Přidat Olomouc mezi oblíbené
Chaty a chalupy
Mapa Olomouce a okolí
Historickým jádrem Uničova rychlostí motorové myši
Jsou dny, kdy se smráká o něco dřív. Jejich protiváhou jsou v ročním cyklu úsvity dřívější, jitra prozářená prvními slunečními paprsky a pozlacujími vše, čeho se dotknou. A právě za takového nádherně projasněného sobotního rána jsem se ocitl po jízdě vlakem v Uničově, chtěje přesedlat na bus k Rabštejnu. Ten mi jel ale až za 75 minut. A já, když viděl vzdálenou siluetu historického jádra, jehož věže už byly ostřelovány prvními slunečními šípy, neodolal, připnul na zadek přídavný motor a vyrazil na zrychlený průzkum bývalého královského města.
Uničov je sídlem velice krásným a průzkum jeho památek je pro vnímavého návštěvníka zážitkem. Prohlídku jsem začal v západní části. Tady se zachovala značná část původního městského opevnění, a abych se dostal od nové zástavby do centra, musel jsem projít tzv.Medelskou bránou. Původně zde stávala brána mnohem větší, dvojitá a navíc vybavená padacím mostem. Dodnes se zachovala jen vnitřní část – jednopatrová věž s valbovou střechou, klenutým průjezdem a lomenými portály. Patro slouží k bydlení. V průjezdu věže se nachází branka, která umožňuje vstup do oddechové zóny mezi hradbami, které byly začátkem třetího tisíciletí zrekonstruovány.
(Městské opevnění se zachovalo i na dalších místech. To nejatraktivnější je u Vodní branky (stávala zde fortna, určená jen pro pěší), kde je možno spatřit vnější obrannou zeď a hradební příkop. Další zajímavé pozůstatky opevnění se nacházejí za Panskou ulicí.
Hradby ve městě stály už za krále Jana Lucemburského a jejich systém byl na začátku 15.století tak mohutný, že by se v Hitparádě tehdejších městských opevnění severní Moravy Uničov umístil hned za Olomoucí na čestném druhém místě...)
Od Medelské brány jsem přešel na Kostelní náměstí. V reálu zde žádný prostorný rynek ve skutečnosti není, neboť podstatnou část plochy vyplňuje mohutná masa kostela Nanebevzetí Panny Marie. Chrám je vidět už z dálky, hlavně tedy ty dvě masivní věže, které vysoko vystupují nad okolní zástavbu. Při pohledu zblízka vás bude asi notně bolet za krkem, neboť trojlodní kostel je skutečně impozantní a vysokou stavbou.
Holt, oni naši prapředci nebyli žádní troškaři a sakrální megalitismus se ve 14.století samozřejmě neprosazoval jen tady v Uničově, ale i v mnoha jiných městech.
Málokterý jiný chrám se také může „pochlubit“ tím, že za dobu své existence osmkrát vyhořel. Nejstrašnější požár zde řádil roku 1779, kdy došlo ke zřícení křížové klenby u všech tří chrámových lodí. Brzy se přistoupilo k jeho opravě, ale protože v té době stavebnímu slohu vládlo baroko, změnil se v tomto duchu celý interiér. Venkovní podoba chrámu ale dodnes nese gotickou a místy pozdně renesanční podobu. Obě věže požárem hodně utrpěly a byly později dostavěny a zastřešeny. V 80. a 90.letech minulého století se chrám dočkal veliké rekonstrukce. Fasáda se opravovala ve stylu starých středověkých technologií a přitom řemeslníci objevili i staré gotické ostění. Obnoven byl i – na Moravě unikátní – gotický portál.
Jak už jsem se zmínil, kostel má trojlodní půdorys. K jeho jižní straně přiléhá kaple sv.Josefa, k severní sakristie. Na boční zdi chrámu je k vidění basreliéf Ukřižování s Pannou Marií a sv.Janem. Na severní straně pak socha kojící Madony a u presbytáře cenný barokní kříž. Okna chrámu jsou vyplněna novodobými, přitom ale originálními vitrážemi.
Dominantní věže jsou dvě a každá má naprosto jinou podobu. Jedna je hranolovitá a ta druhá, nazývaná podle zazděného gotického chrliče Psí věží, dokonce osmiramenná a jsou na ní hodiny. Na boční straně věže je umístěna soška sv.Prokopa.
