Loading...
Předvánoční Paříž roku 2008. Víkend těsně před Štědrým dnem. Já se svými dvěma dětmi v Pažíři. Idylka. Synovi zrovna končily první měsíce studia v Dijonu, když jsem se domluvili na prosincovíém srazu v Paříži, kam jsem já přiletěla s dcerou z Vídně a on dojel vlakem z Dijonu. Společně jsem pak odlétali zpět do Čech. Strávili jsme v centru Paříže tři dny. Nechtěla jsem s mládeží dělat poučné prohlídky, ale každý z naší skupiny měl vyslovit jedno přání, co chce vidět a to mu mělo být splněno. Jak se dalo čekat, technicky založený junior nás nasměroval do nové čtvrti La Défans. Zvládli jsem i prohlídku nejvyššího patra moderní budovy, která připomíná Vítězný oblouk a je centrem této čtvrti pro turisty. Zde jsou instalovány staré počítače a je zde souborná výstava vývoje konunikačních zařízení (nebo alespoň v roce 2008 byla). Pak jsem se propletli vánočním trhem a vydali se zpět pěšky do centra napříč modernou, pak kolem Vítězného oblouku a po bulváru Chamsps – Elysée. A tady právě dala životu nesmrtelná hláška dcerky, která následně prohlásila, že tu ulici už nechce nikdy v životě vidět. Bylo jí devět let a předvánoční večerní centrum prostě praskalo ve švech. Kde nebyli turisté, tam stály stánky a kde nestály stánky, tam místní postávali a popíjeli. Chudera malá toho moc neviděla. A protože únava dlouhé pěší cesty večerním městem se na nožičkách podepsala, tak se rozhodla, že sem již nikdy nevkročí. Jak ráda ji to s úsměvem v dopělosti připomenu :)