Exkurze do Miletína

Exkurze v Miletíně

V pondělí ráno přijíždím autobusem do Miletína. To je městečko severovýchodně od Hořic. Připomíná se od roku 1124, kdy ve vodním hradu kníže Vladislav I. vítal sv. Ottu biskupa Bamberského. Ves vznikla v Podhradí. Od roku 1241 majetkem řádu německých rytířů až do husitských válek roku 1410. Z těchto dob se zachovaly podzemní místnosti a chodby. V Mam víc jak půl hodiny času a nevím, jak ho tady zabiju. Snad najdu nějaký krámek, kde se budu moc nasnídat. Když se tak rozhlížím po náměstí mam docela obavy, jak tady vyplníme se třídou celé dopoledne. Připadá mě, že tady chcípnul pes. Šourám se po náměstí a najednou proti mně bliká auto. No sláva konečně první spolužáci, tak se tady přece jen nezblázním.

Přešlapujeme před zámkem a pomalu se schází celá třída. Do brány zámku chůzí starší muž vůbec nás nezajímá. Po chvilce zase vychází, alespoň ze slušnosti pozdravíme. Odpovídá a ptá se nás, kde máme Maxe. Z toho chápeme, že bude asi naším průvodcem a nemýlíme se. Po chvilce přichází náš pan učitel a představuje nám svého kolegu. Procházíme se zámeckou zahradou, výkladu našeho průvodce nevěnuji zrovna velkou pozornost. Konečně vcházíme do zámku, který v dnešní době slouží jako muzeum českého amatérského divadla. Je vidět, že náš průvodce je pro věc opravdu zapálený a s nadšením mám vypráví o historii i současnosti muzea.

Muzeum je rozděleno na několik oddílů: Kouzelný svět divadla, Základní prameny lidového divadelnictví − 1. Sál, Divadlo národního obrození − 2. Sál, Rozmach ochotnického divadla na přelomu 19. a 20. století − 3. Sál, Od divadel svítících do tmy k amatérskému divadlu dneška − 4.sál

No největší radost mě udělala fotka divadla v Červeném Kostelci. Za prvé, že tam bydlím a za druhé, že v přízemí divadla je hospoda, kterou často navštěvuju. Jinak pro mě byla tato část dne jen vymaněním se ze školního stereotypu.

Mnohem zajímavější mě připadl místní kostel, před nímž nás čekala naše další průvodkyně,taková stará ukecaná babka. Musím ale uznat, že její vědomosti jsou obdivu hodné. Kostel Zvěstování Panny Marie Miletínské má vskutku velmi pěkný interiér. Prý se jedná o jeden z nejstarších kostelů. Kostel dříve patřil řádu Německých rytířů. Za do husitských se v něm konaly služby Boží pod obojím. To trvalo až do doby pobělohorské. V následujících letech byl kostel přestavován a opravován. Původně býval kolem i hřbitov, ale jak to bývá, přestala mu stačit kapacita. Naše průvodkyně mám vyprávěla o podzemních chodbách z dob řádu Německých rytířů, které se nacházely v blízkosti kostela, a slíbila nám, že je navštívíme. Z toho jsem měl obrovskou radost až do doby když jsem zjistil, že ona zmiňovaná chodba je dnes jen sklep.

No čím dál tím líp.

Na konec nás čekal rodný domek Karla Jaromíra Erbena. I tady odhalila naše průvodkyně mimořádné znalosti. Je vidět, že jí tato práce baví. V rodném domku je umístěn jeho památník, založený roku 1811. Interiér domku tvoří dobový nábytek, rodinné památky, akvarely k Erbenovým baladám od R. Švajdlera. Stálá výstava je rozdělena mezi dvě místnosti a chodbu v přízemí a komůrku v podkroví.Ve vitrínách a na vývěskách podél stěn jsou ukázky dokumentů přibližujících básníkův život a rodinu, kopie rukopisů i osobní korespondence, nechybí rodokmen Erbenova rodu, jak ho sestavil kronikář František Kučera. Návštěvníka upoutají mj. tři první vydání Erbenova největšího díla - Kytice. Okruh první částí expozice končí symbolicky kopií smutečního oznámení o básníkově smrti v listopadu 1870.

Škoda, že bylo pondělí a místní pivovar měl zavřeno.

Je docela s podivem co tak malé město dokáže nabídnout turistům. Myslí, že spousta lidí by byla mile překvapena. To se ovšem netýká mě, protože já jsem spokojený jen u moře nebo na horách.