Původně kostel Nanebevzetí Panny Marie obklopoval hřbitov, ten byl ale přestěhován na konec Uničova a nyní obě největší prostranství před chrámem vyplnila travnatá plocha. Tu jižní zdobí novodobá socha sv.Jana Sarkandera, připomínající jeho krátké působení v Uničově. Byly to pouhé dva roky...
Naproti kostela stojí na náměstí budova bývalé školy, která byla v 19.století proměněna na městský špitál. Za zmínku stojí i staré stavení vedle fary, ve kterém je umístěno Muzeum baroka.
Od kostela jsem vyrazil k hlavnímu náměstí, které bylo v nebývale krásném a sluncem prozářeném jitru ještě liduprázdné a jehož spanilá podoba mi téměř vyrazila dech!
Po jeho prohlídce by se chtělo člověku vrátit proti proudu času a zjistit, jak vypadalo původně, krátce po založení královského města v roce 1213... jenže v té době bychom tady asi moc stavebních skvostů neviděli. Ani později ve středověku. Dominantní Radnice, která je umístěna přibližně ve středu jižní poloviny rynku, tak ta jej v současné podobě krášlí až od 19.století, kdy byla ta stará celá přestavěna v novorenesančním slohu. Tehdy ale Uničov ani zdaleka neobývalo tolik obyvatel jako dnes (více jak 11 tisíc), prudké navýšení populace totiž nastalo až po vybudování blízkých velikých strojíren v roce 1948.
Původní budova Radnice nejprve bývala gotickým tržním domem, týnem, kde kupci překládali zboží. Díky následujícím přestavbám se z ní gotický styl zcela vytratil. Od rohu Radnice se směrem k nebesům začala postupně vypínat čím dál vyšší věž, která byla po finální dostavbě doplněna pavlačí pro strážného. Jeho oči se pak při pohledu na dlažbu náměstí nacházely přibližně o 40 metrů výš. Pokud ale neměl strach z výšek, určitě mu to nevadilo.
Výhled z přístupné věže dnes ocení především turisté, kteří za příznivého počasí mohou pozorovat hrad Bouzov i Jeseníky. Lichoběžníkovou plochu náměstí pak uvidí kromě dnů, kdy je zahaleno mlhou, kdykoliv. Kromě věže je součástí prohlídky Radnice i archeologická výstava Pravěk Uničovska a malá expozice hodinových strojů a dějiny uničovské Radnice.
Obřadní síň Radnice bývala prve kaplí, která byla k západní straně budovy přistavěna v 17.století. Mohutné kryté schodiště na východní straně vzniklo až o 100 let později.
Příbytek konšelů ale není tou nejatraktivnější stavbou na rynku. Ten je samozřejmě kol dokola obklopen frontou půvabných historických měšťanských domů, ale v severní částí náměstí se nachází jeho nejvýznamnější památka - Mariánský sloup. Odborníky bývá označován (hned po olomouckém) za nejkrásnější na Moravě. Jeho autory se stali význační barokní umělci Severin Tischler a Georg A.Heinz a dokončili jej roku 1743.
Dosahuje více jak dvacetimetrové výše a úplně nahoře jej zdobí soubor Panny Marie Immaculaty. Pod ní se nachází plastiky svatého Jana Nepomuckého, Antonína a Ondřeje. Pod nimi jsou na sloupech umístěny sochy svatého Karla Boromejského, Bartoloměje, Jakuba a Jana Sarkandera. Nejnižší část sloupu pak zdobí skulptury poslední čtveřice světců – svatého Floriána, Josefa, Jiřího a Tadeáše. Součásti výzdoby mariánského sloupu je veduta Uničova a reliéfy ze života sv. Jana Sarkandera a sv.Jana Nepomuckého, celé sousoší pak doplňují sošky andělíčků se štíty.
Těžko mi bylo jako laikovi posoudit, zda je hezčí památkou Radnice anebo ten morový sloup... ale jisté je, že by bez nich náměstí nemělo svoji charakteristickou podobu, tolik jej odlišující od od všech jiných.
(Rynek krášlí i dvě starobylé kašny, ale při mé návštěvě na konci března v nich nebyla voda, takže jsem kolem nich jen nevšímavě prohučel...)
