Česká Kanada 05/2010

Česká Kanada 2010

Po úspěchu dvou cyklistických výprav do Lukova v Podyjí v loňském roce nám bylo jasné, že podobnou akci budeme muset zopakovat, otázka byla, kterou část země bychom navštívili. Během zimního období na Milanův návrh vykrystalizovala Česká Kanada, což se většině zúčastněných zamlouvalo. Milan sehnal zajímavý penzion ve Smrčné nedaleko Nové Bystřice, zbývalo tedy domluvit termín, upřesnit účastníky a čekat na stanovené datum. Zvolili jsme původně neobvyklý termín od pátku do pondělka, ale nakonec se ukázalo, že poměrně šťastně.

Na rozdíl od loňska, celé letošní jaro bylo prozatím značně deštivé a chladné, nakonec se v půli května přidaly na Moravě i povodně, takže žádná sláva. Naštěstí poslední předpovědi před odjezdem naznačovaly určitou možnost zlepšení.

Tradičně již část výpravy (skupina 1) měla v plánu částečný příjezd na kole, většina (skupina A) jela auty. |Další text je tedy hlavně o skupině 1.

Ráno v pátek, 21.5.2010, máme před 6 hodinou sraz na nádraží, což se nám daří plnit. Jen trošku ranní déšť odebírá část optimizmu. Naštěstí během jízdy srážky ustávají a v Brně, kde přestupujeme, neprší. Čas na přestup byl tak akorát, jen nás trošku překvapil průvodčí, který tvrdí, že za kolo ve služebním voze musíme dát stovku za rezervaci. No naštěstí jsou ve vlaku vozy s prostorem na kola v chodbičce, kde je obvyklá taxa, tak nám stačí obyčejná celodenní jízdenka na kolo. Přesto je tento systém u dráhy poněkud zarážející.

Do Třebíče jsou dvě zastávky, a vlak jel celkem správně, takže o půl jedenácté jsme na místě. Navrhl jsem krátkou prohlídku města, chtěl jsem aspoň nakouknout do židovského města a půjde-li to i do baziliky. Památka Unesco mě celkem přitahovala. Dorazili jsme do pokladny těsně před prohlídkou, cena 40,- Kč se zdá dobrá, tak shlížíme památku z poloviny 13. Století. Přece jen kombinace románského a gotického slohu, barokní doplňky, úžasná krypta stará téměř 800 let, velmi dobré.

Během pobytu v kostele drobně zamrholilo, ale než vyrazíme, je po dešti. Cestu mám nahranou v GPS, tak se mi celkem rychle daří najít směr na Stařeč. Třebíč leží na vysočině a už z loňska mám zkušenost, že je zde poměrně malý provoz, není tu tak lidnato. Bohužel je většinou zataženo nebo oblačno ale postupně se to lepší, alespoň teplota je přijatelná. Cesta vede přes různé hřebínky většinou stoupáme z nadmořské výšky kolem 500 m do 600-630m, přes jednotlivé kopečky oddělující údolí která překonáváme. V Rokytnici nad Rokytnou můžu konstatovat, že u Rokytné jsme byli loni v září (Jaroměřice n. R.), v Želetavě přejíždíme hlavní cestu na Znojmo. Přes Jindřichov a Zdeňkov přijíždíme do Nové Říše, a tady to už znám z loňska. Tak dělám první snímek, spíš dokumentační, ze zadu klášter nemám. V hospodě U Lva dáme jedno pivo a přečkáváme krátkou přeháňku. Povinností je nahlédnutí do kostela (jen po skleněné dveře), loni jsem byl uvnitř (dá se najít přes předchozí cestopis).

