Cesta na Madeiru v době coronaviru

Jet na Madeiru mě napadlo  již v roce 2017, když jsme se vrátili z Korsiky. Zaujala mě opět  především  kombinace hory, moře, kterou  Madeira  nabízí podobně jako Korsika. Začali jsme sledovat   nabídky letenek  a  v prosinci  2019 se nám podařilo  koupit letenky na Madeiru na termín  od 25. 9. 2020 do 1. 10. 2020.  To jsme ještě netušili, co  se v roce 2020 stane.  Po vypuknutí  světové pandemie  coronaviru, kdy nastalo rušení leteckých spojů jsme tajně doufali, že   se situace do září  zlepší  a  naše  cesta se uskuteční.  V průběhu  roku 2020 nám letecká společnost  TAP Portugal několikrát poslala oznámení  o změně  letu  a tak  jsme očekávali, že let bude zrušen. Začátkem září  nám byl zpáteční   let posunut  o jeden den, čímž se nám  prodloužila doba pobytu  a  i ostatní časové  změny   nám v podstatě vyhovovaly.  Dotazem  u zprostředkovatele našich letenek Pelikána  jsme zjistili, že máme  nárok na refundaci, protože náš let byl posunut o více než 5 hodin.   Tím  nastalo  velké rozhodování. Máme jet  nebo  požádat o vrácení peněz?  Začali jsme  vážně uvažovat o tom, že naši cestu uskutečníme. Dalším  úskalím však byl test na coronavirus. Madeira nabízela  provedení testu zdarma na letišti , u nás stál test 1756,- Kč. Vzhledem k tomu, že situace  v ČR se začala v souvislosti s onemocněníém  covid  prudce zhoršovat, rozhodli jsme se podstoupit test  v ČR, abychom měli jistotu, že jsme negativní  a  vyhnuli se tak nebezpečí karantény na Madeiře.  Dalším problémem  však bylo to, že test nesmí být starší 72 hodin. Vznikla otázka, jak se  vejít do tohoto časového limitu, když  laboratoře vyhodnocují testy do 48 hodin ?  Protože jsme odlétali v pátek 25. 9. 2020 v 15. 30 z Prahy a  přílet na Madeiru byl v sobotu  v 0.25 hod., zaregistrovali jsme se přes internet  na test  na středu ráno  a doufali, že  nám  pošlou potvrzení na e-mail  dříve než za 48 hodin. Měli jsme štěstí, potvrzení přišlo na e-mail již ve středu odpoledne. Všichni jsme byli negativní. Den před od letem jsme potvrdili letenky, objednali jsme  ubytování přes booking, parkování  na letišti v Praze, taxi  z letiště na Madeiře a pronájem auta. Pak jen sbalit  malý kufřík a  vysněná cesta mohla začít.  

Z domova jsme dojeli do Prahy autem  na  parkoviště  u Zličína  a  minibus nás dopravil na letiště .  Z Prahy  byl odlet  v 15.30 hod..  Letiště zelo prázdnotou a tak  jsme se trochu uklidnili a  přestali mít strach  z nebezpečí  nákazy covidem.  Až když  začalo přibývat  lidí  k nástupu  do letadla  směr Lisabon  a přiletělo  plné letadlo  z opačného směru, nasadili jsme rychle respirátory  F2. Náš let byl s přestupem v Lisabonu ,kde jsme strávili čekáním na letišti asi  4 hodiny. Uteklo to rychle a  ve 22.40 jsme odlétali na Madeiru. V 0.25 jsme přistáli na letišti  Funchal. S obavami jsme procházeli letištěm a očekávali  covidovou kontrolu. Nejprve nás přivítaly  mladé hostesky, které  nám  nabídly na uvítanou banány  a pak nás navigovaly  k místu, kde  se cestující rozdělili na ty  s testem  z domova  a bez testu.  My s testem  jsme přistoupili k okénku, kde jsme  přiložili  QR  kód  a potvrzení  o negativním testu. Zakuklená  pracovnice  vše  prověřila  a pak  jsme již byli vpuštěni na území Madeiry.  V letištní hale jsme si všimli   bílých kontejnerů s odběrovými místy  pro cestující bez  testu. Ale to nás již nezajímalo, čekalo na nás objednané taxi, které nás odvezlo do našeho apartmánu   Casa do Lido by An Island Apart.
Asi po půl hodině cesty, nás  řidič vysadil před  železnou brankou do zahrady našeho apartmánu. Ze zakódované schánky jsme si vyzvedli klíč  a vstoupili  jsme  do zahrady. Vstupní cesta byla lemována  po obou stranách  květníky s červenými  anturijemi,  nad domem  se vypínala  palma , nohama jsme se  zabořili do  měkkého trávníku.  Dýchl na nás teplý vzduch s vůní moře  a květin.  Měli jsme jen  pro sebe na několik dnů celý dům  se třemi ložnicemi,  kuchyní, halou, obývákem , dvěma koupelnami, terasou a zahradou. https://www.booking.com/hotel/pt/casa-do-lido.cs.html?label=gen173

