ČÁST 2. Vídeň (ČR-AU-SR)

Po probuzení v Mikulově a snídani je na čase vydat se dále...

Cesta do Vídně je rychle, přesto, že se hlavní tah z jižní Moravy do Rakouska opravuje a na dálnici se ani nepodíváte (léto 2009).

Motorku jsme odstavili někde poblíž metra. Doporučuju, žadné placené parkování, poznáte metro, zažijete více nervů i zábavy. Dobrodružství začíná-koupě lístku na metro, zjištění směru (ne, opravdu tam není metro značené jako v Praze). V centru se většina zastávek jmenuje podle památky, u které se nacházejí. My jsme se ani nevybavili mapkou, stačilo se zorientovat podle mapy památek a stanic v metru.

Orientace ve městě (když už jdete pěšobusem), je snadná, na každém rohu najdete spoustu šipek, kde co najdete. Hlavní památky jdou stihnout za jeden den, takový rychlopoznávací zájezd:)

Nikde jsme neměli problém s necháním si věcí na motorku.

Varuju před záchodky, veřejnými. Je tam běžné, že na něm je někdo, jako naše hajzl bába, ale vykonává ještě jinou funkci, a to zavírání na záchodek:)Když se za mnou hrnul dvoumetrový chlap a srbsky mě začal vysvětlovat, že mě tam zamkne nějak zvenku, byla jsem poněkud nervozní:-D