Cestou kocoura Mikeše

Cestou kocoura Mikeše

Hezké dny navzdory předpovědím pokračují, plánujeme s kolegou Zdeňkem trasu po cestě kocoura Mikeše a pak do Stříbrné Skalice na Marjánku.

Cesta kocoura Mikeše začíná v Hrusicích, kde se narodil, žil a tvořil Josef Lada, a zasadil sem rovněž děj svých knih. Z Hrusic míří Cesta kocoura Mikeše do Mnichovic, odkud stoupá přes Myšlín do Struhařova, dále vede do Klokočné, a pak přes Tehov a Světice do Říčan, kde končí. Na trase jsou umístěny informační panely s příslušnou citací z knihy Mikeš a Ladovými obrázky. Panelů je tuším celkem dvanáct.

My však celou trasu neprocházíme, je určena především dětem a směřuje Ladovým krajem z Hrusic do Říčan a často vede po silnicích mezi obcemi. Startujeme ze Světic poblíž Říčan, ještě v obci se napojujeme na Mikešovu cestu a jdeme první, naštěstí nepříliš dlouhý málo záživný úsek po silnici do Tehova. V Tehově na rozcestí se dáváme Doprava už společně s turistickou zelenou a za obcí zaplať Bůh přicházíme konečně polní cestou do přírody.

Zakrátko vcházíme rádi do lesa, i když je krátce po deváté, sluníčko se činí a teplé svršky jdou do batohu. Přicházíme na rozlehlé rozcestí V Jedlici, křižovatku turistických cest a pokračujeme dál až k rozcestí U Hole a ještě Mikešovou cestou společně s cyklo 0024 krajem lesa podél chatové osady do Struhařova.

Ve Struhařově obcházíme rybník a na jeho protější straně se s Mikešovou cestou loučíme, ta pokračuje k Mnichovicům a posléze Hrusicům a vede většinou po silnici. Kdo by se chtěl o ní dozvědět víc, klik ZDE.

My se za rybníkem dáváme Jevanskou ulicí (viz mapa trasy), přecházíme hlavní a už se žlutou a cyklo 0031 lesem až na rozcestí s modrou. Tady už jen s cyklo rovně romantickým údolím podél Zvánovického potoka kolem hotelu Legner k silnici na Černé Voděrady. Po ní doleva asi třista metrů a pak po zelené chatovou osadou Borka a Dolina po protějším břehu potoka na rozcestí Pod Černými Voděrady.

Věrni zelené znovu přecházíme potok po labilních lávkách a pokračujeme údolím podél potoka do osady Havírna. Tady už naposled přecházíme potok a podél něj přes silnici do Hradce přicházíme k restauraci a rybníku Propast.

Nedávno odbahněný a rekonstruovaný rybník s restaurací a venkovním posezením vytváří atraktivní turistický cíl a společně s trasou údolím Zvánovického potoka jistě stojí za samostatný výlet. Zvláště když před restaurací je stanice autobusu 382 do Říčan a Prahy.

Po krátkém posezení u piva obcházíme rybník a za ním prudkým stoupáním lesní pěšinou vystoupáme k silnici na Stříbrnou Skalici. Tu přejdeme a pokračujeme dál lesem k rozcestí Bahnivá rokle. Ta mimochodem dělá čest svému jménu, do Oplanského potoka se tu vlévají další dva menší přítoky a sucho tu není snad nikdy. Zelená tu odbočuje doleva k Oplanům a my se dáváme Doprava po žluté společně s cyklo 0086 příjemnou lesní cestou podél Oplanského potoka.

Žlutá pak odbočuje Doprava přes potok k osadě Cihelna a Stříbrné Skalici a my pokračujeme po cyklo krajem lesa a vycházíme už za městem pod kostelem sv.Jakuba Většího (na mapách cézet je mylně uveden jako sv.Jakub Starší) a pak pěšinou chatovou osadou podél silnice k restauraci Na Marjánce.

Tam, posilněni pivem a stále krásným počasím se rozhodujeme pro dalších pět kilometrů do Chocerad podél Sázavy na vlak. Škoda tak krásný den ukončit předčasně. Cesta podél řeky ubíhá příjemně, vede chatovými osadami s výhledy na řeku třpytící se v záři pozdně odpoledního slunce.

Závěrečnou prudkou dešťovou nadílku přečkáváme naštěstí už v čekárně na zastávce a za pomoci Českých drah po čtvrthodince čekání ujíždíme k domovu.

Co dodat. Příjemná trasa od Říčan k Sázavě umocněná krásným počasím s možností změny v závislosti na stavu mysli, nohou, počasí atd.

Zdrávi došli, zase někdy. Seventy.

Odkaz na mapu trasy.