Gerlachovský štít a Východná vysoká

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Po zdolání několika jihoevropských velikánů jsme se rozhodli, že je čas zdolat nejvyšší horu našich odvěkých sousedů. Termín jsme stanovili na první nebo druhý víkend v červnu, tedy ještě před oficiálním otevřením chodníků pro turisty, což se ukázalo jako strategicky vhodné hned ze dvou důvodů. Prvně byl skoro minimální pohyb klasických turistů po chodnících a za druhé nebyl až takový problém sehnat ubytovaní v turistické části horského hotelu Sliezsky dom. Mimochodem Sliezsky dom prošel zdařilou rekonstrukcí, kdy svrchní plášť dostal dřevěné obložení, a vnitřní prostory byly zrekonstruovány. Na našem turistickém pokoji (4+5 lůžek oddělených dveřmi) jsme měli krásnou koupelnu, jakou by chtěla mít doma nejedna hospodyně.

Toto ubytování jsme vybrali hlavně proto, že je odtud rychlý nástup pod stěnu vrcholu a není třeba se trmácet nezáživnou lesní a asfaltovou cestou z Tatranské Polianky.

V sobotu ráno jsme nařídili budíky tak, abychom v 5.30 vyrazili. Dle klidu na hotelu to také vypadalo, že jsme jediní, kteří si tak časně přivstali. Až v průběhu výstupu jsme zjistili, že je před námi horský vůdce se třemi ne zrovna zkušenými lezci.

Počasí nám přálo a mělo vydržet slunečné po celý den. Jen Ostrý vítr na jižních stěnách byl nepříjemný, ale naštěstí jsme před ním byli většinu času ukryti.

Poté co jsme prošli kolem Velického plesa i stejnojmenného vodopádu, označovaného také jako Večný dážď, jsme překročili řeku a vydali se k nástupu do Velické próby, jež připraví svůj nejtěžší, ale nikterak obtížný úsek hned na úvod, kdy je potřeba překonat krátkou stěnu, která je zajištěna železnými chyty a krátkým řetězem. Poté už je potřeba pouze neúnavně stoupat až do sedla pod Květnicovou vežou. Odtud je nutné přetraverzovat mohutný Gerlachovský kotel, což je zároveň nejobtížnější část výstupu, zejména z pohledu orientace, ta je za špatného počasí díky chybějícímu značení téměř nemožná. Cesta nás přivedla až ke Kotlovému štítu 2601 m.n.m., na který jsme si také vystoupali a chvíli pokračovali po hřebeni směrem ke Gerlachovskému štítu. Toto se však ukázalo jako špatná volba a na krátký čas jsme ztratili správnou cestu. Jelikož se nám, ale nechtělo vracet zpět na Kotlový štít a odtud sestoupat na trasu vedoucí úbočím stěny, zvolili jsme sice náročnější, ale kratší sestup kolmo dolů. Se vší opatrností jsme se asi po 10 minutách dostali zpět na správnou cestu. Cesta traversem opakovaně sestupovala, aby zpět nabrala ztracené metry, až jsme se dostali pod samotnou vrcholovou stěnu, před kterou byl výrazný žlab v toto roční období ještě plný ztuhlého sněhu. Po jeho uvážlivém přechodu jsme zdolali poslední výškové metry a mohli se vyfotit u vrcholového kříže, který se nachází ve výšce 2655 m.n.m.. Vítr stále silně foukal, proto jsme se schovali kousek pod vrchol, kde jsme si v klidu užívali hřejivé paprsky slunce i pocity z úspěšného výstupu.

Na sestup jsme se vydali krátce poté, co tam vyrazila již zmíněná skupina s vůdcem. Z počátku se sestupovalo stejnou cestou, jakou se šlo nahoru. Po čase se však uhnulo prudce Doprava k Batizovskému žlebu který nás přivedl až k Batizovskému plesu. Sestup byl náročnější a prudší než výstupová cesta a byl více jištěn ocelovými chyty. Za špatného počasí či v dešti musí jít o nebezpečnou trasu. Ve žlebu byl místy ještě sníh a tak došlo i na lyžování v pohorkách. U Batizovského plesa nás přivítalo letní počasí bez větru a tak jsme se cestou zpět ke Sliezskému domu ještě pěkně opálili. Celá cesta nám i s odpočinkem a v poklidném tempu zabrala 8 hodin.

Je třeba upozornit, že kdysi značené cesty, již dnes nejsou vzhledem k vůdcovskému lobby obnovovány a proto je při prvovýstupu orientace v terénu velmi náročná a možná jen podle ochozených, ošoupaných a ohmataných kamenů. My jsme navíc občas použili pro kontrolu GPS se starou on-line mapou, kde byla cesta zaznačena.

Druhý den jsme opět využili velmi pěkného počasí a za ranního rozbřesku se vydali přes sedlo Polský hrebeň na Východnou vysokou 2428 m.n.m.. Povzbuzeni včerejším úspěchem, jsme kopec doslova vyběhli a nahoře se nám otevřely krásné výhledy na všechny světové strany. Tato osamělá, nenápadná hora nabízí díky až šípovitému tvaru úžasné výhledy. Připadali jsme si tak jako na nějaké tatranské vyhlídkové věži. Mohli jsme spatřit již zdolaný Gerlachovský, ale i Ladový, Lomnický nebo Slavkovský štít, Zbojnickou chatu, zamrzlé plesa a jiné. Po cestě zpět nás pak zaujal sníh nacházející se pod vodní hladinou Dlhého plesa a jelikož nám to nedalo, zkoumali jsme zblízka tento zajímavý přírodní úkaz. Po 2,45h jsme byli zpět a mohli se vydat na cestu domů.