Jak jsme nezdolali Slavkovský štít 2452m
Jak jsme nezdolali Slavkovský štít 2452m
28.6.2011
Neprší, svítí sluníčko a trochu fouká. Dnes nastal den ,,D" na zdolání Slavkovského štítu, který obhlížíme už od příjezdu. Ještě na internetu zkontrolovat počasí, vytáhnout spící kluky z postele a hurááá...
Dnes ne električkou, ale pohodlně autem dojedeme do Starého Smokovce, když nás čeká namáhavá tura. Zaparkujeme na parkovišti přímo pod lanovkou na Hrebienok. Čekáme na lanovku, jezdí v půlhodinových intervalech a míjí se s lanovkou v opačném směru.
Od směrovek na Hrebienku vyrážíme po červené na Rozcestí pod slavkovským štítem. Odtud už stoupáme na Vyhlídku ,,Maxmiliánka" 1531m (když je sníh, dál se nepokračuje). Z ní je pěkný výhled do útrob Velké Studené doliny. Fouká silný vítr, svítí sluníčko a stále máme pěkný výhled. Následuje velké převýšení, kdy se serpentinami stáčíme západním směrem a dostaneme se na Štrbavý hrebeň. Fouká už tak silně, že se kolikrát musíme přidržovat skal, aby nás to nesmetlo ze srázu do útrob Velké Studené doliny . Sluníčko na nás stále svítí, v údolí už ale prší. Stále to nechceme vzdát. Přicházím k Slavkovskému nosu, kde mě čekají v zakrslých borovičkách schoulení kluci. Z úbočí už scházejí první lidé. Na mé otázky, jestli už jdou z vrcholu, odpovídají shodně, že při té vichřici se dál jít nedá. Zklamaně se také rozhodujeme pro návrat. Cestou z rozcestí na Hrebienok zdoláváme stromy spadlé při vichřici. Na hotelu z internetu zjistíme, že měla sílu 110km/h. Ráno to tam však na výstrahách HZS nebylo, to by se tam tolik lidí nevypravilo. Asi si myslí, že se na dlouhou túru lidi vypraví v poledne.
Tak jsme nakonec rádi, že jsme zdolávání další velehory přežili.