ČESKÝ RÁJ 2005 - 8. Rotštejn - Klokočské a Betlémské skály

Ráno lítám po Turnově a sháním Janě ortpedické vložky do bot. Nahoře na náměstí se ještě stavuju v Infocentru, pak v prodejně " Drahých kamenů" a pak už vyzvedávám Janu i naše batohy a jdeme na vlakové nádraží. Výborná dršťková polévka a boršč v bufetu nám udělají velice dobře... Brzy nato už nás unáší autobus na zastávku Loktuše. Hospoda je bohužel ještě uzavřena a tak se toto ráno musíme obejít bez kávy. Mírné stoupání po louce a lesíkem do osady Rotštejn. Za ní mineme "svatého" ve skále, smyčka klička mezi balvany a po schodech lesem ... a stojíme pod zříceninou Hradu Rotštejna. Nad námi se vysoko na skále vypíná skvostná skalní brána !!! Neodolám, beru všechny foťáky a lezu ji do protisvahu vyfotit. ( Je prostě nádherná, úžasná, něco takového se hned tak na cestách nevidí !!)

Pak si procházíme a fotíme světničky, vytesané do úpatí hradní skály. Po zániku Hradu v nich bydlela místní chudina. Jinak tento převelice romantický skalní Hrad byl založen na konci století 13., zděné části byly kombinovány s přístavky ze dřeva a jak vidno z uvedených numer, dlouhého věku si Hrad neužil, ale díky bohu za to, co z něj pro potěchu cestovatelů a vandrovníků zůstalo !!!

Vstupenky do zříceniny prodávají 2 krásné mladé dívky, mají tu dokonce ve skalní světničce i propanbutanový vařič a príma veget ! Po mnoha dalších schodech se dostáváme spolu s dalšími zvědavci do dalších místností a zbytků Hradu. Pak vystoupáme na temeno skály, kde je nová vyhlídková plošina a kocháme se krásným výhledem ke Kozákovu, který by byl mnohem krásnější, kdyby nebyl v tak pěkném dni, jaký je dneska, takový opar...

Vracíme se dolů a hned za hradem zamíříme do bludiště Klokočských skal. Je to tu stále "nahoru po schodišti dolů" a Jana z toho má vzrušující a nepopsatelné zážitky. Míjíme skály roztodivných tvarů i barev, bohatě vyzdobených různými dutinami i voštinami, místy máme z okraje skalní plošiny výhled na obec Klokočí před námi a " horu" Kozákov. Na jednom místě Janu opouštím a odskakuju si po pěšině do skal a zjistím, že vlevo od nás je to jedno veliké skalní město ! Přicházíme ke skále - vypadá, jako by stála na kuří nožce - a na to, aby si ji člověk aspoň z podstatné části vyfotil, tak si musí lehnout na záda. Je SUPER ! Pak přicházíme ke Klokočským průchodům. Je to asi 100 m dlouhá úzká skalní soutěska, prudce klesající dolů do vesnice Klokočí. Její šířka je tak 2 metry a zajímavostí je to, že se jedná o prastarou kupeckou stezku !! Jana mne zústává čekat na lavičce a já valím po schodech dolů do Klokočí koupit nějakou minerálku na cestu sebou.

Když se vracím a lezu po schodech nahoru a chci si udělat pěknou fotku, tak po tom krkolomném schodišti schází zhora nějaký chlap a ženská, oba se drží kol a ta ženská ječí od strachu, zmatkuje a bojí se jít dál. Po několika minutách čekání, kdy se nic neděje, tak už se naštvu a křiknu na ně : " Tak paní, jdete dolů nebo nee ?! Chci si to tady vyfotit, ale Vás na fotkách nechci !!" Čekám, že to od toho chlapa schytám, ale ten je potichu, protože si moc dobře uvědomuje, že tu na kolech nemají co dělat...!!

Po občerstvení si odskakujeme po zelené značce do nedalekého Zeleného dolu k největší pseudokrasové jeskyni Českého ráje - Postojně. Jana mne zůstává čekat na skalní terase nad jeskyní. Já do jejích podzemních prostor taky nelezu, protože už je v ní nával a lidí jako máku a tak zamířím k protější fantasticky modelované skalní stěně. Mohu říci, že na ní je snad největší koncentrace jevů, tolik typických pro selektivní zvětrávání pískovců , z celého RÁJE ... a to snad na každém cm čtverečním !!!!!

