Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 17. den: okruh cca 6 km: hotel a rozhledna Bukovanský mlýn - Alej českých panovníků a Alej vzpomínek – Ostrovánky – kaplička sv. Anny – Bukovany - křížová cesta a kaple sv. Jana Pavla II.

Včera odpoledne jsme dorazili do Bukovanského mlýna, kde budeme po dvě noci. Je to tady skvělé, krásně se tady i spalo. Postele mají pohodlné, je tady klid. Vstáváme v půl deváté a jdeme na snídani. Až včera při ubytování jsme zjistili, že v ceně noclehu je snídaně. Tohle mi nějak uniklo. Dnes to mám tedy skutečně jako dovolenou. Nemusím vůbec nic dělat.

Po snídani se jdeme s paní recepční podívat na rozhlednu - do mlýna. Máme to v ceně i s výkladem. Sice jsem o tom po naší minulé návštěvě něco nastudovala, je však fajn si to poslechnout ještě jednou. A hlavně si to uvnitř prohlédnout. Před pěti lety jsme uvnitř nebyli. Nyní si můžeme prohlédnout pěknou zdejší keramiku, podívat se, jak se dřív ve mlýně žilo a samozřejmě se shora porozhlédnout. Vidíme i Alej českých panovníků, kterou si chceme projít. Ta tady tehdy ještě nebyla. Včera byla trochu lepší viditelnost, ale i dnes jsme s výhledy spokojeni. Včera byla asi větší zima, ale i dnes to studeně fouká. 

Na dnešek máme naplánovanou jen malou cca 6 km dlouhou procházku. Areál opouštíme Alejí českých panovníků. Vede vedle silnice z Bukovan do Ostrovánek. R. 2022 byla otevřena i vstupní brána do aleje. Je to napodobenina malého hrádku, který je současně další zdejší rozhlednou. I tam musíme. Pravou věží se vchází, projde se po cimbuří, odkud je výhled na alej, ale také na migolf a větrný mlýn. Levou věží se vychází.

Vcházíme do Aleje českých panovníků. Je 650 metrů dlouhá a umožňuje poznat historii naší země. První sochy zde byly umístěny v r. 2018 a postupně se dodělává. Předpokládá se, že by mohla být dokončena r. 2030. Celkem tu bude 78 soch. Jsou v lehce nadživotní velikosti. První socha je praotec Čech, následuje Krok. I když jsou to mystické osoby, do našich dějin prostě patří. Následuje Rostislav – zde je již uvedena doba jeho panování. I když všechny sochy hotovy ještě nejsou, mají zde pískovcové podstavce se jménem a dobou panování. Alej končí Karlem I., který vládl v letech 1916 – 1918, kdy bylo založeno Československo.

Dozvěděli jsme se, ze sem jezdí i školní výlety, děti si často vybírají svého panovníka, o kterém ve škole připraví referát. I tak se nechá učit dějepis.

R. 2017 byla mezi sochy vysazena Alej vzpomínek. Stromky sem zasadili ti, kteří tak chtějí vyjádřit úctu ke svým předkům. Byli to lidé místní a z blízkého okolí. Je zde 161 stromů, hlavně lípy a javory a jsou a vlastně budou vždy vzpomínkou na ty lidi, kteří zde žili. A o to vše se opět zasloužil Josef Kouřil, bukovanský rodák, a jeho žena Zdenka, kteří se zasloužili o vznik celého tohoto areálu, vč. mlýna, ubytovacích a stravovacích prostor.

Aleje končí u kaple Panny Marie, kterou r. 1882 nechali postavit manželé Sadílkovi, když jim zemřeli jejich dvě děti. Je to nejstraší stavba v obci.

Teď už pokračujeme po silnici do Ostrovánek. Je to jedna z nejmenších obcí na Hodonínsku, o které je první písemná zmínka z r. 1131. Z kopců nad obcí je nádherný výhled. Jsou vidět Pavlovské vrchy, Ždánický les, Chřiby i Bílé Karpaty.
V centru obce je zajímavá dřevěná zvonička, která slouží i jako krytý přístřešek pro turisty. Postavil ji zde r. 2019 ing. Fr. Zapletal, obyvatel hájenky, na památku svých rodičů. Nedaleko je zděná římskokatolická kaple sv. Václava, postavená r. 1930.

