Hřeben Velké Fatry
Nejtužší období zimy 2010/2011, tedy 1. víkend, jsem se rozhodl pokochat se atmosférou Velkofatranského hřebene. Za nástupní i konečný bod jsem volil malebnou vesnici Liptovské Revúce, pobral pár přátel, historek o medvědech, ujasnili jsme si místo, kde odbočíme z turistické stezky (zelená TZ). Došli jsme pod soutok pod skalami Ostrého Brda, kde jsme začali šplhat bočním hřebenem na planinku mezi vrcholy Frčkov (1585m.), druhý nejvyšší bod na hřebeni a Križná (1574 m.), vojenský vysílač. Odtud se nabízí cesta po hřebeni na jih a nebo na sever. Za Križnou, na jih, bychom šli již jen dolů a abychom se vraceli do našeho základního tábora u hospůdky v Revúcích, volíme severní cestu. Jelikož se nám roztáhla obloha, zamíříme našimi fotoaparáty na krále a královnu VF, na Ostredok a Ploskú. Měli jsme z počasí obavy, zda z fotovýpravy nebude jen expediční výprava za přežití v sněhové bouři. Dočkali jsme na hřebeni všeho. Právě na Ostredku (1592 m.) jsme se doslova nemohli nabažit. Střídání oblačnosti jak na běžícím páse. Križná, Majerova skála, Borišov, Suchý vrch, Rakytov, dále přes údolí Zvolen, za ním Prašivá, to vše měnilo každou sekundu odstíny. Limitováni časem a mrazem (okolo - 12°C) připijeme z termosek a pokračujeme na Suchý vrch. Odtud jsme naposledy mohli pozorovat vrchol Borišova i s malebnou chatou pod ním. Sousední Ploská však oblačnost nadále jakoby přijímat nechtěla :) Scházíme do sedla a pozorujeme v dáli, jak turisté traverzují Ploskú, příroda se nad nimi slitovala a lavinu nespustila.
Začíná se stmívat, ale to již jsme na cestě ze sedla Chyšky dolů do Revúc.