Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 12. den: Excalibur City - vyhlídková věž Hatě u Znojma; 6 km dlouhý okruh po naučné stezce Hroznové kozy: vinný lis - vyhlídková věž U Vaňků – Vrbovec; hrádek Lampelberk; přírodní památka Ječmeniště

Celou noc asi pršelo. Kdykoli jsem se na chvilku probrala, lilo. Při dešti se však spí dobře, pokud zrovna nestojíme pod stromem, který kapky z drobného deště hromadí a pak velké padají v nepravidelném rytmu. Je to jako bubnování a je to nepříjemné. To při spaní ruší. Dnes jsme s deštěm počítali, takže bylo vše fajn. Nerušilo nás nic.

Ještě v sedm drobně prší, zkoušíme ještě spát. Mně se to moc nedaří, ale Ota spí ještě v 9. Vstáváme skoro v půl desáté. Je zataženo, ale už neprší. Fouká studený vítr, je docela chladno. Je však vidět, jak se voda vsakuje. V 7 to čvachtalo, teď už to vypadá skoro suše. Snídáme, okukujeme bunkr, i když parkujeme těsně u cedule Vstup zakázán, soukromý pozemek. Jenže právě za tou cedulí je nejlepší pohled na bunkr.

Po dvou výletech v Národním parku Podyjí máme dnes poměrně nenáročný den. Máme dost času, nespěcháme. Aspoň to ještě trochu vyschne.

Odjíždíme po 11, ale na vlhké uježděné ornici to klouže. 2x jsme dostali smyk, naštěstí malý. Konečně jsme na štěrkové cestě. Odbočujeme vlevo podle potoka směr Chvalovice. Těsně před rozcestím je před námi na cestě obrovská louže, hlavně dlouhá. Ota spoléhá na to, že tam nebude žádná překážka a zrychluje, aby uprostřed neuvízl. Voda stříká na obě strany snad výš než je naše dodávka, ale naštěstí to vyšlo a projeli jsme. Aspoň máme perfektně umytá kola i podvozek.

Odbočujeme vpravo, přejíždíme potok a konečně vyjíždíme na silnici, po které pokračujeme do Chvalovic. Tady odbočujeme směr státní hranice. My pojedeme jen do Hatí. Opravují tady silnici, provoz je řízen semaforem. Trvá to docela dlouho.

Otova záliba v rozhlednách nás vede do zdejšího nákupního a zábavního centra Excalibur City, kde je vyhlídková věž Hatě u Znojma. Je to 20 metrů vysoká kovová replika starověké hradní věže, která byla postavena r. 2001, aby zakryla komíny vzduchotechniky zdejšího centra. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 15 metrů vede 88 schodů. Rozhledna je na rovině, výhled proto není daleký. Je vidět obec Hatě a Šatov, za hranicemi pak dolnorakouskou obec Klein Haugsdorf s rozhlednou na Schatzbergu.

Parkujeme v areálu. Naštěstí ještě není sezona, je otevřeno jen nákupní centrum, kde je ještě otevřená restaurace a kavárna. Jinak je vše zavřeno, je tu tedy klid. Ani lidí tu moc není. Kam se však podíváme, všude jsou ceny jen v Eurech. Jeden by skoro přemýšlel, jestli jsme nepřejeli už hranice.

Snažíme se dostat trochu blíž k rozhledně. Samozřejmě i ta je zavřená. Podle jedněch informací, je pro špatný stav schodiště uzavřená, jinde píšou, že je přístupná na požádání personálu přilehlé restaurace. Jenže ta dnes vypadá zavřeně. Otovi však stačí, že ji vidí. I když je tady klid, chce být už co nejdřív pryč. Ani nezjišťuje, zda někde nemají její pohlednici. Nikde ji nevidíme, našli jsme jen WC. To se nám nyní hodí víc. Rychle odcházíme.

Shodli jsme se na tom, že je to tady něco hrozného. Snad je to něco podobného Disney parku. Vstup je zdarma, u každé atrakce je turniket nebo kasa. V plné sezoně to tady musí být strašné. To bych z auta asi ani nevystoupila. Milovníci těchto atrakcí mi snad prominou,

Jsme rádi, že už odjíždíme. Vracíme se zpátky. Jen čekání u semaforu je skutečně dlouhé. 3x jsme se posunuli, než jsme projeli. Zdá se, že hraniční přechod s Rakouskem je hodně frekventovaný.

Potřebujeme projet Chvalkovicemi a pokračovat kousek směr Znojmo, ale na 2. konci obce opravují další úsek silnice a je další semafor. Naštěstí tady už dlouho nečekáme.