Hned ráno jsme  vyrazili na nákup, abychom se mohli nasnídat. Po chvíli jsme  zjistili, že v blízkosti našeho ubytování se nachází  supermarket Pingo Doce, kde jsme pak  všechny následující dny nakupovali.

Během dopoledne jsme se vydali na procházku  po pobřeží Atlantického oceánu, lemovaného  černými skalisky  a bílými luxusními hotely. Zvláště nás upoutal pohled  na skalnatý ostrůvek Ilheú do Lido Na  černých skalách byly rozmístěny  modré bazény. Všude kvetla spousta květin a  rostlo zde mnoho  zajímavých  stromů, keřů a kaktusů. Kolem skály Ponta da Cruz, kde se nachází socha  objevitele Madeiry Zarca jsme došli až na pláž  Praia Formosa, kde jsme neodolali  koupání v Atlantickém oceánu.  Voda byla  teplá, jen přístup do moře byl horší kvůli  vlnám a kamenům, které nám ujížděly pod nohama. Z pláže jsme odjeli autobusem na prohlídku  centra města  ( jízdenka v hotovosti stojí 1,95 EUR). Koupili jsme si v automatu  na autobusovém nádraží Termico Teleferico kartičku GIRO na městské autobusy Horarios   za 0,5 EUR , karta se dá nabít v automatu  mimálně na 2 – 5 jízd, jedna jízda pak stojí 1,35 EUR, 9 jízd a více stojí 1,25 EUR).  Prošli jsme nábřeží a  část města Zona Velha až  k pevnosti Fortaleza de Santiago. Zpátky na ubytování do Lida jsme se vydali pěšky, cestou jsme si prohlédli městský park  Jardim Municipal s exotickými  stromy  a  květinami  a  cestou  park Santa Catarina  a sochu  rakouské císařovny Sissi, která na  Madeiře pobývala.    

 