Opouštíme obec a vcházíme do přírodního parku Ždánický les, který byl r. 1996 založen z důvodu zachování krajiny s vysokými biologickým hodnotami. Je to oblast, kde roste ještě karpatská teplomilná květena, ale kde žijí i vzácní brouci, motýli i ptáci. My projdeme jen jeho jihovýchodním cípkem.

Před rybníčkem odbočujeme vpravo po neznačené cestě do kopečka, procházíme mezi vinicemi, až dojdeme na červeně značenou Cyrilometodějskou stezku. Na kopci se nám otevírají nádherné výhledy. Vinice opouštíme u kapličky sv. Anny. Vlevo po okraji lesa z kopečka vede moderní křížová cesta se 14 zastaveními, které jsou tvořeny kombinací jednoduchých tvarů z betonu, dřeva, železa nebo skla. Jsou umístěny volně v krajině ve vzdálenosti 22 metrů od sebe. Výška je maximálně 3,4 metry, ty nízké téměř zarůstají trávou, kterou tady nikdo neseká. Slavnostně byla otevřena r. 2010.

Původně jsem myslela, že si ji projdeme, ale stačilo mi vidět první dvě zastavení. Tomuto modernímu umění asi moc nerozumím. Ota došel ještě o kousek níž, ale na konec také nedošel. Pro lepší pochopení jednotlivých zastavení je na začátku umístěna ocelová deska – jenže byla tak nešťastně nasvícena, že toho moc k přečtení není.

Po červené přicházíme do Bukovan ke kapli sv. Jana Pavla II.. Když jsme tady byli minule, nezastavovali jsme se zde, dnes musím konstatovat, že je to moc hezky postavené v kombinaci dřeva a betonu. Kromě bohoslužeb slouží i jako kulturní stánek a pořádají se zde koncerty.

Po hlavní silnici se nám pokračovat nechce, vracíme se kousek nahoru a ulicí Dědina jdeme k našemu areálu. Cestou míjíme další kapličku, ale za chvíli jsme už doma.

Ota jde na pivo, já si jdu prohlédnout areál. Chovají tady i různá zvířata, např. kozy, ovce, koně. Pak relaxuji na lavičce u domečku. Na oběd půjdeme později, snídali jsme dlouho a hodně.

Když Ota dorazil, jen jsem se zmínila, že jsem objevila zdejší bazének pro hotelové hosty a že půjdu vodu vyzkoušet. Že voda není ledová a je krásně čistá. Bazén má být celoročně vyhřívaný, tak snad asi trochu je i nyní. Ota se samozřejmě přidal. V areálu jsme téměř sami, od okolí je bazén mírně schovaný, tak jsme se docela vyřádili. Když jsme vylézali, vykouklo dokonce i sluníčko. Jak jsme později zjistili, bazén je vyhřívaný na 22 stupňů. Bylo to docela příjemné.

Jsou 3 hodiny, konečně jdeme na oběd. Ota dal klasiku - řízečky s bramborovým salátem, já dala jelení guláš a špecle. Bylo to měkoučké, dobře ochucené, výborné. A bylo toho hodně. To už nebudeme snad ani večeřet. Dokonce jsem si k tomu nedala pivo, ale 0,25 l rozlévané frankovky. Když dovolená, tak se vším všudy. Ale na pivo na pokoji nakonec taky došlo. Pijeme kyjovské, je to dobrota.

Odpoledne se nikam už nechystáme, odpočíváme, při tom ještě dobíjím, co se ještě nedobilo. Mám toho hodně: hodinky, tablet, mobily, foťák, powerbanky. Pak už to v autě bude složitější.

Chvílemi svítí sluníčko, venku na lavičce je příjemně. Ota samozřejmě sleduje televizi. Musí si ji užít, dokud ji má.

Večer balíme to málo, co máme na pokoji, doplňujeme vodu do prázdných nádob a odnášíme do auta. Už skutečně ani nevečeříme. Dopíjíme včera načaté víno, k tomu tyčinky a je nám fajn.

Bylo tu hezky, ale už se těšíme na další zážitky.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 17. den: okruh cca 6 km: hotel a rozhledna Bukovanský mlýn - Alej českých panovníků a Alej vzpomínek – Ostrovánky – kaplička sv. Anny – Bukovany - křížová cesta a kaple sv. Jana Pavla II. na mapě