Hitlerovo orlí hnízdo
Bratr s rodinou se rozhodli navštívit Hitlerovo Orlí hnízdo - Kehlsteinhaus. Jenže neteř dostala pozvánku do lázní, tak nemohla jet na plánovaný zaplacený výlet, tak jsem nastoupil já, jako náhradník. Zájezd pořádali místní čupr důchodkyně, u nás tzv. Cecilky. Vyjeli jsme brzy ráno a cestou jsme nabírali další cestující. Peslední zastávkou tohoto typu bylo Brno, kde nastoupil i průvodce. Když jsem ho uviděla moje nálada se zhoršila, protože jsem s ním měla já, i celý náš bus na vícedenním zájezdu do Benátek, neblahé zkušenosti. Choval se jako jeden z cestujících, co si jede prohlédnout hlavně památky, které ho zajímají a lidi ho nazajímají. No o tam zase jindy. Mě to tedy na začátku cesty vzalo dech a říkala jsem si, že se budu trmácet takový kus cesty a možná nic neuvidím. Řidiči autobusu však byli fajn a zkušení. Museli jsme totiž přijet včas na objednaný termín, jinak by nás, jako zájezd nevzali busem nahoru. Hitlerovo orlí hnizdo leží u hranic s Rakouskem, jde to takový výběžek - oblast Berchtengaden. Hitlerovo Orlí hnízdo - Kehlsteinhaus se tyčí na úzkém skalnatém hřebeni ve výši 1834 m.n.m.Přijeli jsme na záchystné parkoviště pod cílem naší cesty. Odtud jela místní autobusová Doprava nahoru na parkoviště po strmé silničce cca 6 km, pak jsme šli tunelem a nahoru jsme vyjeli luxusním výtahem 124 m a vystoupili jsem v chatě. Je zde muzeum, restaurace a krásný výhled za pěkného počasí. Měli jsme štěstí, že byl parádní rozhled! Sice v dálce se objevovaly mraky. Tak jsem říkala, pojďme na vrchol, dokud je krásně. Ať si to užijeme - ty rozhledy.
Přišli jsme cestičkami až k vrcholovému kříži. Myslím, že je tu cestiček hodně. Dalo by se tu dobýt dlouho. Při výstupu na vrchol jsme pozorovali, jak se ty mraky blíží celkem rychle. Po nabažení rozhledů jsme se začali vracet, že zajdeme pro pohled s razítkem a nějaké kafé a prohlídneme chatu. Až jsme byli téměř u chaty, tak mraky doletěly až tam a najednou nebylo vidět nic a jakoby byla mlha. Těšilo nás, že jsme přijeli tak brzy a stihli jsme vyjít nahoru a potěšit se krásnou krajinou. Ani se nedivíme, že se tu Hitlerovi líbilo. Myslím, že se tu líbí každému a on tu měl ještě svoje pohodlí. Prý to měl k 50 a stihli ho postavit za 13 měsíců. Po návratu do autobusu se všichni radovali, že počasí bylo při nás. Odtud jsme jeli do Salcburku. Autobus nám zastavil nedaleko zahrad. Tak jsme prošli historické centrum, nakoupili nějakou pozornost domů a pak jsme šli obdivovat zahrady. Mraky se honily, tak že výhled na okolní hory nebyl žádný, A jak na orlím hnízdě se rychle přihnaly, tak v Salcburku to bylo podobné. Při procházce parkem se strhl silný déšť a začaly padat velké kapky. V mžiku jsme byli mokří, foukal silný vítr, že deštník byl k ničemu. Poblíž byl přístřešek zastávky, tak jsme se částečně ukryli tam. Bohužel organizátorky i průvodce byli někde jinde a tak jsme tam téměř všichni mokli na zastávce. Voda nestíhala odtékat, tak že se tvořili velké kaluže. Již jsem byla v Salcburku několikrát, ale nikdy jsem neviděla okolní hory a vždy jsem tu pěkně zmokla. Nikdo nechtěl odcházet, protože se blížil čas odjezdu. Pak přijeli řidiči a říkali, proč jsme je nezavoli, že by přijeli o chvilku dříve. No a kdo by je volal, když jsme nakonec čekali na průvodce. To už byli i řidiči podráždění, protože se ve městě nemůže dlouho stát na zastávce. Měla jsem sebou náhradní oblečení po mých zkušenostech, tak jsem se pěkně převlékla a jela v suchu domů. Ale v autobusu se to ze všech pěkně pařilo.
Nemohu říc, že by byl zájezd špatný, ale mně se zdá jet takovou dálku na jeden den zbytečné. Raději pojedu někam na týden nebo alespoň na víkend. A na jeden den pojedu raději někam u nás.