Na druhý den našeho  pobytu jsme měli naplánovaný výlet na Levadu do Furado.
https://mapy.cz/zakladni?planovani trasy&x=-16.8561588&y=32.7398704&z=14&dim=5f5b1c80af951adf01c5201d
Protože jsme  chtěli projít  levádu celou  bez toho, že bychom se vraceli na výchozí  místo, rozhodli jsme se  tento den  pro jízdu autobusem.  do zastávky Ribeiro  Frio  s tím, že dojdeme do Portely a odtud se vrátíme opět autobusem.   Autobus  č. 103  vyjížděl  z autobusového nádraží  Teleférico- Término (  u dolní stanice lanovky na Monte)  v 7. 30 h, autobus č. 2 ze stanice CZ Lido v 7.10 h. Naštěstí tato zastávka  autobusu  byla od našeho ubytování  vzdálena  jen dvě minuty. Autobus  jsme v pohodě  stihli a začala první cesta  do vnitrozemí Madeiry. Autobus  stoupal  ulicemi Funchalu stále výš a výš  a pod námi  se otvíraly  krásné pohledy  na  město pod námi  a  širý  Atlantický oceán.  Přes  známou čtvrť Monte autobus   vystoupal  až  vysoko do hor  a ponořil se do  hlubokých lesů. To už nás však přešel humor, vjeli jsme totiž do  bílé mlhy,  ze které drobně pršelo  a to se nezměnilo ani když jsme vystoupili z autobusu  na zastávce Ribeiro  Frio. Nejprve jsme se vydali na vyhlídku Balcoes , která  se nachází asi tři km od parkoviště. Procházeli jsme hustým lesem až na skalní vyhlídku. Místo výhledu na hory  jsme však viděli jen bílou mlhu.  Náladu nám zlepšily alespoň  všude přítomné pěnkavy, které  se k nám  slétávaly ze všech stran a nechaly se krmit  z ruky. Přesvědčily jsme se, že průvodce v tomto případě nelhal. Mlhou za stálého mrholení, které  přecházela v déšť, jsme se vrátili zpět k parkovišti, kde už stály dva autobusy plné turistů. Byla zde otevřena  i prodejna se suvenýry. Nevím, proč jsem si tento den nevzala s sebou pláštěnku, asi mě ovlivnilo krásné počasí ve Funchalu.  Moje tenká bunda byla už promočená a   při představě , že nás čeká ještě 12 km  v dešti, jsem si raději  koupila pláštěnku.  Pak  už jsme se vydali na cestu při levadě. Levady jsou vodní kanály, které jsou  součástí  zavlažovacího systému,  Jejich hlavní funkcí je rozvádět vodu z vlhkého severu ostrova na suchý jih, jejich historie sahá až do 15. století. Podél levád na Madeiře většinou vedou i  cestičky,  po kterých  jsou značeny stezky pro turisty. Levada do Furado vede po úbočí  zelených hor původními lesy ostrova  tzv. Laurisilva, ve kterých roste převážně  vavřín neboli bobkový strom ( Laurus novocanariensis). Všude kolem levady  je bujná vegetace,  vodopády stékající ze skal a v závěrečné části se  prochází  úzkou skalnatou průrvou a krátkými tunely.  U  vodárny  se z levady odbočí a sejde  se k  lesnické stanici Lamaceiros se zahradou plnou zvláštních  stromů a květin.  Pak se cesta krátce napojí  na Levadu Portela a postupně se dojde  k autobusové zastávce do sedla nad vesnici   Portela. Z autobusové zastávky jezdí autobus společnosti SAM č. 56.  Také  zde čekají  na vhodnou příležitost taxíky. Vzhledem  k tomu, že v neděli jede zpět do Funchalu  autobus až  okolo  18 hodiny a my jsme byli v cíli  naší cesty již  v 15 hod, využili jsme jeden z čekajících taxíků. Jeho původní nabídku  40 EUR  jsme usmlouvali  na 30 EUR  pro 5 osob.  Ještě před odjezdem  jsme se pokochali  krásným výhledem  na skalní útvar Penha de Aguia (  Orlí skála), která se tyčí nad zálivem u městečka  Porto da Cruz  a zároveň jsme obdivovali  ohromné  keře modrých hortenzií u silnice. Taxík nás  v pořádku odvezl až do centra Funchalu, odtud jsme  již dojeli  městským autobusem  k našemu ubytování v Lido. Večer jsme  strávili odpočinkem na naší  apartmánové  zahrádce a procházkou po pobřeží. A samozřejmě i nákupem  v osvědčeném supermarketu Pingo Doce.

