HLINSKO 21 - 3.Pojďte s námi do Betléma

„Nespi,“ zacloumala se mnou manželka. „Chtěli jsme přece vyrazit na procházku městem, zajít do muzea a potom nafotit chaloupky Betléma. Kafé máš na stole, tak si ho vypij a půjdeme!“

 

Stalo se a my vyšli z domku stojícího na okraji Betléma do hlineckého centra, abychom se v samotném závěru tady do Betléma zase vrátili. Jak jsem s uspokojením konstatoval, počasí už konečně dostalo rozum, nízká oblačnost se rozpustila a čekalo nás krásné, slunné a teplé odpoledne.

 

První zastávkou se nám stalo prostranství zvané Tylovým náměstím, kde nás zaujala moderní budova s fasádou ozdobenou hodinami a citátem Spěchejme milovat lidi, protože rychle odcházejí…

 

Zaujal také malý parčík s mapou, info panelem o chráněné krajině Žďárské vrchy a pamětní tabulí na rodinu Adámkovu, která se zasloužila o rozvoj Hlinska. Ve vedlejší Blatenské ulici se nám zase zalíbil dům ozdobený na fasádě obrázkem a znameními Zvěrokruhu.

 

Poté jsme se vrátili k Adámkově třídě, před mostem přes Chrudimku obkoukli Pomník obětem I.světové války a moderní ukázku architektury v podobě penzionu a restaurace Na Zámečku. Odtud už jsem Janu táhl na druhý břeh řeky do hlavní části historického jádra města – na Poděbradovo náměstí s Ježdíkovým domem, objektem bývalé tvrze a radnicí. Byl jsem rád, že se tu ženě líbilo, ale musel jsem její focení přerušit: „Toto všecko ti neuteče, šak sa tadyma budeme vracat, ale včil rychlo poďme na kopec, ať nám nezavřú to muzeum!“

 

Po prohlídce a návratu už nebylo třeba ženu nijak omezovat a jakmile se s fotoaparátem dostatečně vyřádila, nasměroval jsem jí k dalšímu zajímavému objektu. Tenhle se jmenoval Pod Tvrzí a byla to restaurace, ve dvoře s velmi sympatickou zahrádkou a další (ale poněkud zralejší) usmívající se a obsluhující plavovláskou. Limo a plzeň od takové obsluhy chutnala dvojnásob, ba i ta svíčková…

 

Další zastávkou se nám stalo nábřeží Chrudimky s parčíkovou úpravou a souborem dřevěných plastik s maškarním průvodem, lavičkou s ježibabou a její kočkou. Jana si na takovéto věci dost potrpí, takže byla myslím spokojena.

 

Na hladině řeky se z protějšího břehu zrcadlila nejhezčí městská stavení, tvořící zde unikátní soubor dřevěných i zděných objektů, které si tu už v 18.století vystavěli místní řemeslníci a jemuž dali jméno Betlém. Díky nim se tu částečně zachoval jakýsi skanzen, který je největší ozdobou Hlinska.

 

Do této čtvrti jsme se dostali přes lávku a abychom naplno využili slunečního jasu, prošmejdili jsme spolu s našimi fotoaparáty snad všechna zákoutí rozkošné miničtvrti, některá pro jistotu i víckrát…

 

Úplně všechny roubenky Betléma nejsou původní (některé byly převezeny odjinud), ale před koncem minulého tisíciletí byly všechny opraveny a roku 1994 zpřístupněny veřejnosti. Roku 1995 pak byly vyhlášeny Památkovou rezervací Betlém, tvořenou vzorovými ukázkami lidové architektury.

 

Je zde možnost si prohlédnout dílnu výrobce hraček, hudebních nástrojů, dílnu ševce i tkalce, dílnu výrobce ručně sekaných pilníků a také jejich domácnosti. Kromě toho také výstavu o maskách a masopustních průvodech v Hlinsku. Na tuto prohlídku s průvodkyní je ale nutno si zakoupit v Turistickém Infocentru (sídlícím v domě č.561) vstupenku. V podkroví domu je umístěna výstava dřevěných hlineckých hraček pod názvem „Příběh dřevěné panenky.“

 

My se spokojili jen s prohlídkou exteriérů (čekala nás totiž v příštích dnech také návštěva skanzenu na Veselém Kopci) a četbou informací z tabulí rozmístěných po celém areálu Betléma.

 

Z nich jsme se např. dozvěděli, že tu byly postavěny i dvě zcela nové budovy, které jsou ale věrnými replikami těch, které zde původně stály.

 

I ty ostatní mají sedlové střechy a jsou většinou roubené, s vyzděnou částí u pece. V průčelní části je umístěna prostorná světnice, za ní síň s černou kuchyní a komora. Ke stavením byla vesměs v minulosti přilepena také malá stodola anebo chlévek. Ozdobou každé chalupy je krásně vyřezávaná lomenice s polokuželovým kabřincem.

 

Chaloupky byly stavěny jedna vedle druhé na nepravidelném půdorysu a tak tak, že jejich obyvatelům zbýval prostor na malé předzahrádky.

 

V minulosti zde žili rodiny drobných řemeslníků a živostníků – truhlářů, tkalců, hrnčířů, sedlářů, hračkářů, kožešníků, ševců a řezníků. Kromě toho zde bydlel i výrobce hudebních nástrojů a jedna porodní babička. Od šedesátých let začala stavení chátrat, neboť se z nich jejich původní obyvatelé ve velkém stěhovali do nového a modernějšího bydlení.

 

Větší část původních objektů se ale podařilo zachránit a zrekonstruovat. Interiéry domu č.178 slouží k pořádání vzdělávacích výstav a programům pro školy i veřejnost. O Velikonocích a vánocích probíhá v Betlémě řada akcí a v letních měsících se pořádají Adámkovy folklórní slavnosti.

 

Ale ani v jiných ročních období tady návštěvník nepřijde zkrátka. I když vynechá prohlídku objektů s průvodcem, stále ještě může navštívit prodejnu hudebních nástrojů s funkčním orchestrionem, dále prodejnu upomínkových předmětů a suvenýry zakoupit v krámku Bylinka.

Anebo posedět v cukrárně, kavárně či stylové restauraci U sv.Huberta.

 

To poslední jsme na závěr prohlídky Betléma učinili i my a dali si zde po pivku, doplněným zářivým úsměvem té zdejší mladé blondýnky.

 

Tož nevím, pánové, jak ste na tom vy, ale třeba takém starém opelichaném kocúrovi (jakým su já), dělajú babské cukrbliky na dušičce furt moc dobře...