Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 24. den - Slovácko: Uherský Ostroh-městská památková zóna; Ostrožská Nová Ves-cca 14 km dlouhý výlet: areál Slovácký dvůr, rozhledna - Novoveská štěrková jezera (Čtverec, Vodárenské, Chylecko); Kunovice–pivovar Rotor

I když jsme nechali nedovřené dveře, v autě bylo horko, nemohla jsem usnout. Ještě o půlnoci neprší, dokonce už nikde neblýská.

Nakonec asi v noci přece jen lehce sprchlo, ráno je venku vlhko. Kupodivu v autě je sucho. Ráno je 20 stupňů, je zataženo a fouká to. Po chvíli začalo lehounce mrholit. Vidíme i duhu. Ale jak to fouká, máme najednou vlhko i pod zadními dveřmi.

Snídáme kabině a pozoruje okolní život. Králíků je tu skutečně hodně, káně lítá dokonce těsně před námi.

Než jsme se nasnídali, přestalo mrholit, ale je stále je zataženo.

Odjíždíme, akorát okolo nás projíždí výletní loď, s jejímž kapitánem jsme se tady seznámili. Troubí na nás, máváme si a loučíme se. Bylo tady fajn. Byli tu příjemní lidé a klid.

Nejedeme daleko. Přes Veselí nad Moravou, kde jsme byli včera, přejíždíme do Uherského Ostrohu. Historické jádro města, které bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou r. 1990, se rozkládá na pravém břehu řeky Moravy. Parkujeme u zámku. Po ránu je nezvykle chladno, resp. to trochu studeně fouká, že jsme vytáhli i bundy. Ale neprší, to je to hlavní.

V zámku je otevřené infocentrum. Ještě dřív na plošině nad řekou stál hrad, který byl vybudován někdy ve 13. století jako vodní pevnost na nedaleké uherské hranici jako ochrana obchodní cesty z Uher do Prahy. Kvůli povodním byla stavební plocha zvýšena. Z té doby se zachovala jen obytná věž ze 13. století, ke které byl přistavěn palác. Ten byl v 15. století rozšířen. V 60. letech 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek, jehož jádrem se stala věž. Do nádvoří má zámek podloubí a dvou- až třípatrové arkády. Po požáru r. 1602 byl zámek opraven. Za doby Lichtenštejnů po r. 1622 byl zámek už jen střediskem správy panství. Po r. 1850 byl přeměněn na kanceláře velkostatku a byty úředníků. Ve vlastnictví Lichtenštejnů zůstal zámek až do r. 1945. Dnes je v zámku městský úřad a městská knihovna.

Za zámkem býval zámecký pivovar, který byl založen r. 1592. Pivo se zde vařilo až do r. 1943. Během války utrpěl značné škody, do r. 1945 byl uzavřen. Vaření piva bylo po válce obnoveno. Po znárodnění r. 1948 se tal součástí Jihomoravských pivovarů n.p.. Po r. 1991 začal měnit majitele i nájemce. A to byl vlastně začátek jeho konce. V srpnu r. 2000 byl pivovar uzavřen. O dva roky později se začalo s demolicích přístaveb, byla zrušena expozice sladovnictví. Teď pivovar vypadá zchátrale a asi už mu není pomoci.

Ještě jsme došli k obloukovému mostu přes Moravu, který byl postaven r. 1928. Tehdy nahradil železný most z r. 1885. Jeho parabolické oblouky jsou architektonickou dominantou města.

Došli jsme se ještě podívat na trojúhelníkové náměstí, kde je pozdně barokně-klasicistní kostel sv. Ondřeje z 18. století se 45 metrů vysokou kostelní věží. Kříž na náměstí je z r. 1774 – byl vyroben jako výraz poděkování za zdařilé provedení stavby kostela.

Během ¾ hodiny jsme zvládli centrum města projít. Ještě kupujeme chleba a popojíždíme o kousek dál - v ulici Zamlýní I je zajímavě řešené vyhlídkové místo - ve středu kopce je dřevěná plošina, okolo jsou zaražené kůly, ozdobené slováckými motivy, na každém kůlu je napsána vinařská obec a světová strana. Ze dvou stran nahoru vede pěšina, z té nejprudší je možno vystoupat ferratou – není to však nic náročného. Je vidět na řeku a město.