Po okouknutí Medelské brány, monumetálního kostela Nanebevzetí Panny Marie a obdivování památek, nacházejících se na překrásném rynku, by jeden dospěl k názoru, že už jej tady nemůže nic překvapit. Opak byl ale pravdou: stačilo vydat se Olomouckou ulicí k muzeu u Vodní branky. V půli cesty jsem narazil na další dominantní stavbu – kostel Povýšení sv.Kříže, který je začleněn do areálu bývalého minoritského kláštera.
Z parčíku za náměstím byl na bezvěžový chrám (pokud nepočítám santuksník) moc pěkný a ucelený pohled. Přitom jsem si povšiml, že menší část chrámu, která se tyčí nad Olomouckou ulicí, se dosud pyšní gotickou podobou, kdežto tu větší „postihla“ přestavba v duchu baroka.
Kostel byl po roce 1945 odsvěcen, chátral a nějaký čas byl dokonce využíván jako sklad zeleniny! V 60.letech se ale začalo blýskat na lepší časy. Došlo k velké a citlivé rekonstrukci, při níž byly nalezeny cenné archeologické nálezy. Chrám byl vybaven varhanami a od roku 1974 začal díky skvělé akustice sloužit jako Koncertní síň. Kromě ní se zde nachází Galerie U minoritů a pobočka městského muzea s Expozicí o dějinách minoritského řádu.
Klášter vnikl v první třetině století třináctého na popud choti Jindřicha ze Sovince – Alžběty. Protože se spolu s kostelem nacházel v nevýhodném sousedství městských hradeb, byl poničen jak v husitských válkách, tak i v těch dalších. Nevyhnuly se mu ani požáry, které řádily ve městě. Na začátku 18.století se dočkal barokní přestavby a získal čtyřkřídlou podobu, která je k vidění i dnes. Pompézní přestavba ale byla posledním šťastným okamžikem v jeho dějinách – kvůli neustálému nepřátelskému ohrožení (a kvůli ztrátě prosperity) sami minorité požádali začátkem 19.století o jeho zrušení.
Poté prošel mnoha proměnami: na školu, dětský domov, archív, městský úřad, přes obě světové války pak na vojenský lazaret a dnes slouží jako základní škola.
Velmi hezkým (už jen při pohledu zvenčí) byl další, vzorně zrekonstruovaný objekt uničovského městského muzea, který se nachází poblíž zaniklé městské brány. Po ní dostal nesprávný název Vodní branka. Ve skutečnosti se jedná o renesanční budovu bývalé zbrojnice, která byla součástí městského opevnění. Má oválný půdorys, je patrová s prolomenými okny a hlavní vstup lemuje zaklenutý kamenný portál. Přízemí bylo vystavěno z pevného kamene, ale patro už bylo „odbyto“ zdmi z vepřovice.
Naproti přes ulici jsem ještě rychle okouknul unikátní barokní sousoší sv.Jana Nepomuckého a Staškovou ulicí s mnoha zajímavými vilami dorazil k ústí ulice Příčné. Tady stojí další budova městkého muzea, která má název Šatlava. Byla vystavěna už v 16.století a jako městské vězení byla funkční až do konce II.světové války. Nejstarší část je raně barokní a poslední stavební zásahy do její podoby byly učiněny před koncem devatenáctého století. Nejprve sloužila městskému soudu a ve „století páry“ pak soudu okresnímu se sídlem v Uničově.
Roku 2010 byla dokončena celková rekonstrukce a Šatlava uvítala první návštěvníky. Ti se zde mohou seznámit se stálými výstavami Právo na Uničovsku, Justice a vězeňství na Uničovsku a mnoha dalšími zajímavostmi.
Budovu Šatlavy zvenčí zdobí replika sochy sv.Barbory. (Originál pochází od autora místního mariánského sloupu – Jiřího Antonína Heinze a je vystaven ve vězeňské kapli).
Postupuje stále dál Příčnou ulicí, ocitl jsem se opět na hlavním náměstí (dnes nesoucí Masarykovo jméno), naposledy se pokochal pohledem na jeho úžasné památky... no a pak už mi nezbylo, než s posledními zbytky šťávy z přídavného motoru vyrazit na autobusové nádraží k mému spoji na Oskavu.
Stihl jsem ho jen tak tak...
Přidat do oblibených uživatelů
Uničov
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Historickým jádrem Uničova rychlostí motorové myši
