Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 31. den - odpoledne: Valašské Klobouky – NS a rozhledna Královec; Brumov-Bylnice – památková zóna; Lačnov - naučná stezka Vařákovy paseky

Dopoledne jsme měli poznávací zastávky. Teď je sice čas oběda, ale před ním nás čeká ještě jedna zastávka.

Podle itineráře bychom dnes měli udělat celodenní výlet – vlakem dojet do Valašských Příkazů a přes kopečky a rozhlednu dojít do Valašských Klobouků. Výlet jsme už včera odložili na neurčito, jenže návštěva rozhledny se odložit prostě nedá. Hledáme nejkratší možnou cestu. Nakonec jedeme na rozcestí Královec – rekr. středisko, kde je i parkoviště. Tady necháváme auto. K rozhledně Královec to máme po červené 500 m téměř po rovině. To je to, co dnes potřebujeme. Tudy také vede okružní naučná stezka Královec, která vede z nádraží ve Valašských Kloboukách. Je 6,2 km dlouhá a je na ní 9 zastavení, kde jsou informace o historii kraje, o přírodě Bílých Karpat a o lidových tradicích. Na parkovišti je 8. zastavení, které je věnované osadě Královec, zdejší přírodě a možnostem turistiky.

U rozhledny je 7. zastavení. Zde na vrcholu Královec stávala od 20. let 20. století turistická chata a rozhledna v podobě triangulační věže. Po 2. světové válce obě stavby zanikly. Až r. 2006 byla postavena současná rozhledna, zvaná také Na Finiši nebo rozhledna Cyrila Bureše - na počest místního hudebníka a skladatele. Její stavbu inicioval jednatel Městských lesů společně s místní radnicí.

Tato mohutná šestipatrová dřevěná rozhledna je 21,5 m vysoká, na zastřešenou vyhlídkovou plošinu ve výši 18 metrů vede 79 schodů. Do 1. patra vedou poměrně pohodlné schody. Další schodiště jsou již strmá. Nejstrmější jsou poslední dvě patra, kde je i to schodiště užší. Sympatické jsou lavičky – jsou pod rozhlednou, v 1. i ve 2. patře. Výš už by se lavička nevešla.

Panoramatické desky usnadňují orientaci. Jsou vidět Valašské Klobouky, Vizovické vrchy, CHKO Bílé Karpaty, krajina Valašska a Javorníky. I když je zataženo, je poměrně dobrá viditelnost. Jsme spokojeni.

Když se vracíme k autu, už zase mrholí.

Poslední dnešní zastávku máme naplánovanou v Brumov – Bylnici, kde je od r. 1995 městská památková zóna. V centru je placené parkování, proto parkujeme nedaleko centra na velkém parkovišti Podzámčí. Na náměstí chceme jít na oběd. Sice mám z čeho vařit, ale zrovna dnes se mi nechce dělat vůbec nic. Jenže do pizzerie Ota nechce a v jídelně vedle zavírají. Doporučují nám zajít do restaurace Topas club. Je to 10 minut pěšky, to zvládneme.

Jdeme okolo starého hradního pivovaru. Historie zdejšího pivovaru začíná r. 1573, vždy patřil ke zdejšímu panství. Pivo se tady vařilo téměř bez přestávky. Výjimkou je období kolem r. 1666, kdy byl pivovar po vpádu Turků a Tatarů poničen (v té době se sem vozilo tzv. Slovanské pivo, které se z ječmene vařilo v panském pivovaře v Halenkově). Kolem r. 1990 se začaly budovat za pivovarem 4 rybníky, aby byl led na chlazení piva blíž. Vše se dále rozvíjelo a zdokonalovalo. R. 1912 se nainstalovalo strojní zařízení – tím ubyla manuální práce. Pivovar si dokonce vyráběl i svůj vlastní elektrický proud. Byla to dokonce jedna z prvních elektráren v okolí. I když se během 1. světové války produkce snížila, pivovar nezanikl, i když se majitelé měnili. R. 1948 byl pivovar znárodněn, ale ani v této době se pivo nepřestalo vařit. Byl začleněn pod Slovácké pivovary n.p. Jarošov, r. 1953 pod Valašské pivovary n.p. Uherský Brod. Sice znovu ještě 2 roky (1958 – 1960) patřil pod Slovácké pivovary, ale od r. 1960 až do r. 1990 patřil pod Jihomoravské pivovary n.p. Brno. Po revoluci se prvním vlastníkem stává ZD Javorník Štítná n. Vláří, který pivovar zrekonstruoval do dnešní podoby a výrazně zvýšil kvalitu brumovského piva. Dalším vlastníkem v letech 1992 - 1999 byl KM Komod s.r.o. , později Gerhard a.s., který zřejmě jako první z celé ČR začal vařit ochucená piva. Nakonec však skončil v konkursu. Až r. 2000 se pivovaru ujal – tentokrát nájemce Salma CZ s.r.o. , ale po roce mu byla smlouva vypovězena z důvodů, které prý nejsou veřejnosti známé. Byl to poslední pivovar z celého okolí, dokonce možná v celé ČR, který byl na přímý otop. Jeho historická hodnota byla proto vysoká. Přesto pivovar v listopadu 2001 ukončil výrobu a areál začal chátrat. A vlastně chátrá stále.

