Hošťálková - Křížový vrch - Vsetín 2005

Mé tušení, že teď na konci května bude několik dnů s krásně modrým nebem, se ukázalo jako správné a tak blahořečím své prozíravosti a s předstihem nahlášené dovolené. Brzy ráno vyrážím na předlouhý fotovýlet - chci se stavit na skalách u Hošťálkové a ještě jednou prozkoumat Křížový vrch nad Semetínem... Pěší tůru začínám na horním konci Hošťálkové na rozcestí " Pod Kadlúbkem". Míjím několik samot, ze zahrady mne hlasitě zdraví hejno morek, za posledním barákem krátce vzhůru lesem na lesní silničku a ta mne dovede až pod Hošťálkovské Čerťáky.

Žel bohu, skály nám začínají zarůstat náletovými dřevinami - ( hlavně břízami). Myslím, že tak za dva za tři roky budeme mít s Janou po focení ! Pasekou se plazím nahoru ke skalám, tam shazuju batoh a lítám okolo krásných pískovcových skal a fotím je hlavně z nasvícené spodní strany, odkud je ještě neznám. Dneska tu rozhodně nevládne božský klid, protože se z blízkého lesa ozývá skučení motorové pily a rachot padajících kmenů ! Když se vracím ke své batožině, jde mi v ústrety chlapík středního věku s mladou kočkou po boku a oba mne už na dálku zdraví hlasitým : " AHÓÓJ !!" a lezou na nejvyšší skálu. Já si naopak balím věci a dávám se i s fotákem na ústup...

Ještě poslední foto " Panenky" a pak stoupání lesní cestou vzhůru pasekou. Nad jejím horním koncem se nachází asfaltová silnička. Už ve velikém horku po ní až k turist.rozcestí nad Držkovským údolím. Chvilečku výdech a pak sice krátký, ale o to strmější výstup pod Humenec. Je to dobré - ještě jsem nezdechl - a tak můžu popojít dál. Naštěstí už je to lesem mírně z kopce. Na jednom paloučku se rozvalím na ručníku a dávám si zaslouženou svačinu a vonnou startku.

Jde se dál a já dostávám hodně " blbý" nápad prozkoumat vrcholový hřeben Vysokého grúně. Jen co odbočím ze značky do lesa, zavřeští mi do ucha sojka tak, že se mi od leknutí na chvíli zastaví srdce !!! ( Pak jde chvilku na 3 doby, aby dohnalo tu ztrátu...) Cesta po vlastním hřebeni je "úžasná" : probíjím se přes vývraty a porosty snad dvoumetrových kopřiv, skáču po kluzkých kamenech a balvanech a tak to raději po chvilce vzdávám a opatrně zestup sutí na širokou lesní cestu vpravo pod kopcem. Po ní směr Baťkovy Chléviska. Ze zatáčky se vyloupne s hlasitým funěním cykloturista, loupne po mně pološílenýma očima a šlape dál k vrcholu kopce. Bohužel tahle pěkná cesta klesá dál do údolí, značka odbočuje vlevo přes 4 strmé "hory a doly" - jmenuje se to tady Vápenky. Pak se pro změnu s hlasitým sípáním vyplížím na velikou vrcholovou louku já. Mám štěstí - nachází se na ní hospoda na Chléviskách. Před ní cedule s otevírací dobou a nápis, že když je zavřeno, tak se má zazvonit. Zase tak veliké štěstí nemám : i když tak několikrát učiním a venku čekám na lavičce aspoň čtvrt hodiny, nic se neděje a já musím konzumovat pití z vlastních zdrojů a minerálka mi nějak podezřele ubývá...

No nic - jdu dál a napadá mne nové valašské přísloví: " Než zavřítá hospoda, tož to radši žádná !!!" Člověkovi pak zbytečně tečú sliny po bradě ...