Cestu přes Červený Hrádek do Dačic už celkem znám, postupně sjíždíme vlastně do Podyjí (Dačicemi protéká Moravská Dyje). Na náměstí vaří jakási kapela, podle všeho tu vrcholí předvolební boj. V hospodě U Malínků dáváme Malvaze a pokouším se o spojení. Už jsem věděl, že skupina A je na místě, ale kvůli dešti zatím nikam nejeli. Teď se dovídám, že ještě nikde nejsou. My tedy pokračujeme dál, projedeme Zámeckým parkem, kolem motelu, kde jsem loni byl na zájezdu a zkratkou přes Toužín na Český Rudolec. Tady jsem měl původně domluven sraz se skupinou A. Tak se tedy už vypravili (někteří), ale poněkud ztratili směr, nacházejí se někde pod Landštejnem. Upřesňujeme tedy směr a místo setkání vychází Rožnov. Nesmím opomenout zmínku o zámku tzv. Malé Hluboké v Rudolci, zdá se mi podle krytiny na cimbuří a lešení v okně, že se snad začíná trošku opravovat. Za Matějovcem pomalu stoupáme na Vysoký kámen /v České Kanadě je jich víc, tento má asi 725m/ každopádně je to nejvyšší bod této etapy. Kousek před vrcholem se na cestě objevuje cyklista, vypadá úplně jako Mirek a z blízka to je pravda. Dívky nás čekají za kopečkem, tak následuje nezbytné přivítání i s panáčkem. Před Klenovou potkáváme Marka, který se rozhodl taky vyrazit na Malou Hlubokou. No snad to stihne. A kromě Marka i stádo bizonů, které pod Rožnovem chovají. Do Nové Bystřice dorážíme po šesté hodině, Mirka tu asi byla (nebo dostala doporučení), tak hledáme hospodu Na Bojišti, kde lehce večeříme. Celkem se zdá, že podnik je to dobrý, což další dny potvrzují. Do Smrčné to je něco přes kilometr, sice s malým kopečkem, ale ještě před soumrakem jsme doma, jako většina ostatních, až na Marka, který se vrací později. Penzionek je to pěkný, velká společenská místnost s krbovými kamny, vlastní pípa, večírek asi nebude tak špatný…

22.5.2010

Náš pokoj se na druhý den k nelibosti některých účastníků budí jako první, ale snad to pomůže k rychlému odjezdu. Zatím se kolem válí mraky, ale snad se to vylepší. Původně jsem uvažoval na dnešek s trasou na Jindřichův Hradec, ale po večerní domluvě jsme plány přehodnotili. Hlavním cílem bude dnes Staňkov na Třeboňsku. Vyrážíme na Nový Vojířov, ale bohužel při prudším zabrzdění dostává Alča defekt, zcela prorvaný plášť, takže přicházíme o dva účastníky, kteří se pokusí sehnat plášť v Bystřici a dojet nás kratší cestou. Zbytek, nebo většina pokračuje do Sedla (malebná jihočeská víska) a sjíždíme k Nežárce k Lásenici (původně sama Nežárka se jmenovala také Lásenice). Na mapě cesta podél řeky vypadá lépe, je to však jen pěší značka a občas tedy i tlačíme kola, nicméně údolí řeky za pohled stojí. V Dolní Lhotě nám místní občan radí pokračovat raději okolo lesa, což činíme a po odbočení k silnici směřujeme ke Stráži nad Nežárkou. Velká část cyklistů se věnuje focení kliky brány, jiní ochutnávají medovinu, podávanou na zámečku Emy Destinové. Ze Stráže trasa pokračuje opět po žluté turistické značce ale pěknou polní cestou zvlněnou krajinou Třeboňska mezi poli a rybníky, v Libořezech si připomínám hospodu, kde jsem kdysi seděl, ale dnes spěcháme přímo do Staňkova. Cesta v rovině je rychlá, před jednou jsme na kraji Staňkova, kde nás dojíždí odpadlíci A+A, tak rychle k Sumečkovi. Restaurace U Sumečka je vyhlášená rybářská hospoda, teď ještě není hlavní sezona, ale už je tu návštěvníků dost. Část výpravy (kdo nechce ryby) zastavuje U Trpaslíka. Ve Staňkově, jakožto rekreačnímu centru je ostatně hospod celá řádka, mimo jiné i hotel Česká Kanada, kde se fotíme. Před odjezdem zjišťuju stav hokeje, zrovna prohráváme se Švédama 1:0. Kolem rybníka Špačkov pokračujeme do Rakouska, obec Schlag. Asi kilometr za přechodem je pamětní kámen s vyobrazením zločinů Johanna Grassela, teď je tu skupina dalších grázlů.

V Litschau se věnujeme focení, v městečku jsou klimatické lázně, zbytky hradu, kostel s gotickým jádrem. Zde se výprava dělí, část směřuje kratší cestou přes Haugschlag do Smrčné, skupinka odvážnějších volíme delší trasu přes Illmans. M+M odbočují jižněji k tzv. Kolomannsteinu. V Illmans nás dohání okraj bouřky, tak se schováme v autobusové zastávce. Tonda ladí rozhlas na MP3 a komentuje zázračný konec zápasu se Švédy (vyrovnání 8s před koncem, vítězné nájezdy), lepší cestu jsme si nemohli přát. Za přechodem před Bystřicí má Marek defekt, po opravě zkouší sehnat někoho v cykloservisu což činí úspěšně, večer tedy může vyměnit plášť. Po večeři opět Na Bojišti ještě vyrážíme k místnímu židovskému hřbitůvku, je to novodobější hřbitov, klasičtější nás čeká zítra.