Zde tahám z batohu baterku a prolézám si jednu dlouhou tunelovitou chodbu, která má nádherně rovné písčité dno. V další jeskyni se zase uprostřed nachází něco jako zúžená brána do dalších prostor. Pod dalšími překrásnými skalními stěnami scházím na dno Zeleného dolu a o kousek dál se vracím zpět. Strmě do svahu do ústí suchého kaňonu a opět pod velice krásnými skálami na " nádvoří" s trampskou osadou. Zde potkávám kolegy "spolublázny". Zatímco oni lezou do jedné velké jeskyně, já prozkoumávám tu další a navýsost nadšen a spokojen lezu kolem "pekárny" a "hotelu" podél skalní stěny nahoru k Janě a nadšeně se jí "vyznávám" ze svých zážitků ...( Že bych si já blbec aspoň jednu podzemní prostoru vyfotil, to mne - debila - v tom posvátném nadšení nenapadlo tedy ani omylem !!!)

Vracíme se spolu k " Průchodům" a pokračujeme po téměř 2 km dlouhém hřebenu Betlémských skal. Protože se nacházíme na jejich vrcholu, který je rovinatý, moc skal už kolem sebe nevidíme. Místo toho se nám místy odkrývá výhled ze 40 metrové výšky dolů do údolí. Jana si rozbaluje tatranku, proti nám jde chalpík se dvěma velkými hafany a v tom jeden z nich vyskočí a rafne Janu za ruku ! Od leknutí ztrácíme oba řeč - pes naštěstí Janu nekousl - a ten blbec chlap se tomu ještě směje !!! Po vydýchání se ze šoku pokračujeme až na konec skalní kuesty Betlémských skal a pak scházíme lesem ke " Sloním hlavám". Tady přítelkyni předvádím, jak správně skáče tatranský kamzík a když se nedočkám žádných ovací, popojedem dál... Po značené odbočce vyrážíme ke Zdenčině skále. Cestou si jen tak mimochodem odskakuju na průzkum jedné skalní rokliny a ono je to zase skalní mini město !! Těsně před vyhlídkou mne Jana zůstává čekat na jednom hezkém místě.

Tak tedy - Zdenčina skála už není v současné době nic moc, protože je podle současné nesmyslné módy, diktované novodobými ochránci přírody, zarostená a přerostlá stromy a tím pádem i bez dřívějšího nádherného výhledu, takže označení vyhlídka ztratilo svůj význam !!! A tak si fotím aspoň zajímavé skalní okno, pak lezu pod skalní stěnu a tady krásně zbarvené detaily a pak se vracím zpět za Janou.... ale co to ???

Janička není sama, Janička má nápadníka - vedle ní leží na zádech jakýsi starší chlap, vedle něj se válí prázdný košík na houby a chlap kecá a kecá : že prý je zemědělský inženýr, pak vzpomíná na své dětství a na školu a i když se mu snažím aspoň 20 x skočit do řeči a zastavit jeho monolog, tak on vůbec nereaguje a pořád si mele to svoje !!! Po chvíli už toho máme i s Janou dost a tak se zdvíháme k odchodu. Chlap ale také a jde kus s námi, pak mu naštěstí utečeme a lesem jdeme na okraj vesnice. Pak v klidu přes pole a libujeme si, že už máme od toho nesnesitelného dědka pokoj...

Jen co vyjdeme z pole na silnici, ze zatáčky se vyřítí "dědek ING", jakoby nic se přidá k nám a pokračuje v řeči, kde před čtvrt hodinou skončil !!! A mele a mele ... chudák Jana obrací oči v sloup, mi se zase dělají mžitky před očima - když tu náhle dědek na samém okraji Turnova beze slůvka rozloučení odbočí do svého domečku a definitivně se nám tak ztrácí z našeho života !!! ( I ateisté jako my dokážou sepnout ruce, pozvednout zraky k nebesům a zaševelit na adresu Všemohoucího vroucí slůvka díků...)

Z horního - nám zatím neznámého konce města Turnova - se kolem výstavné budovy Gymnazia a hezkým parkem dostáváme na náměstí. V samoobsluze ještě nákup proviantu na zítřek a v Infocentru si kupujeme na památku videokazetu o Českém ráji...