Loukou se dostávám až na vrchol kopce s dalšími chalupami a pak pokračuju po lesní silničce s mnoha zákrutami. Vycházím na další lučinatý vrchol s pasekářskými baráky, ty si fotím a pak v hlubokém zamyšlení po hřebeni na konec louky a lesem - ( bez turist.značek)- na louku ztracenou v lesích. I tu se nacházejí krásné pasekářské usedlosti, ale mě hlavně dochází, že se tu nenachází žádné značení a že jsem ho neviděl už skoro půl hodiny a já ani vlastně nevím, gde teď vlastně su... A tak sebou prásknu o zem, vrazím do rozpálené lebeně pořádnou dávku zteplalé minerálky a teprve po nikotinové "injekci" jsem schopen na mapě určit místo mého současného výskytu. Ano, su blbec, protože jsem šel 2 km po bočním hřebeni až po samoty " Na Odrách" a kdybych pokračoval dál, tak dojdu do Liptála. Já chcu ale negde úplně inde a tak ty 2 kiláky pokorně zpátky, omluvit se červené značce za neúmyslné přehlížení a po ní napřed za" trest" po blátivé cestě do sedla a pak výstup na krásnou louku. Protože je tu opravdu moc hezky, tak tu něco pobaštím a v hrozném hicu polní cestou nahoru na hřeben, po kterém vede jako po hřbetu draka asfaltová silnička nahoru a dolů a aby to nebyla nuda, tak je ještě plná zatáček.

Následujících několik kilometrů po ní patří k nejkrásnějším zážitkům z dnešního dne. Jak už jsem podotkl, silnička vede po hřebeni, který pokrývají louky, malá políčka, pasekářské baráky a rekreační chalupy. Okraje zdobí osamělé stromy nebo malé hájky, ale především je odsud božský rozhled na masív Drastihlavy, Křížového vrchu a jiných kopečků Hostýnských vrchů vlevo. Vpravo výhledy na Javorníky a k Městu Vsetínu, před sebou moře kopečků Vsetínských vrchů a vysoko nad obzor vykukují nejbližší vrcholy Beskyd, v čele s posvátným Radhoštěm...

Pak to střihnu podle mapy vlevo dolů do Semetínského údolí. Neskutečně strmým svahem zestupuju napřed po louce, pak lesem a nad potokem už je svah takový, že se dá sjet jen po zadku anebo na lyžích. Lyže sebou ale nemám... Když jsem konečně dole, tak napřed v potoce umýt zaprasené rifle a pak už se o trošičku lepším terénem dostávám na rozcestí asfaltek od Semetína. Stojí tu moc hezky přestavěné rekreační středisko a několik opravdu super chat a chalup !! Na lavičce pod Lípou oddech a nezbytná startka. Pak mne čeká v to m nejšílenějším horku výstup tím nejstrmějším svahem - a to ještě po loňském listí ! Až málem pod vrcholem jakéhosi dalšího Grúně se cesta "vzpamatuje" - ( já po chvilce taky) - a vede mne lesem po vrstevnici a Velkou pasekou pod skály na Křížovém vrchu.

Podle nějakého novodobého průvodce se tu mají nacházet bizarní skály o délce 150 metrů. Já tu ale nic bizarního nevidím - to bude asi ten autor, který to popsal a přitom tu nejspíš ani nikdy nebyl !! Skalní stěnu tvoří mrazové sruby, podobné jsou na mnoha místech v okolí Pulčínských skal, tyto jsou navíc bez sebemenší geomorfologické zvláštnosti - např.dutiny a voštiny tu neuvidíte vůbec - skalní stěny vystupují z nepřístupného svahu a dosahují výše max 10 m ! Nic pro turisty a ani pro horolezce, protože se zde nachází cedule Přírodní rezervace. Co je tu alespoň trochu pozoruhodné, tak je zvedací mříží přikrytý jícen propasťovité Zbojnické jeskyně. Má dosahovat hloubky asi 20 m a její návštěva se nedoporučuje, protože tu hrozí řícení skalních bloků a tak nechme její průzkum kolegům speleologům a vyhněme se tak zbytečnému úrazu...

Poslední pozoruhodností místa byl můj "pozoruhodný pád" na kluzkých kamenech, kdy jsem si sice pořádně narazil kostrč, ale díky bohu je to jenom to a ne přeražená páteř, jak jsem si myslel v prvním momentě po katastrofě...!

Od Nivky po žluté značce dolů z kopce do Ratiboře, honem na kofolu do blízkého hostince a pak dálkovým autobusem do Vsetína. Na spoj do Zlína ještě víc jak hodinu čas a tak si kupuju novou minerálku a relaxuju a pozoruju divoké kachny v rybníčku Vsetínského parku...

( Myslím, že si ten odpočinek zasloužím - dnes jsem ušel asi 30 km !)