Brusel – kostel Panny Marie Pomocné (Bruxelles – L´Eglise Notre Dame de bon Secours)

Pokud našinec zavítá do hlavního města Belgie s nějakou cestovní kanceláří, jedná se – většinou – jen o velmi krátkou Zastávku, například při cestě do Francie nebo Anglie. A program pobytu v Bruselu je – také většinou – na vlas stejný. Návštěvník nahlédne do bruselské katedrály mechelenského biskupa, nechá se počůrat od – a zase většinou – pestrobarevně oblečeného chlapečka a pokochá se místním Velkým náměstím (Grand Place) s radnicí a Královským palácem. Cestou zhltne nějakou tu obloženou vafli nebo jahody v čokoládě na špejli a už je čas pokračovat v cestě.

Nejinak tomu bylo i při naší krátké návštěvě Bruselu. Přesto se mi podařilo využít krátké pauzy a zašel jsem se podívat i do jedné zajímavé barokní sakrální stavby. Nachází se na Uhelném trhu (Marché au Charbon) a jedná se o farní kostel Panny Marie Pomocné.

Kostel stojí na místě malé kaple, postavené ve 12. století, která byla součástí špitálu sv. Jakuba Většího. Po objevu zázračné sochy Panny Marie Pomocné v roce 1625 se zvyšuje počet návštěvníků a musí být vybudován nový chrám. Stavba barokního kestela proběhne – pod vedením Jeana Cortvrindta (na podobě chrámu se podíleli i Pierre-Paul Merckx a Gui De Bruyn) – v letech 1664-1694. Již o rok později byl však kostel silně poškozen při bombardování města.

Chrám je originální stavbou, popírající běžné stavební postupy 17. století. Jeho půdorys nectí podobu latinského kříže, ale je založen na kruhu, s navazující velmi krátkou lodí. Stavitel se zřejmě nechal inspirovat podobou tehdejších italských kostelů. Chór je tvořen šestiúhelníkem, ohraničeným čtyřmi pilastry a sloupy. V interiéru je určitě pozoruhodný oltář z bílého mramoru a dřevěná mariánská socha Notre-Dame de Bon Secours, pocházející ze 14. století. Boční oltáře jsou zasvěceny sv. Josefovi a sv. Jakubovi Většímu. Sochy v kostele jsou většinově připisovány Jean-Baptistovi van der Haegen a pocházejí z roku 1724. Zajímavé jsou také lastury s hlavami andělů z 18. století, dílo bruselského sochaře Gabriela Grupella, a medailonky v kopuli, které zobrazují scény z Nového zákona a pocházejí z 19. století. Z tohoto období je také zpovědnice (1858). Zajímavá je i barevná kombinace mramorů (oltář, podlaha, stěny) nebo částečně zachovaná štuková výzdoba ve stylu Ludvíka XIV.

Dalším zdejším „unikátem“ je fakt, že během třiceti let budování chrámu, se na stavbě vystřídali tři architekti, již výše uvedení. Autor projektu - Jean Cortvriendt - zahájil stavbu chórovou částí v roce 1664 a zemřel roku 1681. Ihned ho nahradil Pierre-Paul Merckx, který ovšem v roce 1685 umírá také. Stavbu tak roku 1694 dokončuje průčelím William De Bruyn. Kostel prošel rekonstrukcí po roce 1695 a poté ještě v letech 1847-1849 (průčelí) a 1850 (věž). Práce v polovině 19. století řídil Partoes Henri. Vzápětí chrám získává status farního kostela. Poslední úpravy zde byly provedeny v letech 1920 a 1968.

Návštěvu kostela mohu jen doporučit. Tříapsidový kostel, vyvolávající z venkovní strany dojem trojlodí, zaslouží obdiv. Skvělá hra prostoru a světla v jednoduše vybaveném interiéru je působivá. Kostel je hexagonální centrální stavbou s průčelím, které zdobí erb Karla Lotrinského a socha Panny Marie z roku 1910.