V dubnu 2015 na historii pivovarnictví navázal minipivovar Bylnice v jižní části města. Od května 2020 je však mimo provoz. Na jeho místě je hospůdka Na hřišti, která s bývalým minipivovarem nemá asi nic společného.

V restauraci Topas club jsme se najedli dobře, dá se říct, že jsme se dobře přejedli. Když jsme vyšli ven, vidíme všude okolo jen modrou oblohu, sluníčko hřeje. Naše radost však netrvala dlouho. Stačilo se otočit směrem do centra. Tam v dálce se kupí mraky.

K autu jdeme okolo kostela sv. Václava. Původně gotický kostel ze 13 – 14. století byl v 16. století prodloužen o dnešní kůr. Následovaly další úpravy. Poslední rozšíření do dnešní podoby je z r. 1834. Věž je předsunutá před průčelní stěnu kostela. Uvnitř kostela jsou nástěnné malby a fresky. Na dřevěné polychromované kazatelně byly sošky evangelistů, které byly r. 1997 ukradeny. Od r. 2005 tu jsou kopie.

Nedaleko kostela je moderní prosklená obřadní síň. Nemám ráda moderní stavby postavené do staré zástavby, ale tahle stavba se mi opravdu líbí. Možná je to i tím, že pohledově je od kostela oddělená stromy, takže pohled na historickou stavbu kostela není ničím rušen.

Přes historicky cenné náměstí se vracíme pomalu k autu. Jestli jsem byla zničena před obědem, je to po obědě ještě horší. Dominantou náměstí je radnice. Její stáří bohužel není známé, protože archivní materiály shořely. V přízemí jsou zachované krásné klenbové stropy. R. 1933 dům koupila obec a zřídila zde svůj úřad.

Před radnicí je barokní sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1777 a kamenná kašna z r. 1868. Vnější průměr kašny je 450 cm. Je jednou z mála funkčních historických kašen ve Zlínském kraji. 

Na konci ulice v Podzámčí je historická budova Brumovský kaštýl, jinak také rezidence Bílý dům. Vznikla r. 1767 přestavbou panské pálenice a byla součástí panského dvora. Po r. 1945 zde vznikl průmyslový závod. V místech bývalého dvora je v budově muzea infocentrum. Tam jsem se na chvíli připojila na wifi, abych zjistila, že se sem něco žene a v noci má být jen 9 stupňů. Zítřek má být už bez deště. Aspoň začínám chápat, proč jsem tak zničená. Tyhle náhlé změny počasí mne vždycky ničily.

Cestou jsme na vyvýšenině nad městem zahlédli zříceninu hradu Brumov. Docela jsem ráda, že dnes je zavřeno. Nevím, zda bych tam vůbec došla. Každopádně se tam podívat chceme – necháváme to tedy na zítra.

Na parkovišti kupujeme levné nové brambory a jahody a odjíždíme. Ještě jsme neodjeli z města, přihnala se doslova vichřice a za chvilku průtrž. Naštěstí se nám povedlo hned zastavit na bezpečném místě. V tomhle se jet nedá.

Původně jsme chtěli jet k Lačnovským rybníkům, ale usoudili jsme, že tam to bude teď hodně mokré. Nakonec končíme na severním okraji Lačnova na parkovišti muzea Vypálených usedlostí Vařákovy Paseky. Zdejší usedlosti byly vypáleny 2. května 1945. Tady je i 6. zastavení naučné stezky Vařákovy paseky, která začíná v Horní Lidči a končí v Lidečku. Na 15 km je 15 zastavení, které jsou věnovány zdejší přírodě a zajímavým místům, jako např. Lačnovské skály, Vařákovy paseky a Čertovy skály u Lidečka.

Jak jsme zaparkovali, usnula jsem opřená o palubní desku – asi na půl hodiny. Zcela mne to vše zmohlo.

Teď svítí sluníčko, ale venku je zima a fouká ledový vichr. Teploměr v pět ukazuje 14 stupňů. To jsou ty změny, které mne takhle zničily.

I když je už pozdě, dělám si slabou kávu a k tomu si dávám slivovici. Snad mi to srovná tlak.

Během půl hodiny se zase zatáhlo, ale zatím neprší. Aspoň jsme si stačili k večeři dát jahody. Po tom vydatném obědě to stačí.

V sedm už zase prší a teplota stále klesá. Už je jen 12 stupňů. Sedíme v kabině a čekáme, co bude dál. Mezitím jsme zjistili, že v Přerově už neprší a svítí sluníčko a že prý to bude za chvíli tady. Tak se těšíme. Skoro to vyšlo. Je 9 hodin, venku se jasní, ale už se ochladilo jen nepatrně. Jen ten vítr moc nezeslábl. Ale už i v kabině se ochlazuje. Jdeme spát. Je to hrozná změna. Včera jsem touhle dobou seděla venku, dnes mi je zima t v autě v mikině.