Na tento den  byl v plánu  první výlet do nejvyšších hor Madeiry, a to přechod  z Boca da Corrida  do Curral  des Freiras ( Údolí jeptišek) s  výstupem  na horu Pico Grande. https://mapy.cz/turisticka?planovani-trasy&x=-16.9807642&y=32.7248417&z=13&dim=5f564740aaac50715ca357d4

Ráno jsme opět odjeli autobusem do centra a zde jsme přestoupili na autobus č. 96 společnost Rodoeste, který odjížděl  v 8. 15  z nábřeží. Jízdenky se  v tomto případě  neprodávali v autobusu ale ve stánku společnosti Rodoeste. https://www.rodoeste.com.pt/Autobus  projel městem a pak  se začal šplhat  po úzkých silničkách  nad Camara de Lobos až  do konečné stanice Corrida, která byla východiskem naší cesty.  Od autobusové zastávky jsme nejprve  vyšli  po  asfaltové silničce  do sedla Boca de Corida. Celá  tato cesta byla lemována  růžovými  květy liliovitého tvaru na vysokých stoncích . Zjistila jsem , že se jedná o druh amarylis s názvem Amarylka (Amaryllis belladonna). Kromě  nich  tu hojně rostly ještě  vysoké květiny s modrými nebo bílými květy  tzv. kalokvět ( Agapanthus). Asi po 2 km jsme došli k malému parkovišti, odkud se nám naskytl první pohled na nejvyšší vrcholky Madeiry  a na Curral des Freiras schovaný hluboko v údolí. Dále jsme pokračovali po téměř hřebenové cestě  do sedla Relvinha, přitom jsme obdivovali  eukaptylové stromy a typickou skalnatou homoli vrcholu Pico Grande  1654 m. n. m. , na který jsme  vystoupili  po úzké pěšince ze sedla  Relvinha. Po zpáteční cestě z vrcholu jsme pokračovali  sestupem asi  750  výškových metrů do vesničky  Faja Escura  a odtud jsme  sestoupili na silnici  a pak po  schodech  vystoupali  do centra  městečka  Curral des Freiras  ( Údolí jeptišek - tento  název souvisí  s úkrytem jeptišek v hlubokém údolí  před nájezdy pirátů). Odtud jsme odjeli  autobusem  Horarios č. 81  do Funchalu. V centru města jsme  si ještě prohlédli tržnici Mercado dos Lavradores. Zde jsme  poznali a ochutnali některé pro nás exotické druhy ovoce jako např. monsteru, která rostla i na naší apartmánové zahrádce. Z domova ji známe jako  pokojovou rostlinu, zde dosahuje  velkých rozměrů, má velké květy  a  neobvyklé zelené plody podobné velkým šiškám.  Při večerní procházce po pobřeží  jsme sešli podívat na terasovité zahrady Jardim Panoramico, kde roste velké množství  kaktusů a exotických rostlin.   

Od třetího dne  našeho pobytu jsme měli v autopůjčovně zarezervované  auto.

 

V plánu  byl  výlet na polostrov Sao Lourenco.  https://mapy.cz/turisticka?planovani-trasy&x=-16.7009119&y=32.7434691&z=19&dim=5f5b1f98df0f6ac77452cd2a

