Brusel – malá procházka hlavním městem Belgie

Krásné, historické a relativně malé je hlavní město Belgie, Vlámska, Brabantska a do jisté míry i Evropy. V současné době žije v této bilingvní (to jest dvojjazyčné – tedy Brusel i Bruxelles) metropoli asi 1,15 milionu obyvatel. Je to město luxusních obchodů, belgické čokolády i sídlo Evropského parlamentu a Rady ministrů. Fotbal zde proslavil nejúspěšnější tým Belgie všech dob - RSC Anderlecht - ale, bohužel, i zápas FC Liverpool a Juventusu Torino ve finále PMEZ v roce 1985, při kterém bylo na místním Heysel stadionu zabito 39 lidí. Za nevýhodu Bruselu jsou považovány vyšší ceny a věčné srovnávání s „velkou sestrou“, Paříží.

Během naší krátké návštěvy města jsme shlédli v podstatě jen nejznámější části samotného středu města.

Začali jsme předtím ovšem na Heysel plateau (nebo též Parc des Expositions) na předměstí Bruselu. Nachází se zde totiž slavný model molekuly železa ve 165 miliardkrát velkém zvětšení. Tato 102 m (se stožárem 110 m) vysoká stavba s devíti koulemi o průměru 18 m byla postavena u příležitosti světové výstavy EXPO v roce 1958. Autorem stavby z oceli a hliníku je André Waterkeyn.

Kolem japonských zahrad, budov europarlamentu a královského paláce se autobusem přesuneme až na pahorek Treurenberg na „hranici“ Horního a Dolního města. Zde se nachází katedrála sv. Michaela archanděla a sv. Guduly (Cathédrale Saints Michel et Gudule). Katedrála byla postavena v období 13. až 15. století na místě někdejšího románského kostela. Svým dvojvěžovým západním průčelím z let 1450 - 1490 silně připomíná pařížský Notre Dame. Věže kostela nebyly nikdy dokončeny a dosahují výšky 69 m. Aby průčelí lépe vyniklo, byla v „nedávné“ minulosti stržena celá obytná čtvťt. Katedrála spojuje prvky rané, vrcholné i pozdní gotiky s barokem (mobiliář v interiéru a šestiboká apsida) a je v současnosti sídlem mechelenského arcibiskupa.

Dvoudílnou Královskou pasáží sv. Huberta (Galeries Royales Saint Hubert) architekta Cluysenaara (1846 – 1847) míříme přes Velké náměstí k další místní atrakci, k čurajícímu chlapečkovi (Manneken Pis). Tuto známou (a odporně zprofanovanou) sošku vytvořil Jérome Duquesnoy v 17. století. V první třetině 19. století byla soška zničena a ta dnešní je pouhou kopií, vytvořenou ovšem z úlomků originálu. Dnes má tato soška několik set oblečků a patří k symbolům města. Jako většina návštěvníků jsem byl zklamán. Byla to jen malinkatá soška malého čurajícího chlapečka v jakémsi divném modrém oblečku. Tak jsem byl i rád, že nás průvodkyně nezavedla ještě i k čurající holčičce Janičce (Jaenneke Pis, 1987) a čurajícímu pejskovi (Zinneke Pis, 1998). To už bych se asi i já …

Máme rozchod. Jít hned zpět na Velké náměstí se některým z nás ještě nechtělo, tak jsme to vzali oklikou. Nejprve kolem kostela Panny Marie Pomocné (Notre Dame de Bon Secours). Tato barokní stavba z II. poloviny 17. století ve svém interiéru „skrývá“ i gotickou sochu ze 14. století, po které kostel nese své jméno. Následuje budova La Bourse, tedy burza cenných papírů. Jedná se o stavbu z roku 1873, kombinující styly neorenesance a druhého empíru. A pak už i pro nás nadešel čas přesunu na Velké náměstí, tedy Grand Place neboli Grote Markt. Je to skutečné centrum města, na kterém se vždy v srpnu konají věhlasné květinové slavnosti. Již od roku 1998 je náměstí památkou UNESCO.

Dominantou náměstí je gotická Radnice z 15. století s 96 m radniční věží. Její vrchol zdobí zlacená socha patrona města, sv. Michaela. „Autory“ této stavby jsou Jacob von Thienen a Jan von Ruysbroek. A jen zevrubná prohlídka její figurální výzdoby by spotřebovala více času, než jsme měli na celé město.

Zbytek náměstí tvoří převážně cechovní domy (33 kousků), postavené v 13. až 15. století. Jako celek působí neobvykle kompaktně a přitom jsou každý jiný. Největší pozornost poutá komplex šesti budov nazývaný Dům brabantských vévodů (La Maisondes Ducs de Brabant) a Královský dvůr (La Maisondu Roi), původně dům pekařského cechu, dnes Městské muzeum. Našince jistě potěší fakt, že k nejkrásnějším budovám na náměstí patří Dům cechu pivovarnického (hlavně jeho střecha). Naopak Dům řezníků, zvaný Labuť (Le Cygne), byl „znesvěcen“ tím, že zde Kája Marxů a Béďa Engelsů sepisovali svůj Komunistický manifest …

Potom již pomalu opouštíme historické centrum belgické metropole, projdeme Španělské náměstí se sousoším Dona Quichotta (Sean Connery jako „vyšitej“) a Sancho dela Panzy a je po mé, zatím jediné, návštěvě Belgie.

Už jen nasedneme znovu do našeho autobusu a vyrážíme dál, směrem k francouzskému přístavu Calais.