Velká Fatra
Dlouho plánovanou výpravu a hlavní cíl prázdnin máme s Ondrou již za sebou. Pokud pominu velké horko a s ním související silný opar, akce nemohla nemohla lépe dopadnout. Vlastně … 2 dny k prozkoumání tak krásného pohoří byly málo.
Tak tedy výprava začala ve čtvrtek v 4:31 na komárovském nádraží. Vždy před „expedicí“, tak brzo ráno, si říkám, jestli to vlastně za to stojí. Později toho pocitu lituji. V Českém Těšíně přestupujeme do vlaku s konečnou stanicí Žilina. V Žilině máme hodinu čas, tak si jdeme sednout na blízké náměstí. Další vlak nás doveze až do Ružomberoku, odkud nás má autobus odvézt do Starých Hor. Autobus nám o 3 minuty ujede a my tak získali další hodinu k nabrání sil. Ve 11:35 konečně vystupujeme ve Starých Horách. Jenom Doprava nám zabije půlku dne. V úděsném horku a s batohem bude výstup zajímavý. Není na co čekat, máme před sebou 16km, které musíme stůj co stůj zdolat. Cestou lesem není jediná možnost zchlazení. Pokaždé když jdeme hustším lesem, nedobrovolně si opakuji fakt, že Velká Fatra je prý místo s největším výskytem medvěda. Tato informace mi nijak nezpříjemňuje chůzi, přesto hluboko v duši doufám v nějakou stopu po medvědovi. Pod prvním vrcholem, Majerova skala(1283), nacházíme 2 menší jeskyně. Sice prázdné, ale i tak už byla má prosba ohledně medvěda uhašena. Kousek za Majerovou skalou končí stromy a odteď nás čeká jen rozpálené traviny se sluncem. Na druhou stranu nás také čeká něco úžasného. U rozcestí Pod Liškou nacházíme kohoutek se studenou vodu. Při té příležitosti obědváme a vychutnáváme svěží vodu. Úplně jsme ztratili přehled o čase. Za sebou jsme měli jen třetinu cesty a také celou polovinu plánovaného času. Přidáváme na tempu. Na Križné máme před sebou odlesněný hřeben Velké Fatry s nejvyšším vrcholem, Ostredok (1592). Kopce, podle toho co vidíme, už nás nečekají s velkým stoupáním. Cestou potkáváme partičku turistů, není jich moc, tak akorát. Na Ostredoku vidíme jednoho rogalistu jak si užívá výhledy. Něco pod námi mumlá, ze začátku jsem to považoval za pár Slováků, kteří si kousek sestoupili pro větší klid. Začíná to nabírat na hlasitosti a také šustit, tak se s Ondrou ze zvědavosti zvedáme. Najednou jsme zkameněli. Tam, kde jsme před 10 minutami byli, jsme spatřili medvěda. Odhadujeme, že od nás mohl být tak 30-50 metrů. Byl vystrašený, asi ne námi, ale spíše rogalistou. Nás si ani nevšiml. Díky Bohu. Rogalista na nás z výšky řve, ať si dáme pozor, že kousek od nás je medvěd a běží dolů (jiným směrem než utíkal námi spatřený). Pravděpodobně to byl jeden a ten samý, jen změnil směr. Veškeré informace o tom, jak se chovat při setkání s medvědem jsem měl ty tam. No nic, medvěda nemáme na očích, takže rychle se zase balíme a jdeme z Ostredoku rychle pryč. Od teď jsem byl rád za každého turistu, který šel po stejné trase. Suchý vrch, který vypadá krásně a zajímavě, bohužel jen obcházíme. Čím dál více zjišťujeme přítomnost bačů a ovcí. Potěšilo a překvapilo mě, že se tohle dá ještě na horách zpozorovat. Pod vrcholem Chyžky(1342) dáváme pauzu a pozorujeme pasoucí se ovce pod mohutnou horou Ploská(1532). Tento vrchol si necháme na další den, dnes musíme dojít k chatě pod Borišovem, kde mají být naše lože pod širým nebem. V chatě nám mladá slečna odpovídá na dotaz, zda můžeme u chaty přespat, že můžeme ale máme jít co nejdál. Zklamaně odcházíme hledat si nové místo na spaní. Scházíme kousek po žluté a nacházíme 2 salaše, jednu v relativně dobrém stavu, druhá je trošku horší. Za nimi je ohrada s kravami. Před salaší hlídá vlčák a svým štěkotem donutí baču vylézt ven. Ptáme se, zda můžeme u něj venku přespat. Bez problému nám nabídne horší chatu, i za tu jsme ale rádi. Rozkoukáváme se v ní a za chvíli přijde děda pokecat. Dáváme mu symbolicky 5eur a večer zakončujeme příjemným posezením. Nakonec nám nabídne, zda nechceme přespat u něho. Tohle se nedá odmítnout. V 9 večer uleháme ke spánku.
V 3:40 zvoní budík. Co nejtišeji se balíme a následně loučíme s bačou a jdeme na Ploskou čekat na východ slunce. Setkání s medvědem mám stále v živé paměti, a tak cesta tmou není nijak příjemná. Po krátké a neprospané noci strmá cesta ničemu nepřidává. Před 5. konečně dorážíme na vrchol, jdeme však ještě dále směrem do Sedlo Ploskej. na východní straně fouká čerstvý vítr, po úmorných vedrech příjemný pocit. Už před východem je znát, že je silný opar, který moc nepřidá hezkému východu. Na druhou stranu jsou krásné oranžové mraky. Po nafocení pokračujeme po zelené kolem Čierného kameňa. V Sedle pod Čiernym Kameňom nás cedule informuje o tom, že do Liptovských Revúc to je 1:30. My máme do odjezdu busu víc jak 3 hodiny. Jdeme proto pohodovou chůzi jen do chvíle, kdy nás další cedule informuje o výskytu medvěda, vlka nebo rysa. Přidáváme na tempu. Na „bezpečném“ místě při zvonění zvonků ovcí snídáme. Po chvilce se z lesa vynořuje další bača. Na chvíli se s nim dáváme do řeči. Mimo jiné říká, že na chodnících na medvěda nenarazíme. Po zkušenosti jsme to brali s rezervou. Času máme stále dostatek, a tak využíváme potoka, který nás potěší v dalším parném dni. V Revúcách nasedáme do autobusu a po několika vlakových přestupech dorážíme domů.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
PočasíPříspěvky z okolí Velká Fatra
