Paříž – kostel sv. Severina (Paris - Église Saint-Séverin)

Turistické cíle • Kostel

chrámové průčelí • Fotografie (7) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

interiér s Velkými varhanami

detail portálu

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

Francouzská metropole je bezesporu městem gotických kostelů a sv. Severin jé jedním z těch, které mají dlouhou a zajímavou historii i ne již zcela původní podobu. To však tomuto svatostánku, který najdeme v ulici Rue des Pretres-Saint-Severin (č. 1), na půvabu ani významu rozhodně nijak neubírá. Však se také kostel sv. Severina považuje za jeden z klenotů pařížské plaménkové gotiky (pozdní gotika se ve Francii označuje výrazem flamboyant).

Historie této sakrální stavby se svým způsobem začíná psát již v průběhu 6. století, kdy se zde modlí poustevník Severin. Po jeho smrti byla na tomto místě postavena kaple, která byla zničena během obléhání Paříže Vikingy v polovině 9. století. V 11. století ji nahradila menší románská bazilika a ve 13. století pak začala stavba nového kostela Saint Séverin. Ten se dnes pyšní nejstarším zvonem v Paříži (z roku 1412). V roce 1448 část kostela vážně poškodil požár. Stavba sv. Severina pak byla ukončena v 16. století vytvořením kaplí v lodi. Za zmínku stojí také zdejší památkově chráněné Velké varhany, jejichž skříň vytvořili v roce 1745 truhlář François Duré a sochař Jean François Pichon (varhany jsou v kostele od roku 1521, ale současný nástroj postavil Alfred Kern ze Štrasburku v roce 1963).

Úpravy interiéru však pokračují i nadále, např. v letech 1681 až 1684 vytvořil mramorovou výzdobu kůru Jean-Baptiste Tuby, a to podle návrhu Charlese Le Bruna. Tato krásná část kostela vznikla díky darům sestřenice Ludvíka XIV., Anny, vévodkyně z Montpensier.

Pozoruhodné je, že během revoluce nebyl kostel sv. Séverina vůbec poškozen, přesto (nebo možná proto), že sloužil jako skladiště střelného prachu, později sklad rekvírovaných zvonů a obilí. Znovu vysvěcen byla teprve v roce 1803 a s jeho restaurováním se začalo v roce 1837, kdy sem také byl zabudován „nový“ portál pocházející z jednoho starého kostela na Ile de la Cité (Saint-Pierre-aux-Bœufs) a 13. století. Současně byly zhotoveny vitráže kaplí. Během úprav prováděných v 19. století zde bylo objeveno několik sarkofágů příslušníků dynastie Merovejců.

Kostel Saint Séverin se nachází na okraji Latinské čtvrti a díky tomu, že je umístěn jen pár stovek metrů od katedrály Notre Dame, bývá zde většinou „pusto – prázdno“. A prohlídka chrámu v naprostém klidu – navíc v centru Paříže – jistě potěší. Zvláště, když je zde otevřeno každý den a vstupné se neplatí.

Na závěr ještě pár doplňujících informací pro fajnšmekry a obdivovatele tohoto typu památek.

Stavba současného kostela byla zahájena v roce 1230 a původně se jednalo o farní kostel univerzity. Největší změny svatostánek čekaly na přelomu 15. a 16. století, kdy byla na severní straně byla přidána nová loď a v roce 1489 také východní půlkruhová apsida s centrálním spirálovitým pilířem a věncem paprsčitých kaplí. Další kaple byly vybudovány mezi opěráky lodí. Původní solitérní zvonici z 13. století (dokončena ale byla až v roce 1487) tak postupně „obklíčil“ rozšířený kostel. Současná podoba stavby sice vznikla přibližně v roce 1520, ale ještě roku 1643 byla přistavěna druhá sakristie a v roce 1673 i kaple sv. Přijímání, jejímž autorem byl královský architekt Jules Hardouin – Mansart.

Unikátní je na jižní straně kostela přistavěná kostnice z 15. století (jediná dosud existující v celé Paříži). V podstatě se jednalo o nadzemní mauzoleum, kde hrobky v podobě kaplí obklopovaly malý hřbitov (nyní zahrada) a připomínaly klášterní rajský dvůr. Křížová chodba zde ovšem byla také.

V interiéru je patrné, že chrámová loď vznikala postupně v období 13. až 15. století a že se pod její podobu podepsalo několik vývojových etap gotické architektury. Příkladem mohou být pilíře - na západní straně masivní válcové, směrem k apsidě pak stále štíhlejší. Za pozornost v lodi stojí jistě také horní okna s barevnými vitrážemi (částečně z konce 14. století), které přibližují život apoštolů.

Pro mnohé ale bude tím nejzajímavějším chór z 15. století, hlavně až okázalou arkádou hrotitých oblouků, krásnými – částečně se vzájemně překrývajícími – žebrovými klenbami a zejména nádherným apsidovým „zkrouceným“ centrálním sloupem. Za ním ovšem nijak nezaostávají ani další sloupy, které připomínají kamenné palmy vytvářející složité síťoví honosných kleneb.

Nejstarší okenní vitráže pocházejí z roku 1378 a najdeme je v lodi blízko u apsidy (paradoxně byly původně určeny pro jiný kostel). Velká část vitráží pochází z II. poloviny 15. století, což platí i pro velké západní okno z roku 1482. To zobrazuje Jesseho strom a jeho velkou část, bohužel, zakrývá skříň varhan. Pod klenbami chóru byla v 16. století osazena okna, která však byla součástí chrámového závěru již v roce 1450. Zobrazují sv. Jana Křtitele i Evangelistu, Archanděla Michaela, Pannu Marii s Ježíškem, Krista nesoucího svět a sv. Martina z Tours. Zpodobnění sv. Severina, patron kostela, najdeme v jednom z oken horních polí lodi, rovněž z 15. století. Gotické jsou také vitráže severního průčelí, které zobrazují mj. Nanebevstoupení Krista, sv. Petra s klíčem nebo Nejsvětější Trojici. Velká část vitráží pochází ovšem až z 19. století a vznikla podle nákresů Émila Hirsche. Abstraktní vitráže v chórovém ochozu dokonce vytvořil J.R. Bazaine teprve v letech 1964 až 1970.

Poslední aktualizace: 13.12.2023

Paříž – kostel sv. Severina (Paris - Église Saint-Séverin) na mapě