Do Tater Západních, Vysokých i Nízkých 2.část ( Retro 1986)

Fotografie (1)  • Foto: Franta

2.den

Spí sa nám dobře - to ten zdravý horský vzduch - a zima je až po vylezení ze spacáku a při ranní očistě v tom potoce, v kterém teče voda už dočista mražená. Tata a aj strýc vypadajú po ránu jak dvá zombíci, je vidět, že jich ukrutně bolíja škopky a vypadá to, že spolu přes noc založili spolek němých ! Je ale nádherné ráno a slunko nás přímo hecuje k větší túře. A tak sa podle mojého návrhu rozhodujem, že zajedeme do Smokovca a tady odstavíme auta a půjdem sa podívat do Velickéj doliny.

Vozidla ale odstavujeme už v Tatranské Poliance a po značce sa vydáváme hore do hor. Bratranec Adam po pár stovkách metrů háže vzpura a že dál nejde a tak ho mosá strýc nést. Asi třetinu cesty ideme rovno do krpála po chodníku a křižujem zákruty horské silničky k hotelu Sliezský dom, pak dosahujeme koryta potoka a tady už sa ide lepší. Na jednom místě sú v potoce pěkné tůňky a shluky balvanů a tož povinné focení od tety a idem dál. V půlce asi 6 km dlúhého výšlapu odpočívadlo a pak zas do kopčiska a přechod z lesa do kosodřeviny. Docházáme na planinku s lavečkama a je odsáď moc pěkný výhled na Gerlachovský štít a na Velické " Granáty", což je hřebeň se štítama po pravéj straně Velickéj doliny. K hotelu už je to enom čtrvť hodinky chůze, akorát moja mama už má asi dosť, protože sa jí skráně na chvílku zbarvíja do hnusnéj fialovéj barvy - a to nekůří a ani nepije - dobře jí tak...

Sedáme si na zídku u hotela, tata ide pro 2 piva a sodovku - chců za to "enom" 30 Kčs!!! Pak sedíme a odpočíváme a kocháme sa výhledem na veliké jezero a vodopád " Večný dážď" a na tu krásu hor okolo a já jim všeckým ukazuju, co tady okolo mám prolezené.

Přesně před 10 léty jsem tu strávil 10 dnů na táboře horolezecké mládeže ze Severomoravského kraje. Nedaleko od hotelu jsme si na planince uprostřed kleče na dřevěných podsadách vystavěli stany, Já jsem přijel ještě s jedním klukem z Dušné u Vsetína. Hned 2.den nás čekalo zdolání Gerlachu - ( stanout na jeho vrcholu v 15 letech věru není nepříjemný pocit) - a pak jsme pokračovali přes Litvorový štít do závěru Velické doliny a pod Východnou Vysokou jsme zestoupili do uzávěru Velické doliny k zamrzlému plesu. Přes další patro doliny s dalším plesem a vystihujícím názvem Kvetnica a okolo vodopádu zpět do tábora. V dalších dnech jsme zdolávali štíty Velických "Granátů" - několikrát různými cestami na Granátovů vežu a na Bradavicu - nejtěžší úseky byly v tehdejší horolezecké škále obtížnosti římská IV a V. Podnikli jsme i několik vysohorských túr - například do Velké Studené doliny a na Slavkovský štít. Za nejhodnotnější výstup ale považuju slezení Batizovského štítu, kdy nás v polovině cesty k jeho vrcholu přepadla strašlivá bouřka a se scvaknutýma půlkama jsme si mohli akorát prozpěvovat slovenskou hymnu: "Nad Tatrou sa blýska" a modlit se, ať do nás neuhodí blesk !!! ( I při té hrůze ale byl vrchol dosažen !) O kráse horských jezer a hor se ani nerozepisuji - vyšlo nám téměř po celou délku pobytu překrásné slunečné počasí : ve Velickém plese za těch 10 dnů pobytu ubyl snad metr z vodní hladiny a vzpomínám si, že jsme měli z vrcholků námi zdolávaných štítů fantastické výhledy na masív Nízkých Tater, který občas plul nad mraky a připomínal nám tajuplný ostrov...

Takže zpět do přítomnosti - po odpočinku už poslední pohled na celú Velicků dolinu a úmorný zestup dolů do T. Polianky k autom. Po návratu do kempu nám teta uvařila výborný guláš a nedlúhé posedění u ohňa sa už obešlo bez včerejších vylomenin - ostatně, co si ti nebozí Němci a Maďaři o nás včera asi tak pomysleli...?

3.den

A už tu máme nedělní ráno a s ním nepříjemné balení a chystání sa na zpáteční cestu. Eště pomoc strýcovi sbalit stan a pak už enom : " Sbohem Tatry a na viděnú negdy příště !!!" Jedeme společně až po Liptovský Mikuláš, tady sa lúčíme s Ostravákama. Oni už pokračujú dom, protože to tam majú dál než my a naša rodina jedeme přes krásnú Demanovskú dolinu k jeskyni Slobody. Velikým překvapením je, že na plošinu u vchoda do jeskyní sa dá odspoda vyjet sedačkovů lanovků. Po chvilce čekání sa - asi tak se stovků dalších návštěvníků - dočkáme prohlídky a tož hurá, jak pravíja Slováci - do vnútra !!

Napřeď vstupujem do překrásného obrovského dómu a ... pak už sa to nedá lidsky popisovat: fantastická krápníková a aj barevná výzdoba, strašně moc chodeb, síní a dómů a jezírek a dokonca aj jedna pravá - ( a dravá) - podzemní říka !! Tož podobné krásnější jeskyně v našém státě už nenájdete - to Vám teda možu osobně garantovat !!!)

Po téjto galaprohlídce sedáme do našého modrého žigulíka a jedem sa podívat až těsně pod horu Chopok na Tri Domky. Vrchol hory je ale skovaný v mrakoch, lanovka " nepremává" a tož sa smiřujem s tým, že sa navrch nedostanem a idem aspoň do bufetu zobnút dobrů hrachovicu a potem vyrážáme dál k domovu.

Ve Vrútkách hledáme nejaků restauracu kvůli obědu, ale všecky sú zavříté a tak si opožděný oběd dáváme až v jednom motorestě za Žilinů. Z Půchova jedem do Lidča přes Lysú pod Makytů. Zvenku je cítit búřka a enom co dojedem dom k nám do Brumova, tož venku začíná pořádná liša a blesky a hromy sa enom křižujů a my si libujem, jak nám ten výlet krásně vyšél...