Jenže to není všechno. Nedojedeme ani na další křižovatku a zastavuje nás další semafor. Naštěstí nespěcháme, ale všeho moc škodí.

Na křižovatce odbočujeme vlevo, kde je parkoviště ve Vrbovci u kládového lisu. Strašně to tady fouká. Převlékáme se do teplejšího oblečení a bereme s sebou svačinu. Poledne je dávno pryč, zase bychom obědvali až večer.

Odtud vyrážíme na 6 km dlouhý okruh po naučné stezce Hroznové kozy, která prochází vinicemi. Je značena jako žlutá turistická trasa. Na 6 informačních panelech se dozvíme, jaké práce se v průběhu roku musí na vinících dělat. Hroznová koza – to je ve skutečnosti dřevěná kostra, která je ozdobena květy, ovocem a vinnými listy i hrozny. Tou se v období mezi vinobraním a sv. Martinem obdarovávali přátelé. V tomto případě má Hroznová koza i jiný význam. Provádí nás naučnou stezkou, ale také prý dohlíží na práce na vinicích, ale i ve vinařských sklepích.

Naučná stezka začíná ve vinařské obci Vrbovec, jenže to jsme netušili. My začínáme uprostřed, ale myslím, že to nevadí. Tady na parkovišti je 5. zastavení NS Podzim, věnované zde vystavenému kládovému vinnému lisu a podzimním pracím na vinicích. To je ve znamení vinobraní. V té době je na vinice cizím lidem vstup zakázán. Zhruba o týden později se zákaz ruší a tehdejší chudina a děti mohou přijít paběrkovat.

Zde vystavený kládový lis Vimer vyrobila dřevařská společnost Vimer r. 1883. Používal se až do r. 1985. Tady ho nechala vystavit Alžběta Šánová po rekonstrukci r. 2012. Je vzpomínku na její tři již zemřelé bratry, kteří však stále bdí na zdejší vinařskou uličkou.

Prohlížíme si vinný lis, ale také zdejší vinařské sklípky. Některé jsou moc hezké.

Přecházíme silnici do Znojma a za ní odbočujeme vlevo. Brzy jsme zjistili, že naučnou stezku jdeme v protisměru. Ale ani to myslím nevadí. Přišli jsme ke 4. zastavení Léto.  Jsme rádi, že se do hory (jak se říká zdejším vinicím) ještě smí. Tady nejsou vrata, která uzavírají vstup. Když se na konci léta objevily první zralé hrozny, vztyčovaly se ve vinohradech tyče – to bylo znamení, že je tam již vstup zakázán.

Brzy přicházíme k 3. zastavení Jaro, kde je  rozhledna – vyhlídková věž U Vaňků. Je to nízká patrová věž, kterou zde postavil majitel Vinařství Vaněk. Spodní patro je uzavřené a uzamčené. Jsou tam asi věci, které slouží pro práci na vinici. Do patra vede žebřík s 10 stupni. Rozhledna je ozdobená rostoucím vinnou révou. Nahoře je posezení, ideální místo na svačinu. Kupodivu to přestalo foukat. Během jídla se kocháme – jsou vidět vinice a zase vinice. V dálce samozřejmě vidíme Vrbovec.

Dojídáme za drobného deště, ale to se nedá nic dělat. Pokračujeme, jen cesta bude asi víc mokrá, zatím to docela šlo. Naštěstí nepršelo dlouho.

Procházíme vinicemi, pak ořechovou alejí (zastavení 2 – legenda o Hroznové koze) a obcí Vrbovec. Jdeme se podívat ke kostelu Stětí sv. Jana Křtitele. Kdy tady byl tento původně románský kostel postaven, to se neví. R. 1727 vyhořel. O 20 let později byl barokně přestavěn. Poslední opravy jsou z 19. století. Nejstarší ze tří zvonů ve věži je z r. 1627.

Právě v centru obce je 1. zastavení – O vinařství ve Vrbovci, která je největší vinařskou obcí Znojemské vinařské podoblasti. Ze tří stran je obec lemována sklepními uličkami. V té nejdelší je prý 260 sklepů. Většina z nich je stále funkční.

Obec opouštíme po silnici okolo fotbalového stadionu. Jdeme po okraji lesa, snad tím největším blátem. Naštěstí pak vede cesta trávou, takže jsme boty zase hned umyli. Přicházíme k přístřešku Vrbovec. Je to moc hezké odpočinkové místo s 6. zastavením Zima, kdy vinohrad odpočívá a nabírá sílu na další rok. Začínají však už přípravné práce na další sezónu.