23.5.2010

Včerejší večírek byl velkolepý, nevstáváme tedy úplně první, nicméně jsme rychle připraveni k výjezdu, i počasí vypadá zase trošku lépe, vyrážíme tedy na Albeř a dále Klášter. V Klášteře býval skutečně klášter paulánů, zrušil ho už Josef II., budovy zbořili komunisté, zachovali jen velkolepý kostel. Fotíme ze všech sil, ale nakonec musíme dál, směr Landštejn. V části Pomezí v místě bývalé kaple byl původní hrad, později na vyšším kopci postaven hrad větší a bytelnější. V podhradí narážíme na stylovou hospodu Holubník, část výpravy vyráží na hrad, byl jsem tu loni, tak aspoň fotím plaza. Před Starým Městem je odbočka k židovskému městu je odbočka k malému, ale malebnému židovskému hřbitůvku, Staré Město pak krášlí kostel se samostatnou zvonicí. Teď tedy rychle do Slavonic, první cyklisté tam už dávno jsou. Na Aleše a Alču narážíme hned u první hospody (loni jsem tu obědval), my jedeme ke stylové Besídce, kterou zpopularizovali Sklepáci. Během občerstvení fotíme zejména přilehlá sgrafita. Větší část výpravy se zde odděluje a vrací se do Smrčné, menší Směřuje na Maříž. Bohužel vlivem informačního šumu se nám ztrácí Milan, aniž bychom věděli, že taky jede domů. Příště musí informovat důrazněji, abychom neslyšeli že asi, ale rovnou pokračovat (v pohraničí je špatný signál, mobily vše nepokryjí). Po zdržení tedy překračujeme hranici do Rakouska. Postupně projíždíme vesnicemi Brunn, Gross Taxen, Kautzen, Illmau, Radschin. Terén je podobná pahorkatina jak u nás. Minimální, nebo vlastně žádný provoz,víc si snad nemůžeme přát, snad vítr by mohl být mírnější, ale to bych asi chtěl hodně. Další průběh je Leopoldsdorf, Reingers, Hirschenschlag. Větší obec je Reingers, s rekreačním centrem, kempem aj. Hranici zpět překonáváme u Artolce, zajímavý kontrast tvoří obdělané pole na rakouské straně, u nás zarostlá mez s hustým porostem. No nejsou dotace…

K žádnému defektu již nedošlo, v poklidu dorážíme na Bojiště. Servírka nás láká na večerní hokej, ale nám bude stačit „domácí televize“. Vítězství ve finále MS byl se stalo pěkným vyvrcholením zájezdu.

24.5.2010

Po hokeji jsme už moc neslavili, tak vstáváme trošku dřív, pomalu balíme a chystáme se na cestu. Směr mám vymyšlen zhruba na Jihlavu, ale ne zcela jistě. Mysleli jsme, že nás někdo vyprovodí, ale nakonec jedem sami. Z Bystříce vyrážíme na Klenovou, kudy jsme přijížděli v pátek. Pomalu ale jistě mírně stoupáme, za Kaprounem projíždíme kolem dalšího Vysokého kamene (738m), tentokrát nejvyššího kopce České Kanady, vrchol je vidět od silnice, na skalce obelisk, tak aspoň snímek. Z kopce rychle dojíždíme do Kunžaku, první občerstvení. Prvotřídkou pokračujeme ke Strmilovu a tipujeme který ten kopec opěvuje ve svých řečech M. Donutil. Asi jsme zvyklí na větší kopce. Za Strmilovem tedy zase stoupáme do Českomoravské vysočiny, přesněji Javořické vrchoviny, na východě vidíme vysílač na nejvyšší hoře Vysočiny (837m). Cesta vede přes Palupín, Kaliště, Panské Dubenky na Batelov. V Kališti se zabývám Gustavem Mahlerem, který se tu narodil. Přes kopcovitý terén to jede dobře, vítr se nám pěkně stáčí do zad tak se rozhodujeme do Jihlavy dojet. Z Batelova vede cesta údolím horní Jihlavy, takže většinou z kopce, až u Kostelce (uzeniny) se cesta komplikuje zvýšeným provozem.

Všiml jsem si i dle mapy, že tímto směrem není z Jihlavy nějaká vedlejší cesta, to asi abychom si trošku aut užili, když doposavad jsme jezdili téměř mimo provoz. Jihlavou se trošku motáme, cestu k nádraží by mohli mít lépe vyznačenou, nicméně jsme na nádraží včas, ještě stíháme i Ježka v nádražce. V televizi opakují finále, tak je i na co vzpomínat.

Jediným zádrhelem cesty je pak výluka mezi Okříškami a Náměští, při přestupu je zrovna hlavní průtrž, asi aby nám nebylo líto, že jsme nezmokli, z Brna nám to jede na čas, ale před domovem vlak zase zpomaluje, to snad abychom taky nemuseli z nádraží moknout ….