Expedice Apalucha 2014 - den třetí
Vstávali jsme zase v sedm, protože jsme chtěli z výletu vytěžit maximum a mrknout ještě na Vyhlídku Tři kameny a samozřejmě bylo taky potřeba v chalupě uklidit. To jsme udělali hned po snídani a pak už zase vzhůru do kopce! Tříkilometrové stoupání takhle po ránu, super Počasí zůstalo od včerejšího odpoledne pokažené, padala mlha a od ní bylo všude mokro, ale tak nepršelo a to bylo hlavní. Měli jsme na cestu tam i zpátky něco asi dvě hodiny, což znamenalo vzít to nahoru docela svižně. Před samotným Trojkamenem jsme narazili na jiný velký kámen, který nás upozornil na to, že už jsme skoro u cíle. Samotné Tři kameny jsou skalisko jako kdyby tvořené 3 samostatnými kameny, od toho taky název Trojkámen. Měl by odsud být krásný výhled a možná za jiného počasí i je, my jsme ale viděli sotva vrcholky nejbližších stromů. Na nějaké větší prolézání skaliska jsem si tentokrát moc netroufala ani já, přece jen to za mokra dost klouzalo a padala bych docela hluboko, kdyby mi sjela noha. Ne že bych po něm nelezla vůbec, menší průzkumnou akci jsem si neodpustila, ale přece jen jsem se krotila. Náš výšlap až sem nad vrcholky stromů jsme měli zdokumentovaný, výhledem se kochat moc nedalo, tak jsme udělali čelem vzad. Chtěla jsem se ještě stavit u pramene, jehož polohu mi kolegyně, jejíž rodina má kousek od Trojkamene chatu, popsala, a nabrat si prý Dobrou Vodu, ovšem ouha, ani kapka (tím jsem kolegyni moc nepotěšila, znamená to, že budou na chatě bez vody, pokud někde nenajdou a neopraví poruchu na přívodu vody).
Na chatu jsme došli pár minut před smluveným předáváním chalupy, a když jsme vyřídili veškeré papíry, vydali jsme se na cestu domů. Tentokrát volným tempem, času jsme měli dost, takže jsme si vyfotili potok, kamenný mostek a jezírka, kostelík sv. Izidora (dovnitř jsme se taky bohužel nedostali) a několik drobných sakrálních staveb.
Plánovali jsme zastávku v Zábřehu, ať ho taky trochu okoukneme a případně zajdeme na oběd. Od nádraží jsme to vzali podíl řeky ke Sboru J. A. Komenského a odtud na Masarykovo náměstí, kde jsme obhlédli morový sloup, kašnu, kapří fontánu na dvoře Městského úřadu a kostel sv. Bartoloměje. Zevnitř jsme slyšeli varhany, takže jsme návštěvu ani nezkoušeli. Bohužel druhý cíl - tedy oběd - se nekonal, nepotkali jsme restauraci, která by odpovídala našim potřebám a požadavkům, a protože jsme už nic zajímavého na práci neměli, šli jsme strávit čas do odjezdu vlaku na nádraží. Další pauzu jsme měli v České Třebové; bohužel nebyla tak velká, abychom si stihli zajít na další pražec, tak jsme se museli spokojit s kávou a zákuskem v nádražním pekařství. Ale tak přežili jsme to.
Tímto skončil naše poslední letošní expedice a už jsme mohli začít uvažovat nad dalším rokem