Loading...
Bruselský La Maison du Roi patří mezi nejkrásnější paláce na zdejším Velkém náměstí (Grand Place, Grote Markt) a na tomto konstatování nic nemění ani fakt, že se jedná „pouze“ o objekt neogotický, z poslední čtvrtiny 19. století pocházející. Historie někdejšího sídla pekařství a dnešního městského muzea je však podstatně delší … a rozhodně velmi pozoruhodná.
Zajímavý je už fakt, že zatímco v holandštině zde před sebou stále máme „Dům chleba“, jehož základ vznikl zásluhou cechu pekařů již ve 13. století (první písemná zpráva o této stavbě existuje ale až z roku 1321), francouzština spíše vyzdvihuje fakt, že majitele budovy z řad vévodů brabantských vystřídal na počátku 16. století sám španělský král, římský císař, arcivévoda rakouský a vévoda burgundský, tedy Karel V. Habsburský. Však také dodnes můžeme jeho erb vidět na centrální věži nebo na okenních vitrážích. Městu Brusel pak tato budova patří od roku 1860.
V této souvislosti je překvapivé, že Karel V. v této budově, jejíž jména připomínají dávnou minulost, vlastně nikdy nepobyl. A poměrně nečekaná je asi také informace, že do dnešního muzea hlavního města Belgie se chodí hlavně kvůli sbírce oblečků slavného Čurajícího chlapečka.
Budova Maison du Roi / Broodhuis je vysoká asi 20,2 m, ale její – již zmíněná - centrální věž dosahuje výšky 38,5 m (pravda, věž naproti stojící radnice se dotýká výšky v podstatě dvojnásobné - 96 m). Hlavní průčelí dosahuje délky (nebo spíše šířky) asi 30,8 m, zatímco hloubka objektu téměř odpovídá jeho výšce, oproti které je asi o pár centimetrů větší.
Pozoruhodný je i počet architektů, kteří se na podobě paláce podíleli. Přitom ti první, které známe, přišli ke slovu až ve II. desetiletí 16. století. Jednalo se o Antoona II. Keldermanse, Louise van Bodeghem, Hendrika van Pede (všichni I. čtvrtina 16. století), Jeana Cosyna (konec 17. století) a Pierra-Victora Jamaera (konec 19. století). Právě posledně jmenovaný dal paláci v letech 1873 až 1895 její současnou podobu.
O belgickou kulturní památku se jedná od roku 1936.
O postupném stavebním vývoji paláce a o změnách jeho „funkce“, bychom si ale ještě mohli prozradit alespoň pár informací.
Pekaři opustili budovu i trh v I. čtvrtině 15. století, aby zde později sídlily různé instituce, v čele se správou vévodství Brabantského. Budova postupně prošla různými drobnými rekonstrukcemi, ale i tak bylo v roce 1504 rozhodnuto o její přestavbě. Tou byl pověřen architekt Keldermans mladší, který nechal v letech 1512 až 1513 původní stavbu strhnout, aby mohl o rok později zahájit práce na nové budově. Brzy však umřel, a tak se zde rychle vystřídali architekti van Bodegh Van Pede. Vzhledem k bažinatému terénu stála stavba na pilotech. Tato pozdně gotická stavba však nebyla dokončena – chyběl levý štít, dvojitý ochoz a centrální věž. V roce 1625 byly na průčelí umístěny sochy Panny Marie a několika světců. O 70 let později byla budova vážně poškozena ostřelováním města a musela být znovu rekonstruována. Tehdy zmizel pravý štít a světce doprovázející Pannu Marii nahradily kamenné sochy císařského orla a heraldického lva. Po dobytí Belgie francouzskými revolucionáři získal palác jméno Maison du Peuple, tedy Lidový dům.
V roce 1860 budovu koupilo město a hned zadalo architektovi Victorovi Jamaerovi vypracování projektu jejího zrestaurování. Ten nechal v letech 1874 až 1875 starší objekt strhnout a následně se pokusil postavit repliku pozdně gotické stavby z počátku 16. století, ovšem s tím, že by jí dal podobu, která sice byla vyprojektována, ale nebyla nikdy dokončena. Palác tedy získal dvě galerie i centrální věž. A k tomu navíc množství soch a dalších dekorativních prvků. Přibylo také zadní křídlo ve vlámském neorenesančním stylu. Nový palác Maison du Roi pak byl oficiálně otevřen v roce 1896. Následně zde sídlila Finanční správa města Bruselu a Městské muzeum, které v budově osiřelo roku 1928. Po osvobození Bruselu v roce 1944 areál obsadilo ministerstvo obrany, které v roce 1947 definitivně vystřídalo Bruselské městské muzeum.
Závěrečné PS: Tuto krásnou památku jsem na vlastní oči viděl dvakrát, ale tento článek vznikl v podstatě jen proto, že jsem zalistoval starými alby fotografií a zachtělo se mi ukázat, jak to zde vypadalo v červenci roku 2008 (i když takovéto místo je, samozřejmě, potřeba občas připomenout). Celá fotogalerie je tak úmyslně tvořena téměř výhradně skeny fotografií 13 x 9 cm z tehdejší návštěvy.