Arménie - Antarut
Pokaždé při návštěvě nějaké země se snažím pozorovat život místních lidí. Před cestou do Arménie jsem četl, že člověk musí být opatrný, jelikož hlavním "pracovním nástrojem" mnoha lidí je vodka. Tuto činnost ovládají velice dokonale a člověk neznalý a netrénovaný se rozhodně nemá pokoušet s nimi držet krok. V 15 hodin jsme na okraji vesnice Antarut a vidíme za plotem nějaké lidi. Zkoušíme se ptát, zda ještě dnes jede autobus. Místo odpovědi dostáváme pozvání: "I davajtě sa mnoj vypiť vodku." Inu, odmítnout se to nedá a ani nechceme. A tak jdeme dále. Na zahradě osm chlapů pojídá opečená křidélka a zapíjí to vodkou. Ihned po našem příchodu se uvolňují tři místa na lavici a jsme zapojeni do "procesu". Dobrovolně, povinně se přidáváme a připíjíme si na všechno možné. Kulturní výměna probíhá a čas ubíhá. Maso je jemně spálené a silně osolené (snad by nemusela hrozit žloutenka). Vodka je asi ta nejlevnější, která se dala sehnat a je nám nalévána celkem dost rychle na náš vkus. K masu a vodce přikusujeme lavaš, arménský chléb, který si většinou pečou zdejší lidé doma. Povídáme si rusky a učíme se arménsky. Dozvěděli jsme se, že "na zdraví" se řekne "anuž". Ale toto slůvko se neříká při přípitku jako u nás, ale až poté, co do sebe člověk "kopne" obsah skleničky.
Poznáváme zde, co je to po arménsky žíti, jednu sklenku vodky za druhou do dna píti.
Při tomto krásném bumbání jsem si vzpomněl na jeden vtip, který pochází údajně z Arménie.
"Synek se při četbě Bible ptá tatínka, za jak dlouho by člověk vylezl na Babylonskou věž...
No synku, tak 5 nebo 6 dní by to trvalo vylézt nahoru... A co kdyby pak člověk spadl dolů, přežil by to?... To víš, že ne! Copak by někdo mohl přežít těch 6 dní bez vodky?"
Pití vodky však nabírá na rychlosti, a proto hledáme způsob, jak uniknout. Ptáme se znovu na odjezd autobusu. Místo odpovědi nás přemlouvají, abychom zůstali, a nabízejí nám dokonce nocleh. Přesvědčování, za stálého nalévání vodky, je opravdu usilovné. Nám je ale jasné, že musíme odejít, tento druh zábavy bychom dlouho nevydrželi. Naštěstí se jedná o celkem rozumné lidi a tak nám nakonec sdělí, že jediný bus jede v 16 hodin. Tento čas se naštěstí blíží, a tudíž se loučíme a po chvíli odcházíme s o poznání lehčím krokem. I ty batohy jakoby vážily méně. První neplánované setkání s místními lidmi bylo zajímavé a poučné. Přežili jsme to.
Na zástavce již čeká krásný vůz, který by u nás patrně ani nevpustili do brány areálu STK. Ale tady v něm lidé jezdí a jsou spokojeni. A my také.
Při putování po Arménii jsem ještě navštívil tato místa a viděl následující:
doprava v Arménii: https://www.turistika.cz/cestopisy/doprava-v-armenii
jezero a město Sevan: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-jezero-a-mesto-sevan
zajímavé tržiště v hlavním městě: https://www.turistika.cz/mista/armenie-trziste-vernissage
tunel z řeky Arpa do jezera sevan: https://www.turistika.cz/mista/armenie-tunel-z-reky-arpa-do-jezera-sevan
klášter Noravank: https://www.turistika.cz/mista/armenie-klaster-noravank
hlavní město Arménie: https://www.turistika.cz/mista/jerevan-hlavni-mesto-armenie
koňak Ararat: https://www.turistika.cz/mista/armenie-jerevan-konak-ararat
město Dilijan: https://www.turistika.cz/mista/armenie-mesto-dilijan
klášter Haghartsin: https://www.turistika.cz/mista/armenie-klaster-haghartsin
další zajímavé kláštery: https://www.turistika.cz/mista/klastery-v-armenii
lázně v Arménii: https://www.turistika.cz/cestopisy/lazne-v-armenii
kaňon říčky Azat: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-kanon-ricky-azat
město Jermuk: https://www.turistika.cz/cestopisy/mesto-jermuk-lyzovani-v-armenii
klášter Geghard: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-klaster-geghard
chrám Garni: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-chram-garni
poutní místo Eschmiadzin: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-eschmiadzin
městečko Areni: https://www.turistika.cz/cestopisy/armenie-areni
*
Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: https://cestou-necestou-s-matejem.blogspot.com/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/