Gerlachovský štít - srpen 08

Vystoupit na vrchol Gerlachovského štítu jsem chtěl již dříve, ale až teď jsem měl vhodnou příležitost. Původně jsem myslel, že bude nejlepší přeprava vlakem do Popradu a následně se nějak dostat do Vysokých Tater, no nakonec jsme se rozhodli pro auta. To se ukázalo jako nejlepší řešení. Do Starého Smokovce jsme přijeli asi v 15h 5.8. 2008. Nejdříve jsme navštívili kancelář spolku horských vůdců. Výstup byl již objednaný on-line, ale bylo ještě nutné ho osobně potvrdit. Také jsme si zde koupili pojištění pro případ záchranářské akce. Domluvili jsme se, že se sejdeme s horským vůdcem v Tatranské Poliance u vstupu do TANAPu zítra v 5h ráno a objednali si taxi, které nás vyveze na horskou chatu Sliezský dom, kde bude výstup na Gerlach začínat. Neměli jsme zajištěné ubytování. V kanceláři byli velmi ochotní a dali nám telefonní číslo na ubytovnu Jarka v nedaleké Tatranské Lomnici. Z ubytovny je pěkný výhled na Lomnický štít. Dle místních je to nejkrásnější výhled v celých Tatrách. Večer jsme si ještě prohlédli centrum Tatranské Lomnice. Druhý den ráno jsme se autem přemístili na smluvené místo do Tatranské Polianky. Taxi nás vyvezlo na horskou chatu Sliezský dom. Zde jsme se setkali s naším horským vůdcem. Jak nám později řekl na vrcholu Gerlachu byl již více než 600x a když má klienty tak výstup absolvuje klidně každý den v týdnu. Naše skupinka měla čtyři osoby plus horský vůdce. Nejdříve nám rozdal sedací úvazky, které jsme si oblékli. Krátce před 6h jsme vyrazili. Nejdříve jsme šli Velickou dolinou po pěšině, pak jsme odbočili na Velickou próbu. V tuto chvíli jsme postupovali celkem rychle. Dokonce jsme asi 2 skupiny, které vyrazili před námi, předešli. Z tohoto místa se zdál vrchol blízko. To jsme,ale nevěděli, že za vrcholem, který vidíme je ještě několik dalších vrcholů a až pak je ten pravý nejvyšší vrchol. Za Velickou próbou jsme se na chvíli zastavili a výstup na Čertův chrbát jsme již absolvovali navázáni na laně. První šel samozřejmě horský vůdce. Po překonání prvního těžšího úseku, kdy jsme si museli pomoci rukama, se nám otevřel výhled na delší úsek. Skupiny, které byly nad námi, vypadali jako barevné tečky. To samé platilo i o těch, kteří byli pod námi. Na vrcholu Čertova chrbátu se nám otevřel nádherný výhled do KRAJINY dole pod štítem. Měli jsme štěstí, bylo jasno. Dále jsme pokračovali přes Gerlachovský kotel. Ten jsme překonali traverzem k Dromedárově chrbátu, nad kterým již byl konečně ten pravý nejvyšší vrchol. Na vrcholu jsme se zdrželi asi 20 minut. Za tu dobu několik skupin odešlo a několik dalších přišlo. Bylo zde docela plno. V nejvyšším bodě je ve skále upevněn kříž. Zde se všichni fotili, my jsme nebyli vyjímka. Nejdříve jsme si udělali společnou fotku našeho vrcholového týmu. Potom , když jsem se fotil u kříže sám, kdosi pronesl „nejvyšší hlava na Slovensku“. Ačkoli byl výstup poměrně náročný, zde na vrcholu byla výborná nálada. Před sestupem jsme se opět přivázali na lano. Měl jsem tu čest jít první. Poslední šel horský vůdce. Dolů jsme sestupovali Batizovským žlabem. V jedné části zde dokonce byla hrstka sněhu. Batizovskou próbu jsme překonali pomocí ve skále upevněných kramlí a řetězů. Sestup byl rychlejší než výstup, ale to, jak bylo třeba neustále brzdit pohyb po příkré skále, bylo mnohem namáhavější. Všichni jsme byli rádi, když jsme sestoupali k Batizovskému plesu. Voda v plesu je neskutečně křišťálově čistá. Rozloučili jsme se s horským vůdcem. On šel zpět na horskou chatu Sliezský dom a my dolů do Tatranské Polianky k našemu autu. Když nám horský vůdce říkal, že je zde zpevněný chodník, představoval jsem si chodník jaký znám z města. Bohužel jednalo se o cestu tvořenou velkými kameny. Při chůzi po nich jsme museli být velmi opatrní, abychom nespadli mezi ně. Bylo to lehčí než lézt po skále, ale rozhodně se nejednalo o odpočinek. Potom jsme šli chvilku po lesní pěšině a zbytek cesty po asfaltové silnici. Byli jsme celkem unaveni tak jsme se asi na 2 hodiny na ubytovně prospali a pak vyrazili do centra Tatranské Lomnice. Zde jsme si na oslavu úspěšného výstupu připili Tatranským čajem. Jmenuje se to sice čaj, ale je to lihovina. Ještě jsme se svezli na bobové dráze, já jsem si koupil v tržnici na nádraží suvenýr - keramický půlitr s vyobrazením Gerlachovského štítu, a šli jsme spát. Ráno jsme vyklidili pokoje a vyrazili zpět do Česka.