Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 10. den - dopoledne: Bílovec - městská památková zóna a pivovar Zobak; rozhledna Slatina

I když se večer po dešti rychle ochladilo, v noci už se moc neochlazovalo. Ráno vstáváme do sluníčka, ale také do silného a studeného větru. Ještě včera jsme se kochali pohledem na Beskydy, dnes jsou v mlze. Ticho a idylku tu ruší D1. Zdá se, že je daleko, ale auta jsou slyšet hodně. Včera jsme o nich vůbec nevěděli. Je nějaký řídký vzduch, nejspíš bude zase pršet.

Zrovna se chystáme k odjezdu, když dorazila paní do práce – do pokladny rozhledny Kanihůry. Ještě jsme si chvilku popovídali a loučíme se jako staří známí.

Nejedeme daleko. Jen do Bílovce, jehož historické jádro je od r. 1992 městskou památkovou zónou. Parkování na náměstí je za poplatek. Parkujeme u kaple sv. Barbory. Tam je to na hodinu zdarma. Za tu dobu to zvládneme si to projít.

Město bylo založeno pravděpodobně někdy mezi lety 1293 – 1324 na kopci nad říčkou Bílovka na křižovatce dvou obchodních cest. Město chránila hradební zeď, která byla 4 – 5 m vysoká, a hluboký příkop. Tyto středověké hradby se začaly bourat koncem 18. století, příkopy se zasypávaly. Městské brány byly zbourány až r. 1835 a 1836. Pozůstatky hradeb jsou na jihovýchodní straně u dnešního zámku, kde býval opevněný areál tvrze. Na renesanční zámek byla přestavěna v letech 1575 – 1576, který později získal barokní podobu.

Kaple sv. Barbory, u které parkujeme, je zajímavá stavba. Z pohledu od parkoviště to vypadá na moderní kostel. Ale zdání klame. První zmínka o ní je z r. 1465, ale to byla dřevěná kaple, která byla r. 1726 barokně přestavěna. Byla součástí městského špitálu, který byl zbořen po r. 1945. V letech 1969 - 1971 byla upravena na obřadní síň. Vstup z parkoviště byl přistavěn r. 1981. Stačí kapli obejít a je jasné, že se jedná o historickou stavbu.

Okolo kaple procházíme na ulici Městský kopec a směřujeme k náměstí. Zámeckou ulicí však odbočujeme k zámku.

Nejdřív vidíme hezký původně měšťanský barokní dům z pol. 18. století, kde je od r. 1924 muzeum. Expozice představuje historický vývoj města i běžný život jeho obyvatel.

Ale to už naše kroky vedou k zámku. Dnešní podoba je z r. 1736, kdy byl celý objekt přestavěn do půdorysu U. Středověké základy se zachovaly v suterénu. R. 1945 zámek vyhořel, opravy byly provedeny často necitlivě a byla tak snížena historická hodnota objektu. Následně bylo v zámku muzeum, od r. 1961 krajský ústav národního zdraví, ale také sklad obilí. Nyní je zde kulturní centrum – jsou zde výstavy, divadelní festivaly, koncerty apod.

Areál zámku je oplocen, uzavřen, moc toho vidět není. Jdeme tedy už na historické Slezské náměstí. Je zde celá řada hodnotných, hezky opravených domů. Ty zde byly původně převážně dřevěné, r. 1729 jich většina, vč. radnice shořela. Shořela i podstatná část městského archivu. Město bylo obnoveno, barokní domy se stavěly již z kamene. Okolo r. 1800 měla většina domů na náměstí podloubí. V průběhu 19. století byla bohužel jejich většina zazděna. To neminulo ani radnici, která stojí na jižní straně náměstí a je do prostoru vysunuta. Její podloubí bylo však r. 1939 obnoveno. Na tomto místě byla radnice postavena r. 1593, původně v renesančním slohu. Současná podoba je po rekonstrukci r. 1784. Do věžičky byl umístěn malý zvon, který vyzváněl, když se na Šibeničním vrchu popravovalo.
Na opačné – severní straně náměstí je kostel sv. Mikuláše. Původně dřevěný kostel byl r. 1422 přestavěn goticky. Kamenná věž byla nově postavena poč. 17. století, kdy nahradila původní dřevěnou. Je 50,67 m vysoká. Od r. 2013 je v době od května do září přístupná veřejnosti. Do kostela byl umožněn přístup, ale oltář byl v lešení.

 

Okolo kostela procházíme dál. V Ostravské ulici byl r. 2012 založen minipivovar Zobak. Kromě restaurace je v areálu i hotel U Holubů. Je otevřeno, ale na pivo nejdeme. Za chvíli chceme odjet. Kupujeme jen s sebou nějaká piva.

Ostravskou ulicí pokračujeme ještě kousek. Míjíme zajímavou budovu České besedy, která byla postavena r. 1931 jako centrum kulturního života české menšiny. Zachoval se jen charakter stavby, ale její úpravy byly provedeny hodně necitlivě. Byla tam školní družina a jídelna. Nyní ji využívá TJ Bílovec.

My jdeme ulicí hlavně k sokolovně, kterou také nyní využívá TJ Bílovec. Ta byla postavena r. 1930 a daleko víc si zachovala charakter historické budovy.

To je poslední zastávka ve městě. Ještě kupujeme chleba a brambory. Ale také hroznové víno. Je to tu hezké. Něco je pěkně opraveno. Jsou tu však i další zajímavé domy, které na novou fasádu čekají. Je tady už zase hrozné horko. Spěcháme k autu a pryč z města.

Nejedeme daleko. Jen do Vyškovic, kde odbočujeme směr Slatina ke stejnojmenné rozhledně, která je na kopci Okrouhlík. Autem se nechá dojet až k ní. Začínáme tím, že si dáváme hroznové víno. Na tom jsem snad závislá. To mám moc ráda.

Město tady chtělo postavit rozhlednu již někdy r. 2010, kdy se ve veřejné anketě vybíralo ze 3 variant. Postavit se ji podařilo až v letech 2018 – 2019, kdy se obec zapojila do projektu Stezka rozhleden a vyhlídkových míst Euroregionu Silesia - II. etapa. Je to dřevěná rozhledna na kamenné podezdívce. Se svojí špičatou stříškou připomíná tužku. Je vysoká 18 m, na vyhlídkovou plošinu ve výšce 12,2 m, kde jsou panoramatické tabule, vede 57 schodů. Je volně přístupná. Jsou vidět Beskydy, Ostrava, Jeseníky, Oderské vrchy, jen dnes jsou obzory hodně zamlžené. Možná však, že kvůli silnému větru aspoň něco vidíme. Ráno to bylo výrazně horší.

Zatímco ve městě bylo horko, tady to studeně fouká, nahoře je to úplně ledové. Jak to protahuje, tak rozhledna pěkně hvízdá.

Dlouho se tu zbytečně nezdržujeme a jedeme ještě dál na sever, resp. severovýchod až do Kozmic. To ještě netušíme, jaká nádhera nás tam čeká.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 10. den - dopoledne: Bílovec - městská památková zóna a pivovar Zobak; rozhledna Slatina na mapě