Nyní nás čeká dřevěná rozhledna v areálu Slováckého dvora v Ostrožské Nová Vsi. Tenhle areál mne zaujal. Byl postaven v letech 2013 - 2014 na místě bývalého svazarmovského kempu. Je tady restaurace, penzion a kemp. To není nic zvláštního. Zajímavé jsou však možnosti ubytování. Je možno se ubytovat v penzionu (tj. v podkroví centrální budovy), ve stylových vinařských búdách (16 domečků, které připomínají vinné sklepy a které jsou označeny vinnými odrůdami), v rybářských chatách s terasou k rybníku (6 hrázděných domků, které jsou označeny názvy ryb), v selské stodole (kde je apartmán) nebo v dřevěných sudech (8 sudů, které jsou určeny jen na přespání). Většina objektů je zdobena slováckými ornamenty. Je tu také půjčovna kol, minigolf, lanové centrum, rybníček se skluzavkou a samozřejmě rozhledna. Ta zajímá Otu nejvíc. Je vysoká 11 metrů, zastřešená vyhlídková plošina je ve výši 8 m, nahoru vedou točité dřevěné schody. Je vidět hlavně na celý areál a přilehlou část Ostrožské Nové Vsi, ale také pohoří Chřiby s hradem Buchlov a mezi stromy je možno zahlédnout i Bílé Karpaty. Dolů se nechá sjet toboganem. To mne sice lákalo, ale chci přežít, raději jdu po schodech.

Prohlídku areálu končíme tím, že jdeme na pivo. Točí tady Dalešické, žádný zázrak to není. Mají však nové nám neznámé tácky. Získáváme prospekty zdejšího areálu s obrázkem rozhledny.
Na parkovišti u auta chystám oběd. Ceny v restauraci jsou zbytečně vysoké a včera jsme si nakoupili. Mám z čeho vařit a místo na parkoviště je k přípravě jídla vhodné.

Odtud vyrážíme na cca 14 km dlouhý výlet okolo rybníků a ke zdymadlu na řece Moravě. Trasa vypadá zajímavě. Je sice stále zataženo, ale oteplilo se. Na procházku je to ideální počasí.

Z parkoviště odcházíme po cyklotrase – jdeme přes trať a dál k Novoveským štěrkovým jezerům, kterým se také říká Slovácké moře. Je to několik jezer, která vznikla zatopením oblasti, kde se v 50. letech 20. století těžil štěrkopísek pro potřeby těžkého průmyslu. Některá využívají potápěči, kanoisté i rybáři. Všude to však povoleno není.

U jezera Čtverec míjíme občerstvení. Ota toho samozřejmě využívá, hned tak řídit nebude. Navíc tady točí Matouše z Černé hory, toho nezná. Ten přece musí ochutnat. Je příjemně hořké, určitě lepší než to Dalešické.

Pak už jdeme podle naplánované trasy – míjíme jezero Čtverec i Vodárenské jezero až jsme došli k řece Moravě a k plavební komoře. Dnes je tady klid. Podle mapy.cz má odtud vést vlevo do lesa pěšina. Pracně ji hledáme, pak konečně něco vidíme, ale jako pěšina to vypadá cca 10 metrů, pak následuje neprostupná houština. Musíme se vrátit až k jezeru Čtverec, který aspoň obcházíme z 2. strany. Rybníky jsou tu hezké, mají čistou vodu. Škoda, že zrovna tady se v nich nesmí koupat. Na konci rybníku odbočujeme vpravo – tudy jsme se chtěli vracet. Jdeme se podívat k poloostrovu uprostřed jezera Chylecko. Mysleli jsme, že cesta povede víc po okraji u vody, ale k vodě se moc jít nedá, jsou tam chaty a všude cedule Zákaz vstupu, soukromý pozemek. Navíc se počasí vybralo, svítí sluníčko, je horko. Daleko jsme nedošli. Vracíme se stejnou cestou a jdeme okolo jezera Čtverec k silnici a k autu.

