak mostem přes veletok. Silnice není naštěstí extrémně frekventovaná, drobně prší, ale celkem příjemně se dá jet a na severu – kam míříme je i modrá obloha. Míjíme zámeček Niederwelder a zastávku činím u zámku Marchegg. Městečko se chlubí tím, že je založil Přemysl Otakar II. A také tím, že to tady nakonec projel s Rudolfem Habsburský. Nížina západně od toku Moravy se totiž nazývá Moravské pole a tady někde se roku 1278 bojovalo. Na večer chceme být dál od řeky, západně narážíme na vesničku Schönfeld a v něm hezké hřiště.