Jedná se o  polopouštní krajinu, která se liší  od zelené centrální části ostrova. Zaparkovali jsme auto  a vydali se  na první vyhlídku na oceán  a útesy, které jsou zabarvené podle složení  různých geologických vrstev a je na nich  zřetelně vidět  i  dávný průnik lávy těmito vrstvami. Na konci polostrova  se nachází malá oáza  s palmami a občerstvením  Casa da Sardinha. Odtud vede  cesta na  vrcholovou vyhlídku, ze které je vidět poslední, nepřístupnou část polostrova s majákem. V dálce byly zřetelné  obrysy neobydlených  ostrovů Desatras  a  ostrov Porto Santo. Na vrcholu jsme měli možnost se blíže seznámit s jeho malými obyvateli v podobě ještěrek, které se  v hejnech vrhaly  na drobky z naší svačiny a neodbytně nám lezly do batohu.  Po sestupu  zpět  k oáze jsme se vykoupali  na zdejší pláži Sardinha, kde byl přístup do vody po schůdkách. Při zpáteční cestě jsme ještě sešli na pláž Baia d Abra, kde jsme opět neodolali  ponořit se do vln Atlantického oceánu. Po návratu na parkoviště jsme se rozhodli, že se ještě zajedeme podívat  do městečka Santana  na skanzen madeirských  domečků  zvaných palheiros. Tyto domky se dřive nacházely  po celé Madiře a sloužily  pouze pro spánek nebo úkryt před deštěm.
Na zpáteční cestu  jsme se vydali přes hory  a přes nám již známé Ribeiro Frio  jsme  dojeli  do Funchalu  na Monte. Tato část Funchalu se nachází vysoko nad městem  v nadmořské výšce 500 m. Jsou zde luxusní sídla, parky,  a znáná botanická zahrada . Nás ale zajimal především kostel Igreja  de Nossa Senhora, ve kterém jsou uloženy  ostatky posledního Habsburka, císaře rakouského a  posledního  krále českého a uherského Karla I., který byl na Madeiře ve vyhnanství a zemřel zde na zápal plic v roce 1922. V ulici pod kostelem jsme si prohlédli stanoviště  známých  proutěných saní, kterými je možné se svést asi 2 km ulicemi Monte  a upoutal nás i  rozlehlý park  s exotickými  rostlinami..

 

Další den jsme  se vydali na cestu na sever  do městečka Porto Moniz. Vyjeli  jsme na sedlo Encumeada a odtud  na náhorní plošinu Paul de Serra . Zde jsme se chtěli vydat  k levadě Rabacal  a 25 pramenům.  Opět nás ale pohltila mlha, ze které  silně mžilo. Proto jsme se rozhodli  odjet dolů k moři do Porto Moniz. Pod horami mlha zmizela  a otevřel  se nám pohled  na  pobřeží  se známými lávovými bazénky. Samozřejmě jsme neodolali  , rychle jsme se převlékli a vrhli jsme se do vody.  Byl to zvláštní pocit, plavat  a dívat se z výšky na  bouřící oceán.Když jsme se nabažili koupání vrátili jsme se  opět na parkoviště  k 25 pramenům. Mlha však neustoupila a pořád silně mrholilo. Proto jsme odjeli  zpět na jih  vyjeli jsme autem  na parkoviště  Boa Morte a vydali jsme se   při levadě Norte východním směrem  ke Cabo Giaro . https://mapy.cz/turisticka?planovani-trasy&x=-17.0278899&y=32.6731350&z=13&rc=tMaPGvuv9ZjiG39Ih4vb7P&rs=osm&rs=coor&rs=osm&ri=106008428&ri=&ri=300358&mrp=%7B%22c%22%3A132%7D&xc=%5B%5D

 

Levada se vinula nad vesničkami a terasovitými  políčky , na kterých  místní zemědělci pěstují  zeleninu a  banány. Viděli jsme na vlastní oči jaké  jsou levady skutečně  důmyslným systémem zavlažování, když se voda malými kanálky dostává až  až k rostlinám na políčkách. Protože jsme se rozdělili na dvě skupiny,  sešli jsme asi po 10 km z levady do městečka Qinta Grande, kam pro nás přijela autem druhá část skupiny.  Pak jsme odjeli na vyhlídku na druhý nejvyšší mořský útes v Evropě Cabo Giaro. Jeho   nejvyšší bod je 580 m nad hladinou oceánu. Na vrcholu útesu se nachází prosklená plošina, která přesahuje okraj útesu. Z útesu  je  krásný výhled na celé město Funchal. Bylo již pozdě a tak jsme rychle ujížděli na večeři, tentokrát  do Forum Madeira, kde jsme si koupili s sebou  teplou večeři prodávanou na kila.   