Pozorujeme letadlo, které nad námi lítá. Přistává v areálu Let Kunovice. Až teď si uvědomujeme, že vlastně tady nedaleko má sídlo český letecký výrobce.

V autě přemýšlíme, kde budeme spát. Jedeme do Kunovic k pivovaru Rotor, aspoň si koupíme pivo a pak uvidíme.

Pivovar vznikl r. 2020 v blízkosti letiště. Název Rotor i názvy piv z toho vychází. Např. Cyklolet je lehký stroj, který povznese, ale neublíží. Do Bombardéru nasypali bomby chmele, který s větším obsahem alkoholu dokáže srovnat se zemí nejednoho pijana. Vaří celkem až 20 druhů piv.

U pivovaru je otevřen dnes do 20 hodin venkovní výčep. Parkoviště je u trati, ale stranou od další civilizace. Hned říkám, že by bylo fajn tu přespat, ale nesmělý Ota to zavrhuje. Jdeme si tedy koupit nějakou petku. Já se řídím zásadou, líná huba holé neštěstí. Už mi to mockrát vyšlo. Ve výčepu něco řeší s paní výčepní pán v nejlepších letech. Hned ho typuji na majitele a dávám se s ním do řeči. Zjišťuji, zda parkoviště patří pivovaru a zda je on jeho majitelem. Váhavě na vše kýve. Hned se ptám, zda bychom mohli na parkovišti přespat, abychom mohli jejich piva ochutnat. Je vidět, že jsem ho zaskočila, váhá, ale po chvilce souhlasí. S tím se asi ještě nesetkal. Dokonce se na nás už tváří příjemně. 

Ota je samozřejmě nadšený. Jde přeparkovat na rovnou plochu. Máme před sebou skoro 2 hodiny degustace. Dnes tu točí 9 druhů piv a nachmelenou limonádu. To bude makačka to vše ochutnat. Zvlášť když já začínám tou limonádou, která je tedy skutečně výborná, vůbec není sladká.

Další čas trávíme jídlem. Sice jsme počítali s tím, že se najíme z vlastních zásob, ale teď se to nehodí. Moc velký výběr však nemají. Kupujeme si oba pannini. Není to žádný zázrak, ale žaludek to zaplní. Pivo je však výborné. Mají dokonce výbornou i cyklistickou osmičku - to je ten Cyklolet. Dohromady jsme ochutnali 8 vzorků, i když dvě poslední byla už jen degustační decka. Zbývá ochutnat jen pšeničné. To už nezvládáme. Ota je spokojený. Tedy až na to, že právě tuto idylku narušil tím, že si našel jedno klíště. Zatím je v minusu, já na klíšťata vedu 2 : 1.

Při placení si kupuje 6 různých tácků, ale dostává k tomu deset letáčků – ke každému pivu jeden. Jeho radost nezná mezí a je nadšený tím, jak jsem to domluvila. Horší to bude asi v noci. Koleje jsou hned vedle parkoviště, takže je máme skoro za autem. Navíc je asi někde nechráněný železniční přejezd, protože vlak při průjezdu vždy hlasitě houká. Ale snad nebude jezdit celou noc. U kolejí jsme spali už mockrát, tak to také vydržíme.

Zavírají v osm, ještě je světlo. Čekám, až se trochu setmí, abych se mohla trochu umýt. Stále je teplo a jasno. Má se ochlazovat, ale zatím to tak nevypadá. V 9 hodin je ještě 24 stupňů. Zítra už má prý odpoledne sprchnout a pozítří má pršet celý den. Je otázka, zda se tomu nechá věřit. Dveře necháváme pootevřené a jdeme spát.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 24. den - Slovácko: Uherský Ostroh-městská památková zóna; Ostrožská Nová Ves-cca 14 km dlouhý výlet: areál Slovácký dvůr, rozhledna - Novoveská štěrková jezera (Čtverec, Vodárenské, Chylecko); Kunovice–pivovar Rotor na mapě