Kromě odpočinku pod stříškou, je možno si tady přečíst i o poválečné historii vinařství. Od r. 2014 je tu památník Pocta sv. Urbanovi, patronu všech vinařů, který je vzpomínkou na předky zdejších vinařů, kteří opustili své domovy, aby tady po válce začali vést zcela nový život. Dříve tady stávala kaplička, dnes jsou tady už jen vinohrady U Kapličky.

Památník je nádherně zpracovaný, všechny symboliky jsou moc hezky popsané. Je na něm i modlitbička ke sv. Urbanovi.

Přicházíme opět na silnici a okolo celé řady vinných sklepů přicházíme k autu. Některé jsou skutečně nádherné, většina pěkně udržované. Není sezóna, je tu klid, ale zase jsou všechny sklepy zavřené. Víno tady bohužel neochutnáme. Zavřená je bohužel i zdejší vinotéka, která má otevřeno v této době jen od pátku do neděle.

I když jsme trochu zmokli a neměli možnost ochutnat zdejší vína, pěkně jsme si to užili. Dokonce se oteplilo, takže vlastně všechno bylo fajn.

Naše poslední zastávka je u hrádku Lampelberk. Na rozcestí Lampelberk – rozhledna jsme se všimli, že se nechá autem ještě pokračovat dál. Původně jsem se tam chtěla zajít podívat pěšky, ale pohodlnost zvítězila. Cesta vypadá pěkně. Jedeme dál. O 1 km dál je odbočka do přírodního parku Ječmeniště. Na vápnitém podloží rostou teplomilné stepní trávníky s roztroušenými křovinami a suchomilné rostliny.

Na mapě je vyznačena obrovská plocha skal. Zajímá mne, jak to tam vypadá. Auto necháváme v místech, kde se cesta zužuje a kousek jdeme pěšky. Dostáváme se k oplocenému prostoru, nechá se dovnitř vejít a klesat. Tam už nechceme. Vidíme zajímavé terasy a svažité louky, i když jsme v místech skal. Vypadá to, že je zde porostlé skalnaté podloží. To je právě asi ten přírodní park.

Vracíme se k autu a konečně jedeme k Lampelberku. Na Jehněčím kopci ho nechal r. 1860 postavit jaroslavický zámecký pán. Byl to vyhlídkový altán a vinařská búda, odkud se hlídaly zdejší terasovité vinice. Ve spodní části kulaté věže byla místnost pro hotaře (hlídače vinohradu) a maštal pro koně. Zde se sjížděli vinaři i obchodníci.

Dnes je tam sezonní vinárna. V létě tam jsou ochutnávky vín. Dnes jsme rádi, že zde ochutnávky vína nejsou. Je tu klid. Můžeme tady proto v klidu přespat. Na kamenné dlažbě je přístřešek, ideální místo pro náš stolek. Parkujeme tak, abychom to měli dovnitř kousek. Jen to tady trochu fouká.

Jdeme se podívat k věži a na vyhlídkovou terasu, odkud jsou krásné výhledy do okolní vinařské krajiny. Ještě jsme se ani nepokochali, když vidíme ten černý mrak. Honem spěcháme k autu. Zbytek jsme doběhli. Měli jsme to akorát. Liják netrval dlouho, ale byl pořádný. Když se to přehnalo, otevíráme pivo a jdu vařit večeři. Hezké výhledy máme i od auta. Jen je škoda, že není tepleji. Sice se to modrá, tu a tam svítí sluníčko, ale mezitím jsou opět černé mraky. Na posezení venku je chladno. Chvilku jsem to zkusila, zabalená do deky, ale brzy mizím do auta. Ota se ani nesnažil. Přečetl si tady velké informační tabule a také si jde sednout dovnitř.

Večer se vyjasňuje a ochlazuje. Na noc hlásí chladno, dokonce může být jen 7 stupňů. Uvidíme. Raději opět vytahuji teplou deku. S počasím je to jako sázka do loterie. Ale zítra je nám jedno, jak bude. Zítřejší program zvládneme za každkého počasí.

Večer dorazil ještě jeden cyklista a jeden turista, oba spí pod širákem. Jeden na vyhlídce hradu, druhý na opačném konci parkoviště. Nerušíme se.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 12. den: Excalibur City - vyhlídková věž Hatě u Znojma; 6 km dlouhý okruh po naučné stezce Hroznové kozy: vinný lis - vyhlídková věž U Vaňků – Vrbovec; hrádek Lampelberk; přírodní památka Ječmeniště na mapě