 

Poslední den byl  třešničkou na dortu  našeho pobytu na Madeiře. Podle  předpovědi mělo být nejlepší počasí a tak jsme ho využili na výstup na nejvyšší horu Madeiry Pico Ruivo  1 862 m.n. m. https://mapy.cz/turisticka?planovani-trasy&x=-16.9360142&y=32.7496049&z=13&dim=5f895476e7c1ceb0188e8501

 Při cestě autem  jsme  nad Monte  vjeli do husté mlhy,tak jako při prvním výletu . S  napětím jsme očekávali, zda se potvrdí  tvrzení , že  se zvyšující se nadmořskou výškou vyjedeme nad mraky. A opravdu náhle se mlha rozplynula  a my jsme se ocitli  ve sluncem  ozářených horách , mlha zůstala hluboko pod námi. Autem jsme vyjeli  až na parkoviště  na Pico Arieiro a po trase PR 1 jsme se vydali zdolat nejvyšší horu Madeiry  Pico Ruivo. Hned  na začátku trasy se nachází odbočka  na vyhlídku Ninho da Manta neboli  Kání hnízdo.  Měl by odtud být výhled  na severní pobřeží  a Orlí skálu, ale my jsme viděli  hluboko pod námi jen bílou peřinu, ze které vystupují  sluncem ozářené hory.   Pak pokračuje cesta po úzkém hřebínku a následují první schody, pak kousek po rovině a zase schody,  chvíli dolů ,pak zase nahoru.  A pak následuje první tunel  Túnel do Pico do Gato , kousek cesty nad propastí a další tunel a další , celkem jej jich na cestě pět. V těch delších jsme si na cestu svítili čelovkou, v těch kratších bylo vidět  na konec. Asi  v polovině cesty jsme museli  překonat velké převýšení asi  po 400 schodech , tím jsme se dostali na druhou stranu hor a  vrchol  byl již na dohled. Ještě jsme však museli vystoupat  do sedla , dojít  k turistické chatě a pak  teprve následoval výstup na samotný vrchol. Pře námi se otevřelo celé panorama nejvyšších madeirských hor včetně pohledu na vrchol  Pico Grande. Pohled na  zelené vrcholy hor  v kontrastu s bílou peřinou mraků pod nimi  byl nádherný. Na vrcholu jsme strávili více jak hodinu, focení nebralo konce. Chvílemi jsme si připadali jako na vrcholu Sněžky  většina turistů, kteří  také vystoupili na vrchol byli Češi. Zpáteční cestu jsme absolvovali stejným způsobem až na Pico Arieiro. Po cestě  jsme potkali zvláštní ptáky  velké asi jako naše koroptev , kteří se  nechali  krmit. Na Pico Arieiro  jsme   se naposled  rozloučili  s výhledem na hory a  odjížděli jsme zpět do Funchalu.  Náš poslední den jsme zakončili podvečerním koupáním  na  pláži s černým pískem  Praia Formosa.  

S Madeirou jsme se rozloučili odletem 2. 10. 2020 v 6. 40 hod, vstávali jsme ve tři hodiny ráno, půjčeným autem jsme dojeli  na půl pátou  na letiště, kde jsme auto vrátili zástupci půjčovny a pak jsme se odebrali k odletu.  Do Lisabonu jsme přiletěli  v 8. 15 v 10. 30 jsme odlétali do Prahy. Ve 13.45 jsme přistáli  na letišti v Praze. Tam už na nás čekal mikrobus na parkoviště, kde jsme měli zaparkované auto. 

Po návratu jsme se všichni shodli na tom, že jsme udělali dobře, že jsme se nenechali  odradit  situací kolem coronaviru a naši cestu jsme uskutečnili. Přestože jsme na Madeiře viděli mnoho krásných  míst, chtěli  bychom se sem ještě někdy vrátit, protože až tady jsme zjistili ještě další možností poznávání  tohoto úžasného ostrova.  Příjemné podnebí, krásné hory, moře, květiny  to je silný magnet  , který nás bude stále přitahovat.     

 

Cesta na Madeiru v době coronaviru na mapě